DIARY WITH SECRET MEMORIES

24. chapter xx

Mám tu další kapitolu! :D Já vím, trvalo mi to, ale neměla jsem čas .. snad se to změní, všechny čtvrtletky teď mám za sebou a taky mám u sebe moji drahou polovičku, která mě přímo nutí psát dál! :DDDDDDDDDD Ano, Marťo, mluvím o tobě:D Běda, jestli to neokomentuješ:D

Tak teda, já vím, že všichni nenávidíte Ashtona, ale snad někomu z vás udělám alespoň malou radost další kapitolou:D Uaah, já se tak těším, až ji sem přidám:D:3♥

KOMENTUJTE, HVĚZDIČKUJTE :**

Beb. xxx

„Wow! Je nádherný!“ Vykulila oči na osvícený stromeček, který zdobil její obývací pokoj.

„Našel jsem ho na trhu ve městě.“ Uculil se Ashton a Zoe věnoval úsměv.

„Jsem hrozně unavená.“ Vzdychla a schoulila se na sedačku vedle stromečku. „Měla bych jít spát.“

„Stejně už je pozdě a zítra je Štědrý den. Jdi si lehnout, aspoň budu mít čas zabalit ti dárky.“

„Ashtone, řekla jsem, že nic nechci.“

„Smůla.“ Zasmál se a ona povzdychla. „Dobře, dobrou.“

„Dobrou, Zoe.“

Její utahané tělo se zvedlo a odkráčelo do své ložnice, za kterou se zabouchly dveře.

Ashton se nenuceně usmál a zadíval se na stromeček. Wow, byl opravdu nádherný. Byl rád, že si s ním dal tolik práce a Zoe to ocenila.

Než však vytáhl dárek, který Zoe koupil, uslyšel vyzvánění telefonu a rozhlédl se po sedačce, od které zvuk vycházel.

Zřejmě Zoe vypadl. Pomyslel si, vzal ho do ruky a chtěl na ni zavolat, když v tom mu došlo, že zřejmě už spí.

Podíval se na mobil a všiml si fotky, která ho píchla u srdce. Na obrazovce se objevila fotografie Zoe a jednoho z těch zpěváků. Nebo si to alespoň myslel a odvodil od toho, jak si pamatoval jejich tváře.

Na fotce, kterou Zoe měla uloženou u jeho čísla, ji pevně svíral v náruči, přičemž se ona usmívala do fotoaparátu a on jí líbal na tváři. A podle jména, které bylo u fotografie přiložené zjistil, že se jmenuje Louis.

Nikdy se netajil tím, že k Zoe něco cítí. Snad se do ní i zamiloval a ona to moc dobře věděla. A on jí to chtěl říct. Zítra, na Vánoce.

Bez přemýšlení hovor ukončil a položil mobil na stůl.

A nikdo mu v tom nezabrání.

LOUIS:

Louis pohodil svůj mobil zpátky na stůl, odkud ho s odhodláním sebral a povzdychl.

„Děje se něco, Loui?“ Přicupitala k němu malá, blonďatá hlavička a on ji pohladil po vláskách a políbil do vlasů.

„Nic, Daisy. Běž spinkat, zítra je Štědrý den, ať Santa vidí, jak seš hodná a posloucháš.“ Zašeptal a nechal ji vyjít schody zpátky do svého pokoje. Ihned poté, co uslyšel zabouchnout dveře, schoval svou tvář do dlaní.

„Ona ti odpustí, zlato. Vrátí se.“ Uslyšel nad sebou velmi známý hlas a pohlédl do tváře své mámy.

„Jak –„

„Viděla jsem to už ve chvíli, co vstoupila do těchto dveří. Jak před třemi roky, tak i teď. Měl si ten samý výraz. Miluješ ji.“

„Miluju.“

„Tak s tím něco udělej. Nenechávej ji čekat.“ Zašeptala a on kývl. Ano, musí s tím něco udělat. Byl kretén, když ji nechal odejít. Byl kreténem už před třemi roky.

ZOE:

Zoe vyskočila z postele a stále ještě poslepu hledala mobil, který spouštěl její oblíbenou melodii a zároveň i vyzváněcí tón.

Když jí došlo, že mobil ve svém pokoji nenajde, otevřela dveře do obývacího pokoje a stále po slepu popadla mobil do ruky a přijala hovor.

„Halo?“

„No konečně. Seš v pořádku?!“

„Eh .. tobě taky Veselé Vánoce, Dani. Ano, jsem, proč bych neměla být?“

„Louis mi volal, že mu to nezvedáš, bojí se o tebe. A já ti od 10 ráno volám a ty pořád nic!“ Zoufale pronesla Danielle a Zoe zpozorněla a přešla k oknu.

„Kdy mi Louis volal?“

„Včera večer. Proč?“

„Já .. včera jsem šla brzo spát.“ Vynechala detail o tom, že je u ní Ashton a rozhlédla se kolem sebe. Na stole ležel lísteček, který popadla a přečetla si krátkou zprávu, kterou ji napsal. A potom jí to došlo.

„Jo, no vlastně .. jo, tipla jsem mu to, neměla jsem náladu.“ Zalhala a cítila, jak se v ní kupí zlost.

„Dobře. Ani nevíš, jak jsem si oddychla! Veselé Vánoce, Zoe. Doufám, že se zítra potkáme na party.“

„Jdeš taky? Aww, zase o důvod víc se na zítřejší party těšit! Pozdravuj Karen a Liama. Veselé Vánoce i tobě, Dani.“

„Děkuju moc. Mám tě ráda. Pa.“

„Ahoj.“ Zoe zavěsila a ihned potom, co se posadila na sedačku, uslyšela chrastění v zámku a všimla si Ashtona, který ji s úsměvem popřál krásné ráno.

Jenže ona mu úsměv neopětovala, spíše po něm hodila vražedný pohled, stoupla si a založila si ruce na prsou.

„Proč si to udělal?“

„Co?“

„Proč se mi hrabeš v mobilu? Pořád mám své soukromí, do kterého mi hrabat nesmíš!“

„Zoe, promiň. Hele, já tě nechtěl vzbudit. Volal ti nějaký kluk, ale nechtěla jsem to ani zvedat. Už si dávno spala.“

„Ou ..“ Zasekla se a schovala své tváře do dlaní. A rozbrečela se. Po dlouhé době opět brečela a ano vlastně nevěděla, proč.

„Omlouvám se, já jen .. jsem na své soukromí strašně háklivá. Nesnesu pomyšlení, když někdo cizí sahá na mé věci.“

„A přesto si mě tu nechala a já si toho vážím. No tak, neplač, úsměv ti sluší víc. A jsou Vánoce!“

Zoe se na něj pokusila usmát, ale nešlo jí to. Chtěla být sama, ale zároveň .. chtěla mít u sebe někoho, komu by mohla říct všechno. A to mohla jen Danielle.

„No tak.“ Zašeptal a zahrabal do tašky, kterou si s sebou přinesl. Když Zoe zvedla oči, pousmála se na něj a on ji láskyplně objal a podal balíček.

„Co je to?“

„Koupil jsem cukroví.“