DIARY WITH SECRET MEMORIES

32. chapter x

Chtěla otevřít oči, ale nedokázala to. Chtěla pohnout prstem, ale nešlo to. Těžce se jí dýchalo, měla zalehlé uši. Co se stalo? Co se to s ní děje?

„Už je pár hodin v kómatu. Poškodila si obě ledviny, jedna jí funguje na 8% a druhá na 95%. Když jí vyoperujeme tu, co skoro nepracuje, zemře. Potřebujeme dárce. Nemá moc času.“

Chtěla otevřít oči a zeptat se, o kom to mluví. O ní? Ne, to není možné.

„Její krevní skupina je A, potřebujeme dárce se stejnou krevní skupinou.“

„Co nejdřív mě tu máte. Nechám si udělat testy.“ Zaslechla vyčerpaný, mužský hlas a její srdce poskočilo.

Louis. On je tu. Je tu s ní!

„Bez ledviny nepřežije ani měsíc. Procento u té hodně poškozené bude čím dál menší. Měl byste najít někoho, o kom víte, že by ji darovat mohl, kdybyste náhodou zjistil, že vaše skupina není stejná.“

„Dobře.“ Zabrblal a Zoe si dokázala živě představit jeho ustaranou tvář. Jak dlouho tu vlastně leží? Kolik hodin? Od té rány si nepamatuje vůbec nic.

„Je tu ale další riziko.“ Promluvil druhý mužský hlas – podle toho, o čem mluvil Zoe usoudila, že je to doktor – a Louis povzdechl.

„Když ji budeme operovat v kómatu, je 50% šance, že se už neprobudí.“

Zoe nemohla přemýšlet a ani nemohla cítit. Věděla, že kdyby se jí to stalo při vědomí, šílela by, brečela. Ale teď? Ani tu slzičku ukápnout nemohla, nešlo to. Nemohla nic.

Asi pět minut bylo hrobové ticho, ale Zoe to přišlo jako hodiny a hodiny mučení. Chtěla, aby věděli, že je vzhůru, chtěla obejmout Louise a už ho nepustit.

Nemůže zemřít, ne teď, když už konečně má všechno, co potřebuje!

A potom Louis potichu, ale jistě promluvil.

„Probudí se.“

Jeho oči propalovaly hlavu tomu staříkovi, co před ním stál a snažil se zhluboka dýchat.

Zadíval se na její bezvládné tělo, ležící na posteli a měl chuť se rozplakat jako malý kluk.

Vypadala jako mrtvola. Byla bílá jak stěna, skoro nedýchala a kdyby k sobě neměla přidělány různé přístroje, které hlídaly její život, myslel by si, že mrtvá je. Kdyby neviděl tu jemnou, zkroucenou čárku, která znázorňovala pracování její srdce.

„2 týdny. Máte 2 týdny.“ Zamumlal ještě doktor, když přes sebe Louis hodil bundu a kývl na něj předtím, než vyšel ze dveří, za kterými seděli ostatní.

Nechtěl ji opustit, chtěl být u ní, ale musel ji zachránit. Přísahal, že až si udělá testy, už se od ní nehne. I kdyby měl umřít stářím, pořád bude sedět u té postele a čekat na nějaké znamení. I kdyby měl přijít o svoji kariéru, bude tam s ní.

Za dveřmi seděla Danielle s Liamem, Perrie se Zaynem, ostatní kluci a byl tu i někdo, koho tu Louis nechtěl.

Někdo, kdo tohle celé zavinil. Někdo, kdo si přímo teď koledoval znovu přes držku. Louis začal přemýšlet nad tím, že by si z něj udělal fackovacího panáka. Na nic jiného totiž dobrý nebyl.

Bez rozmýšlení se k němu rozběhl a chytil ho pod krkem. Byl by schopný ho i zabít za to, co se Zoe stalo.

„Louisi!“ Uslyšel Harryho hlas a ucítil dva páry rukou, které se ho snažily oddělat od Ashtona a jeho zohyzděné tváře z minulé bitky.

„Vypadni odsud. Tohle je jen tvoje chyba.“ Procedil Louis skrz zuby a stiskl ho ještě pevněji, nad čímž zaskuhral. Líbilo se mu, jak Ashton trpí, chtěl, aby trpěl tak, jako on trpí teď. Aby věděl, co to je trpět, chtěl, aby trpěl do konce života.

„M-můžu ji z-z-zachránit.“ Zakašlal Ashton a Louis se zasekl. Zachránit? Bavil se snad s doktorem dříve jak on? Jasně, že bavil, leží tu přece taky. Byl první, kdo se o tom dozvěděl.

Rychle ho pustil a otočil se na Harryho. Jeho pohled však vypovídal za vše.

Z Louise se stávala zrůda. Tohle nikdy nedělal. Nikdy nebyl tak výbušný, zlý. Určitě měl rozcuchané vlasy a kruhy pod očima. Ten monokl na oku a roztrhaný ret tomu moc dojem nedodávaly.

„Jdu si udělat testy. Hned.“ Zamumlal Louis a pustil se k východu. Slyšel za sebou nějaké výkřiky, ale nevšímal si jich. Jde o zdraví Zoe. Bez ní nemá cenu žít. Už ne.

Rozrazil dveře a oslepilo ho slunce na obloze.

A on věděl, že to Zoe přežije. Byl schopný pro to udělat cokoliv.

***************************************************************************************

Hihi:P Tak jo, nějak jsem se do toho pustila:D Teď už jen dopíšu FS a budu šťastná!:D Co si o tom myslíte?:D Čekali jste to?:D Já vím, jsem hlavička:D

Chci komentíky a hvězdičky ať vím, kdy přidat nový díl:*

btw. jsem ráda, že jste nepřestaly číst, vaše komentáře k minulému dílu mě fakt překvapily!:) Jste zlatíčka:* Ode dneška dělám věnování:) Nějkrásnější komentář získává novou kapitolku:) Tak pište!:*

***************************************************************************************