DIARY WITH SECRET MEMORIES

5. chapter x

Jediné, na co se po pěti minutách zmohla, bylo přisunout si k sobě notebook, slepě otevřít prohlížeč a hledat novinky ze světa celebrit.

A tady to bylo. Obrovský, černý nápis, který dokázala přečíst i se zaslzenýma očima. V tu chvíli litovala toho, že se vrátila. A je taky možné, že toho ještě litovat bude.

‚LOUIS TOMLINSON PŘISTIŽEN PŘI ČINU! OPOUŠTÍ MODELKU A VRACÍ SE K NÁVRHÁŘCE?‘

Byli tam fotky z noci, kdy ho potkala. Fotky ze včerejšího dne ve své vlastní prodejně. A taky .. staré fotky. Hodně staré fotky.

‚Je look Tomlinsonovi bývalé přítelkyně jen zástěrkou pro média?‘ Četla to dál a brečela. Tohle nikdy nechtěla, nepřála si žít právě takto. Tak, jako on.

Lous jí slíbil tolik věcí, než se rozešli a jednou z nich bylo, spálit jejich staré fotografie. A teď je místo v ohni vidí ve všechno novinách a na všech internetových stránkách Londýna. Přála si umřít.

Vyhrabala z kapsy mobil a vytočila první číslo, které ji napadlo. Nechtěla do toho zatahovat další lidi, ale nepřála si být sama a dělat hloupé věci. Nechtěla dělat chyby, jako kdysi.

„Halo?“ Ozval se v mobilu křehký, ženský hlas a Zoe povzdechla. Už neměla co ztratit.

„Danielle? Tady Zoe..“

„Zoe? Zlato! Jak se máš? Chybíš mi!“

„Já .. jsem zpátky doma v Londýně, Danielle ..“ Na chvíli se pousmála, když si vzpomněla na krásný rok, kdy ji Liam seznámil právě s ní a ihned si padli do oka. „Potřebovala bych tě tu.“

„Ahh zlato! Opravdu?! Hned přijedu! Řekni mi adresu.“ Zoe nadiktovala Danielle adresu a přitom hypnotizovala notebook, který však rychle zavřela. Po chvíli se z Danielle rozloučila a šla se rychle upravit.

Takto ji přece Danielle vidět nemohla.

I přes to, že na sobě měla černou tužku na oči a oční stíny, její unavené a napuchlé oči se nezměnily. Před chvílí byla ještě odhodlána Danielle všechno říct, ale teď se bála jí jen cokoliv naznačit. Nechtěla jí kazit radost.

Když po chvíli uslyšela zvonek, pořádně se nadechla a nahodila falešný úsměv snad úplně stejný, jakým se usmívala na Eleanor a Louise, když je potkala. Tentokrát to však bylo těžší. Beztak to před Danielle neututlá. A nechce jí lhát.

Když otevřela dveře, ihned na sobě ucítila její tělo a pořádně ji stiskla. Tak hrozně se jí po ní stýskalo, dokonce snad ještě více, než po Louisovi.

Dlouhou dobu byli nejlepší kamarádky a Zoe doufala, že i přes to, že se vzdálila, pořád jsou. Přála si to.

„Chyběla si mi.“ Povzdechla Zoe do nádherných, kudrnatých vlasů Danielle a podívala se ven na novináře. Bylo jich tam ještě více, jak před chvílí. Už teď věděla, že to Danielle prostě musí říct. Nohou zabouchla dveře, pustila ji a zadívala se jí do jejích nádherných, hnědých očí.

„Co se děje, Zoe?“ Její pohled odpovídal za vše. Bála se o ni, protože moc dobře věděla, co si prožila a co v minulosti dělala. Právě ona byla tou jedinou osobou, která ji znala. Věděla o ní úplně všechno a to i to, na co se bála sama pomyslet.

Zoe se neudržela a na svých tvářích opět ucítila své slané slzy. Musela jí říct pravdu, nedokázala lhát.

„Vrací se to.“

„Co?“ Opět ucítila její tělo na svém a všimla si svých slz, které se jí vsakovali do trička.

„Všechno, Dani. Jsem v tom až po uši. Nedokážu ho přestat milovat, prostě to nedokážu. A ještě k tomu už o mně ví celý Londýn. Jsem teď ta jeho ‚bývalá přítelkyně‘, žádná návrhářka.“ Brečela Zoe a cítila, jak ji Danielle hladí po zádech a ve vlasech. A taky si všimla, že ji potichu utěšuje. Byla ráda, že zavolala právě jí.

„Posaď se.“ Pobídla ji Danielle, ale byl to spíš rozkaz, který ihned splnila a schovala svou tvář do dlaní. Celý make-up se jí rozmazal, připadala si trapně. Když si všimla, jak se vedle ní prohla sedačka, položila svou hlavu Danielle do klína a kapesníčkem, který vytáhla z kalhot, si čistila černé čáry na své tváři, které způsobila řasenka.

„Určitě to není tak špatné, jak to vypadá. Uvidíš, bude dobře.“

„Nebude dobře. Dani, já můžu být šťastná jedině s ním. Ale to už se nestane. Má přítelkyni, má úžasnou přítelkyni, které já se nikdy nebudu rovnat.“

„Pššt.“ Konejšila ji Danielle a hladila po vlasech, když plakala. Když se však pomalu začala uklidňovat, Danielle se na ni usmála. Byl to ten nejupřímnější úsměv, jaký kdy viděla a byla za něj vděčná. Danielle to vždycky uměla.

„Eleanor je super holka, ale na tebe určitě nemá. Včera jsem s němi a Liamem byla na obědě a všimla si, že už to mezi nimi není takové, jako dřív. Upřímně, tobě ho přeju víc.“

Zoe si to nechtěla přiznat, ale ucítila, jak ji poskočilo srdce štěstím. Jenže pořád jí v tom bránila jeho sláva. Asi by neunesla nadávky fanoušků a jejich každodenní vyhrožování.

„Dani?“

„Ano zlato?“ Zoe se zvedla a naposledy posmrkla. Snažila se na Danielle usmát a poděkovat jí, ale moc to nešlo. Spíše se místo toho zeptala na jednu důležitou otázku. „Jaké to je být přítelkyní jednoho z nejsledovanějších a nejslavnějších kluků světa?“

Všimla si, jak Danielle poklesli ramena a zamyslela se nad tím, na co se jí Zoe zeptala. Po chvíli se na ni však usmála a pohladila ji po rameni.

„Ze začátku je to vždy těžké. Fanynky ti nadávají, nesnáší tě. Ale po pár měsících se to vždy zklidní. Sice nikdy nepřinutíš všechny fanoušky, aby byli na tvé straně, ale více, jak polovina tě obdivuje. Když si u nich teda vypěstuješ dobré jméno.“ Zasmála se a pohladila si svůj náramek, na kterém bylo Liamovo jméno.

Ano, Danielle měla pravdu.

Zoe se sice nikdy nepovažovala za fanouška, ale Danielle obdivovala. Byla něco, jako její vzor, chtěla být jako ona. Nikdy by jí nedokázala nenávidět, dokonce si ani nedokázala představit nějakou hádku právě s ní.

Než však stihla cokoliv říct, uslyšela svůj mobil, který ji ohlašoval příchozí sms. Než vyndala mobil z kapsy, dlouze a nechápavě se zadívala na Danielle, která byla zřejmě stejně překvapená, jako ona sama.

Když otevřela sms, její srdce se náhle rychle rozbušilo. Třikrát zamrkala, než jí došlo, že to zřejmě není sen a podala mobil Danielle.

„Zoe, musíme si promluvit. Dnes, 00:30, naše místo. L.“