Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Oops! Questa immagine non segue le nostre linee guida sui contenuti. Per continuare la pubblicazione, provare a rimuoverlo o caricare un altro.
,,Erika se pokusila vylézt na zeď, ale dostala záchvat. Takže znovu, co jsi jí řekla?"
,,Naznačuješ, že jsem jí řekla, aby na tu zeď vylezla? To nemyslíš vážně...že ne? Vzpamatuj se. Za koho mě máš? Nic jsem jí o tom, aby to zkusila znovu neřekla."
Oops! Questa immagine non segue le nostre linee guida sui contenuti. Per continuare la pubblicazione, provare a rimuoverlo o caricare un altro.
Právě jsme měli hodinu tělocviku s trenérem, kde jsme lezli po zdi. Vážně jsem nevěděla, co to mělo za smysl. Lezení po zdi. K čemu mi to kdy bude dobré? Nebyla jsem horolezec ani lezec. A Spiderman jsem rozhodně nebyla. Jenomže když jsem tohle zmínila dneska před hodinou, bylo mi řečeno, že pokud nevylezu na zeď, propadnu z tělocviku...a to by bylo opravdu divné mít samé jedničky a pětku z tělocviku, tak jsem ho nechala.
Dean poprvé nebyl vedle mě...ne. Dean seděl na vrcholu lezecké zdi a houpal nohama tam a zpátky. Opravdu se někdy choval jako dítě. Zrovna byli na zdi Scott a Allison, když najednou Scott spadl.
,,WOHOOO! MCCALL JE DOLE!" zakřičel Dean. S pohledem na šťastného Deana jsem se smála. Všichni se ke mně přidali, když Scotta před pádem zastavilo lano, které měl kolem sebe uvázané. Lano, které ho přidržovalo nad zemí povolilo a Scott dopadl z minimální výšky na jeho záda a přímo na žíněnku. Trenér Finstock se k němu stále se smíchem posunul a klekl si před jeho ležící postavu.
,,McCalle, nevím proč, ale tvoje bolest mi působí potěšení." nad jeho komentářem jsem se smála ještě více, když mě někdo silně a rychle zatáhl za paži, že jsem skoro neudržela balanc a málem spadla.
,,CO!?" sykla jsem, ale když jsem viděla bublající pusu Stilese a jeho naštvané oči, změnila jsem svůj pohled na nevinný a usměvavý. ,,Copak?" změnila jsem i svůj tón hlasu.
,,Kdo si myslíš, že jsi!" sykl na mě. ,,Víš, jak jsi jí ublížila!" zakoulela jsem očima, když takhle nazval své auto.
,,Neublížila jsem jí. Jen jsem jí trochu změnila vizáž. Oba dva víme, že to potřebovala jako sůl." usmála jsem se lehce, když jsem doslova viděla pěnu vycházet z jeho pusy. ,,Kdy jsi to zjistil?" zeptala jsem se nevinně.
