Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Já ne. Ale znám někoho, kdo zná toho, kdo by to udělal."
,,Ne! Nebudeme volat Dennymu."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Blížilo se ke konci hodiny, když jsem cítila vibrovat svůj telefon. Podívala jsem se na jméno volajícího, kde jsem viděla Derekovo jméno. Ztišila jsem jeho hovor a s telefonem na stole jsem dále sledovala hodinu. Po pár sekundách mi ale začal vibrovat znovu, tak jsem ho znovu ztišila. Po zazvonění jsem vyšla z učebny a mířila si to ke své skřínce, když mě někdo zatáhl za ruku. Vystrašená z náhlé změny směru jsem klopýtla a kdyby mě ten, kdo mě zatáhl za ruku nechytil, spadla bych. Oči jsem zvedla nahoru, abych zjistila, kdo mě chytil a byla jsem tváří v tvář Stilesovi Stilinskimu.
,,Co si myslíš, že děláš Mieczyslawe?" nebezpečně pomalu jsem se ho zeptala. Nestačilo, že jsem měla ruku v sádře, ale díky němu bych brzo měla i zvrtnutý kotník. Znovu jsem cítila vibrovat telefon, ale jako předtím jsem ho ztišila.
,,Jsi blázen! Nemůžeš to říkat mezi ostatními lidmi!" sykl na mě a rozhlížel se okolo, zda mě někdo neslyšel. ,,Vědělas to?" zeptal se a podíval se za mě. Otočila jsem se a viděla Scotta, který stál přímo za mnou.
,,Co? Že máš problém s hlavou? To jsem opravdu netušila." vydechla jsem sarkasticky a rozešla se zpátky tam, kde jsem před tím šla. Ke své skřínce. Slyšela jsem za sebou kroky, což značilo, že mě ti dva následovali. Otevřela jsem skřínku a vložila si do ní učebnice.
,,Jackson o mě ví." promluvil Scott. Zastavila jsem se v pohybu s učebnicí ve skřínce, než jsem se mentálně otřepala a položila ji. ,,Jak o mně ví?" Znovu jsem cítila vibraci telefonu a bez podívání jsem ho ztišila. Derek mě dneska vážně chtěl vytočit. Nedošlo mu, že bych třeba mohla být ve škole?
,,Možná jsi nebyl tak opatrný a nenápadný jak sis celou tu dobu myslel." podotkla jsem. Hlasitě jsem za sebou zabouchla skřínku a opřela jsem se o ni s pohledem upřeným na ty dva přede mnou. ,,Nevím, jak ti mám pomoct. Když se Jackson do něčeho pustí, je těžké ho od toho odtáhnout." když jsem dokončila svou poslední větu, koutkem oka jsem zaznamenala někoho, kdo nás sledoval. Otočila jsem se tím směrem a viděla Jacksona, který se na nás upřeně díval.
