Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ale zákaz přiblížení? Není to už trochu moc?"
,,Je to splněný sen."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Táta s panem Whittemorem a kluky seděli ve výslechové místnosti, zatímco jsem s Jacksonem seděla na lavičce. Slyšela jsem křik pana Whittemora k mému tátovi. Jakmile jsem slyšela Stilesovo jméno, musela jsem zakoulet očima. Samozřejmě, že Stiles musel říct nebo udělat něco, co pana Whittemora rozčílilo.
,,Proč jsi neřekl, že jsem o tom věděla?" otočila jsem se na Jacksona, zatímco jsem mluvila tiše. Nepotřebovala jsem, aby nás někdo slyšel. Jackson se na mě otočil, stále obalený v policejní bundě a zapřemýšlel se.
,,Protože jsem nechtěl, aby jsi s tím měla něco společného." zněla jeho odpověď. ,,Ano, věděla jsi o tom, ale ty jsi mě nezavřela do dodávky a neživila mě jen sendviči." zakoulel očima. ,,A věř tomu nebo ne, ale mám tě mnohem raději než blbého a blbějšího." usmál se a položil ruku kolem mých ramen. Dojatě jsem se na něj usmála, když mě přitáhl blíže a opřel si stranu hlavy o tu moji.
,,Ale zákaz přiblížení?" nadzvedla jsem obočí, i když to nemohl vidět. ,,Není to už trochu moc?"
,,Je to splněný sen." vzdychl zasněně, odfrkla jsem si se smíchem, když bouchl ramenem do mého, abych se na něj podívala. Otočila jsem hlavou a podívala se do očí Jacksona, které v sobě měly pobavenou jiskru. ,,A taky jsem nemohl dopustiti to, aby ses ke mně nemohla přiblížit nebo naopak." usmál se na mě a já jsem v tu chvíli byla překvapená a dojatá jeho slovy. ,,Kdo by mi potom radil s odpověďmi na testech." přidal.
,,Tady to máme." zakoulela jsem očima s úsměvem. ,,Už jsem si myslela, že andělíček na tvém rameni konečně vyhrál nad čertem." bodla jsem ho prstem do ramene.
,,Čert zůstává a nikam nejde." zakoulel očima.
,,Jacksone jdeme." přišel k nám pan Whittemore a postavil se před lavičku, na které jsme s Jacksonem seděli. Jackson kývl na výzvu svého otce a postavil se z lavičky. Namířil ke mně ruku a já jsem tu svou dala do nastrčené dlaně, kterou mi Jackson podal. Díky jeho pomoci jsem se postavila a brzy byla Jacksonova ruka opět kolem mých ramen.
