Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Teď na to vážně není čas Lexie."
,,Jenom jsem zklamaná, že neukazuješ díky svému princi na bílém koni."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Cukla jsem hlavou na stranu, když jsem slyšela zavytí. Nakrčila jsem zmateně obočí, protože kdo by to mohl být? Scott byl asi stále vevnitř s Allison. Co když to byl Derek? Ale, co když to byl nějaký neznámý vlkodlak? Moje mysl na mě beztak jen hrála triky. Jo, byl to jen výplod mé fantazie. Když se ale ozvalo druhé zavytí, rozeběhla jsem se.
Nevěděla jsem kam běžím.
Věděla jsem jen, že k lesu.
Nevěděla jsem, jak mé nohy věděly, kam jít.
Věděla jsem jen, že je nedokážu zastavit.
Nevěděla jsem, proč jsem měla pocit následovat vlkodlačí volání...ale udělala jsem to.
Po několika minutách běhu jsem byla udýchaná. Nohy mě bolely více než předtím ze všech těch kamenů, větví a jehličí. Konečně se mé nohy zastavily před shořelým domem Haleů a já jsem znovu nevěděla, co jsem tady dělala. Vešla jsem do tichého domu a rozhlížela se okolo sebe, když jsem zaslechla tiché vytí. Tiše, ale rychle jsem následovala vytí do sklepa domu, kde jsem po proběhnutí ocelovými dveřmi viděla Dereka přivázaného, nebo spíše připoutaného ke zdi. Mé hlasité dechy vzbudily jeho pozornost.
,,Lexie?" zamračil se Derek, ale spíše jakoby se snažil najít důvod, proč jsem tady. ,,Co tady děláš?" vyslovil otázku, kterou jsem mu již předtím viděla na obličeji.
,,Přišla jsem tě zachránit." přehodila jsem si dramaticky vlasy z pravého ramene na záda, jako by to byla ta nejjasnější věc.
,,A co Scott? Jsi sama?" zeptal se ve spěchu a mohla jsem slyšet jeho únavu. Pomalu jsem přikývla.
,,Bez urážky Dereku, ale jsi přivázaný ke zdi s nějakými divnými řetězy-počkej, to jsou vážně řetězy?" zastavila jsem se, když jsem viděla to, čím byl přivázaný, ale s otřepáním jsem pokračovala. ,,Ve skutečnosti nemáš právo si vybírat, kdo tě má zachránit."
