Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Pan Cukrouš."
,,Prosím?"
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Byly to teprve dva dny po tom, co jsem se probudila ze svého, jako tomu Stiles rád říkal, magického kóma. Alan doporučil Derekovi, aby na mě dohlížel, kdyby se má magie ukázala, ale ona nikde. Nebyla jsem si jistá, jak ji vyvolat. Pamatovala jsem si, že když jsem byla menší, šlo mi to lehce, protože jsem byla seznámená s pocitem magie, ale teď jsem neměla jediné tušení, jak ji vyvolat.
Přítomnost Deana vůbec nepomáhala. Snažil se ji vyvolat vzpomínkami, které zažil s mou matkou. Použil i tu metodu, která pomohla jemu, když byl mladší. Nic ale nepomáhalo, musela jsem přijít na jiný způsob, jak se ji naučit ovládat, nebo alespoň vyvolat.
Konečně jsem po ,přespávačce u Jacksona' jak to Stiles podal tátovi, byla doma. Seděla jsem na své posteli a učila se chemii. Dlouho jsem nebyla ve škole a proto jsem musela dohnat učivo. Vždycky když jsem se učila, dokázala jsem vypnout okolní svět, dokázala jsem ignorovat vše kolem mě. A to jsem právě dělala s Deanem...ignorovala jsem ho. Vzhlédla jsem ze své knížky a viděla Deana sedět na křesle, které bylo naproti postele, odkud mě sledoval.
,,Znervózňuju tě?" zeptal se.
,,Štveš mě." odpověděla jsem s očima na těch jeho, než jsem se vrátila do učebnice. ,,To děláš."
,,A čím tě štvu malá Deano?" nadzvedl obočí a já jsem odhodila učebnici vedle sebe. ,,Nejsi jen naštvaná, protože ti nejde magie?" nadzvedl pobaveně obočí. Přejela jsem si jazykem po horních zubech ve frustraci nad mrtvým čarodějem.
,,Proč bych byla?" naklonila jsem hlavu na stranu a sklopila pohled na podlahu. Měl ale pravdu, nebyla jsem naštvaná na něj...nebo jen z části jsem byla naštvaná na něj. Byla jsem naštvaná sama na sebe.
,,Hele-" promluvil a já jsem nechala pohled spadnout na jeho postavu. ,,Třeba to bude jako když jsi byla malá. Nejdříve jsme nevěděli, jestli vůbec magii máš."
