Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptivní brat...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,To ty jsi pes. Na mě sedni nefunguje."
,,Já to slyšel."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Po dlouhém objetí s Derekem jsem propustila své ruce kolem jeho pasu a poodstoupila od něj. Jeho ruce pomalu spadaly z mých vlasů a nechal je na mých ramenech. Derek mě svýma očima projel od hlavy až k patě, než se jeho oči vrátily k těm mým a na tváři se mu objevil lehký úsměv.
,,Co se stalo s culíky a růžovými šatičkami?" zeptal se mě ihned se škodolibým úsměvem. Usmála jsem se a zakoulela očima zároveň. Mohlo mě napadnout, že tohle bude jeho první věta po několika letech. Jeho ruce zmizely z mých ramen a znovu se objevily podél jeho těla.
,,Jsou zamčené v truhle pod mojí posteli. Nebo alespoň to, co jsem měla na sobě. Zbytek shořel." zněla moje odpověď, ale nebyla jsem na ni moc pyšná, když jsem viděla jeho úsměv spadnout a nahradil ho zamračený a naštvaný pohled, proto jsem se to snažila zlepšit další větou ,,Ale jestli chceš, můžu je vytáhnout a přinést ti je...ale nemyslím si, že třpytivá růžová je tvoje barva." usmála jsem se škádlivě na konci své věty.
,,Ha ha ha." odpověděl sarkasticky. Po jeho odpovědi mezi námi bylo ticho. Ale ne takové to nepříjemné, kdy chcete něco říct, ale nevíte co, tak raději mlčíte. Mezi mnou a Derekem bylo ticho, ale užívali jsme si přítomnost toho druhého. Udělala jsem pár kroků k němu a znovu jej objala kolem pasu s hlavou zabořenou v jeho hrudi. Chybělo mi to. Chyběla mi přítomnost někoho známého. Jeho ruce se ihned obmotaly kolem mě a stáli jsme v objetí za jeho domem, v lese. Jeho levá ruka byla v mých vlasech, zatímco ta pravá našla své místo na mém pase. Chtěla jsem s ním o něčem mluvit, ale bála jsem se, že ho to rozhodilo.
,,Jsi tady za Laurou?" zeptala jsem se do jeho hrudi, takže to musela znít divně, ale podle toho, jak jeho tělo ztuhlo mě slyšel perfektně. Derek přerušil objetí a položil obě jeho ruce na mé ramena s pohledem upřeným na mě. I s očima dolů k zemi jsem cítila jeho pohled.
