Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Hoppla! Dieses Bild entspricht nicht unseren inhaltlichen Richtlinien. Um mit dem Veröffentlichen fortfahren zu können, entferne es bitte oder lade ein anderes Bild hoch.
,,Teď je s Derekem, že? Jako Isaac."
,,A jako Lexie."
Hoppla! Dieses Bild entspricht nicht unseren inhaltlichen Richtlinien. Um mit dem Veröffentlichen fortfahren zu können, entferne es bitte oder lade ein anderes Bild hoch.
Od doby, co jsme se s Jacksonem nevídali jako dříve mě nevyzvedl po cestě do školy ani z ní. Po kousnutí, které mu věnoval Derek jsem byla nervózní. Jeho tělo nepřijalo kousnutí, nebyl vlkodlak...ale stále byl naživu. Nechápala jsem to, byla jsem za to ráda, ale nechápala jsem jak to bylo možné. Proto jsem stála v kuchyni a čekala na Stilese, který si dnes dával docela načas. Zbývala půl hodina do začátku vyučování, když jsem zaslechla zvuk motoru auta. S nakrčeným obočím jsem odkryla záclonu, která stínila okno k příjezdové cestě. Okamžitě se mi vykouzlil úsměv na tváři, když jsem poznala Jacksonovo stříbrné Porshe.
,,JEDU S JACKSONEM!" zakřičela jsem na Stilese, když jsem popadla svůj batoh a s přehozením přes jedno rameno jsem vyšla z hlavním dveří. Otevřela jsem Jacksonovy dveře od auta a posadila se s batohem, který jsem si položila na své stehna.
,,Nejsem moc dobrý v tom říkat ostatním lidem, jak se cítím." zněla jeho první věta od doby, co jsem ho slyšela naposledy. Otočila jsem na něj hlavou a Jackson se na mě otočil taky, protože jsme stále stáli před mým domem. ,,Ale je mi to líto." nechápavě jsem nakrčila obočí nad jeho omluvou.
,,Za co se omlouváš?" vyzněla má otázka tiše.
,,Za všechno." řekl s pohledem do mých očí, než přesunul svůj pohled před sebe a vyjel z příjezdové cesty. ,,Za to, jak jsem se choval po tom, co mě kousl Derek. Za to, jak jsem se ti vyhýbal. Za to, že jsme spolu dlouho nebyli."
,,Za to se nemusíš omlouvat Jacksone. Měla jsem ti o tom říct." kroutila jsem hlavou. Opřela jsem si hlavu o okno, když jsem zmínila další věc. ,,Měla jsem ti o tom říct hned. Potom by ses k Derekovi ani nepřiblížil."
,,Oba dva víme, že je to lež." promluvil. ,,Šel bych za ním hned po tom, co by se stal alfou, nebo bych dokonce byl sám v noci v lese a čekal na toho vlkodlaka, co kousl McCalla." zakoulela jsem očima nad tím, co mi právě řekl. Nebylo to tak, že to nebyla pravda, ale v tu chvíli jsem doufala, že by to neudělal.
