Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Šprte."
,,Jak jsi mě to nazval?"
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Nemusela jsem ani vyjadřovat slovy své pocity, vše šlo číst z mého obličeje. Byla jsem tak strašně otrávená tím, jak se mě Dean snažil naučit další kouzla. Uměla jsem vyvolat oheň a světlo, ale bylo nespočet dalšího kouzel, která jsem stále neuměla, nebo o nich ani nevěděla a Dean si dal za úkol mě nějaká naučit. Nikdo z nás nevěděl, jak dlouho tady Dean bude. Mohl se vypařit každou chvíli, ale taky se mnou mohl zůstat do mé smrti...což nebyla ta nejlepší varianta.
Má magie byla s každým dnem silnější, ale tím větší problém mi dělalo ji ovládat, kontrolovat nebo krotit. Měla jsem náhlé přívaly magie, které buď probudily mé modré zářící oči, nebo se v místnosti něco pohnulo. Občas se otevřelo okno, zapálila se svíčka nebo v nejhorším případě něco prasklo. Musela jsem se to naučit ovládat, protože jsem nechtěla, aby se mi to stalo na veřejnosti. Naštěstí se to zatím vždy stalo, když jsem byla doma, nebo u Dereka.
,,Soustřeď se Deano." vyhnal mě z myšlenek hlas ducha v mém pokoji. Zvedla jsem oči od knihy kouzel, kterou jsem měla před sebou položenou na posteli a viděla jeho otrávené oči.
,,Soustředím se celou dobu." sykla jsem na něj. ,,Co si myslíš, že dělám?"
,,Koukáš někam do blba. To si myslím, že děláš." odpověděl se stejným tónem, jako jsem mu odpověděla předtím.
,,Koukala jsem se do knihy." nesouhlasila jsem. Mluvila jsem pravdu, koukala jsem do knihy, ale moje mysl byla jinde. ,,Myslím si, že s tebou ten starý věk začíná dělat divy strýčku Deane. Mám ti sehnat brýle? Držely by vůbec, když jsi duch?" nadzvedla jsem obočí.
,,Ha-ha." prsknul sarkasticky. ,,Promiň, že s tebou nemám takovou trpělivost. Jsem ve svých pozdních 20-ti." nad jeho slovy jsem vyprskla smíchy.
