Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Co si myslíš, že tady děláš?"
,,No to si děláš pr-"
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Další den jsem do školy šla, musela jsem jít. Jackson byl u nás doma na příjezdové cestě ve stejný čas jako pokaždé a jeli jsme do školy. Jako první hodinu jsem měla matiku, kterou mám společně s Lydií a Scottem. Posadila jsem se na své místo, což bylo uprostřed v první lavici a vytáhla jsem si sešit. Jakmile přišel do třídy pan Colton, napsal na tabuli dva příklady a otočil se na nás.
,,K tabuli půjdou slečna Martinová a pak McCall." řekl jednoduše a posunul se dál od tabule. Zatímco se Scott a Lydie hnuli k tabuli vyřešit příklady, já si příklady psala do sešitu a jednoduše začala počítat ten první. Nenávidím matiku, ale jde mi, takže nebyl problém ten první příklad vyřešit do minuty a přesunula jsem se na další, když jsem slyšela ztišené hlasy Scotta a Lydie.
,,Proč se šušká, že zítra nehraješ?" slyšela jsem znuděný hlas Lydie.
,,Protože nehraju." zněla odpověď Scotta se zklamaným hlasem.
,,Řekla bych, že hraješ. Obzvlášť, když mi brutálně zmrzačíš kluka." odpověděla na jeho předešlou větu Lydie. Jackson zas tak zraněný nebyl. Měl jen vykloubené rameno, neumíral. Dokázal s ním i řídit.
,,Zmrzačil se sám, vrazil do mě." osočil Scott. Zvedla jsem hlavu od sešitu, jelikož jsem měla oba dva příklady vypočítané a opřela jsem se o židli. Scott se díval na Lydií s křídou v ruce, zatímco Lydie pokračovala s řešením prvního příkladu.
Lydie se otočila na Scotta a spustila ,,Jackson zítra bude hrát, ale nepojede na maximum. A já jsem radši, když můj kluk podává maximální výkon." nad koncem její věty jsem zkřivila obličej, jelikož se mi nechtěně dostal do hlavy obrázek Lydie a Jacksona, když jsem jednou omylem vešla do jeho pokoje neohlášeně. Otřepala jsem vzpomínku pryč a doufala, že už se mi nezobrazí....nikdy znovu.
