Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Víš co zní dobře? Zabodnout si vidličku do obličeje."
,,Uuuu můžu to udělat já?"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Společně s Jacksonem jsme vešli do školy a byli jsme provázeni školním rozhlasem.
,,Studenti, hovoří ředitel. Všichni se asi ptáte na noční incident v jednom z našich autobusů. Policie již zahájila vyšetřování, výuka pokračuje dle rozvrhu. Děkuji."
,,Jaký incident?" otočila jsem se na Jacksona, když jsme šli k jeho skřínce.
,,Nevím." odpověděl. Když jsme se ale dostali k jeho skřínce, byla kompletně zničená. Vypadala, jako by do ní někdo několikrát udeřil kladivem. Nakrčila jsem obočí a vztáhla ruku ke dveřím od skřínky. Když jsem na ni ale sáhla, dvířka odpadla a měli jsme krásný výhled dovnitř Jacksonovy skřínky. Jacksonovy reflexy byly daleko rychlejší než ty moje a popadl dvířka, než se stihly dotknout země.
,,Koho jsi naštval?" zeptala jsem se se smíchem, když se snažil vrátit dvířka na místo, ale stále nedržely.
,,Spoustu lidí." a zamumlal. Po jeho slovech jsem se začala smát hlasitěji. ,,Co to sakra-" vydal ze sebe, když dvířka stále nedržely. Otočila jsem hlavou na svou levou stranu, kde stál Scott a tvářil se jako štěně. Nakrčila jsem obočí a hlavou mi prolétla myšlenka, že právě Scott zničil Jacksonovi skřínku. Jackson si po pár sekundách Scotta taky všiml a hlavou se na něj otočil.
,,Co čumíš, debile." sykl na Scotta. Scott se otočil a bez jakéhokoli slova odešel. ,,Jaký idiot-" nedokončil Jackson svou myšlenku, protože zazvonilo na hodinu. Podívala jsem se směrem ke zvonku, než jsem se usmála na Jacksona, který stále držel dvířka a poklepala jsem ho po rameni.
,,Uvidíme se na obědě." zasmála jsem se, když jsem od něj odcházela do své třídy.
,,LEXIE!" zakřičel přes chodbu, ale odpovědí mu přišel jen hlasitý smích z mé strany. Smích, který kompletně zazdil smutek a vyčerpanost z předchozích dní.
