DIARY WITH SECRET MEMORIES

33. chapter x

**********************************

A je to tady! :D Juuuj, jak já mám tuhle povídku ráda, fakt že jo:D

No, nebudu vás napínat, jen jsem vás chtěla upozornit, že se tam vyskytuje až nebezpečně MOC sprostých slov:D

Bon Apetit:*

**********************************

Sedící v čekárně u doktora, třepající se s pocitem, že každou chvíli vybouchne. Jeho žaludek byl jako na vodě, svíralo se mu hrdlo. Ano. Takto by si někdo mohl představit Louise Tomlinsona. Akorát tyto pocity byly ještě mnohem horší a silnější.

Pořád se mu v hlavě přehrávalo to, co mu lékař před chvíli řekl.

‚Vaše krevní skupina je B. Je mi to opravdu moc líto, pane Tomlinsone.‘

Dokonce už ani neměl sílu plakat nebo něco rozbíjet. Jeho život se posral během několika dnů – a nesl za to největší vinu. Za všechno mohl on. Dokonce si přál, aby Zoe nikdy nepotkal. Mohla být šťastná. Šťastná s úplně někým jiným.

A teď? Teď tu seděl a čekal na svoje 3 kamarády, co si šli nechat udělat testy. Liam jít nemohl skrz to, že už jednu umělou ledvinu má.

Ale .. dokázal by vyměnit kamaráda za Zoe? Ne. I přesto, jak moc ji miloval, tohle by nikdy nedokázal. Nikdy.

Otevřely se dveře a Louis napjatě a křečovitě zvedl hlavu. Věřil v to, že jeden z kluků má správnou krevní skupinu, věřil v to! Ale jakmile viděl jejich obličeje, všechna ta naděje vyprchala.

„Louisi .. je nám to opravdu líto.“ Zašeptal Niall, ale on to nemohl poslouchat. Zvedl se a šel k autu, jel zpátky do nemocnice. Svírající volant vyjel z parkoviště a vydal se určeným směrem. Musel být u Zoe, ať se stane cokoliv.

**

Došel k její posteli, zlomený. Skácel se na židli vedle jejího křehkého těla a pevně stiskl její studenou ruku. A rozbrečel se. Myslel si, že to nedokáže, ale když ji opět viděl a věděl, že má tak malou šanci na přežití .. zlomilo ho to úplně.

„Tak strašně moc mě to mrzí, Zoe.“ Plakal a stlačoval její ruku.

„Zklamal jsem. Ale .. já to zvládnu. Najdu někoho a ..“ A potom mu to došlo.  Ashton. Přece řekl, že ji může zachránit. A i když ho nenáviděl, Zoe miloval. A bude schopný ji milovat i s jeho ledvinou.

Políbil její ruku a přál si ji přitáhnout do svého objetí. Kdyby aspoň nevypadala tak křehce a nebyla připojená na ty zkurvený přístroje..

Zvedl se ze židle a šel k pokoji, který už moc dobře znal. Rozrazil dveře a překvapil ho Ashton, ležící na posteli s úsměvem na tváři.

No to si kurva dělá prdel, ne? Umírá mu tu holka, kterou ‚zřejmě‘ miluje a on si tu leží s úsměvem na držce? Sakra, chtěl mu tak strašně natáhnout. Chtěl ho dobít jako psa, ale věděl, že tím by nic nevyřešil. Jen by Zoe prodloužil utrpení.

„Čekal jsem, až přijdeš.“ Zamumlal Ashton a pomrvil se na posteli. Louis s nádechem a zabijáckým pohledem došel k posteli, ale neposadil se.

Nebude si tu přece dělat pohodlí.

„Máš stejnou krevní skupinu.“ Nebyla to otázka, nýbrž odpověď. Věděl to, protože Ashtonův úsměv narostl. Věděl, že mu tohle divadlo dělá dobře, těšil se na to. Asi mu ani nedocházelo, že tu jde o holý život – a to doslova.

„To mám. A můžu jí darovat ledvinu.“ Louisova čelist se napjala a na pár vteřin přestal dýchat. Věděl to, ale slyšet to teď nahlas .. byla to jeho záchrana. Osvobození z pekla.

„Ale jestli ji jí dám, bude jen na tobě.“

 Opět se ten hajzl usmál a Louis zpozorněl. Nechápal to. Bere to jako hru? Protože jestli jo, tak mu ty zkurvený hadičky vyrve z toho jeho zkurvenýho těla a narve mu je do jeho zkurvené pr..

„Myslíš si, že je to hra, Ashtone?“

„Ne. Jde jen o domluvu a princip.“

„Vždyť ji zabiješ!“

„Já? Ne, to ty. Když se rozhodneš špatně.“ Krev se mu vařila v žilách, stiskl dlaně v pěsti.

Přál si, aby byla Zoe u něj. Chytila by jeho pěsti do svých dlaní a pomalu by je rozevřela.

Chytila by jeho hlavu, otočila k sobě a políbila ho. Tak něžně a nejjemněji, jak mohla jen ona.

Při pomyšlení na ni a na její usměvavou tvář, Louisovi pěsti povolily. Stejně tak jeho čelist a on mohl v klidu opět promluvit k tomu zmrdovi.

„O co jde?“ Ashton si spokojeně promnul prsty a na chvíli, pořád s úsměvem na tváři, zavřel oči.

„Jakej je to pocit? Někoho ztratit? Ne, nemusíš mi o něm vyprávět. Znám ho, protože to TY jsi mi ji vzal.“ Zasmál se Ashton a Louisova nasranost přecházela v nervozitu, nedočkavost a smutek.

„Řekni mi, Louisi, jaký to kurva je? Zabíjí tě to? Protože mě jo!“

„Řekni mi, do prdele, co chceš?!“ Zakřičel Louis přes celý pokoj, bezmocný.

Ashton otevřel oči a vydechl. Jeho oči se vpíjely do těch jeho, s obrovskou radostí.

„Chci, aby si ji nechal. Aby si odešel a už se nikdy nevrátil.“