29. chapter x

948 47 3
                                    

Já vím, strašně dlouho mi to trvalo, ale před týdnem jsem byla nemocná a papíry s povídkou nechala ve škole, takže jsem ani neměla možnost napsat další díl nebo tak, protože jsem nevěděla, kde jsem skončil:O Po týdnu jsem zjistila, že jsem ty papíry někde ztratila, tak jsem napsala druhou verzi (tuto) no a potom je znova našla, ale tahle verze mi přijde lepší, jak ta druhá:D Je to skoro to samé, takže nemějte strach, že jsem neco změnila nebo tak:D

Přijde mi hodně nudná, ale musela jsem ji napsat, aby mi to sedělo do děje:) a je poměrně dlouhá, takže si jí užijte:)

+ 10 hvězdiček a +5 komentářů a máte tu další díl:)

Beb. xxx

Ashton povzdychl a pomalu otevřel pravé oko. Jeho ruka šílela bolestí a on ani nevěděl, kde je. Jediné, co věděl je, že se po druhé narodil.

„Měl bys jít, než se probudí.“ Uslyšel povědomý hlas a opět zavřel oči.

„Dobře, půjdu. Ale počkám na tebe venku a skočíme si na jídlo, ano?“

„Hmm..“

„Jsem rád, že souhlasíš.“ Zašeptal neznámý hlas a Ashton polkl, ale neměl sílu se zvednout a zeptat se, kde to vůbec je. Navíc, nechtěl této konverzace být svědkem, i když nedobrovolně byl.

„Miluju tě.“ Dvě slova, která Ashtona zabolela u hrudě více, než vůbec měla.

Pomrvil se na posteli, uslyšel zabouchnutí dveří a konečně se odhodlal otevřít oči. Spatřil bílý pokoj, skoro prázdný, se sedačkou a křesílkem, ve kterém unaveně seděla Zoe, která když si všimla, že je Ashton vzhůru, vyskočila na nohy a došla k posteli.

„Ahoj, jak se cítíš?“

„Unaveně, bolavě.“ Zadíval se jí do očí a zděsil se. Její oči byli napuchlé, podlité krví, pod očima měla rozmazanou řasenku a její rty byli vyschlé.

Odvrátil od ní pohled.

„Co se stalo?“

„Byl si opilý a spadl si u Nialla na nůž v kuchyni, který, nechápu proč, se válel na zemi.“

„Ne .. myslím s tebou.“

Zoe polkla a posadila se na postel vedle Ashtona, který se trošku posunul, a ona vzdychla.

„Já jsem v pořádku. Jen jsem skoro 2 dny nespala a nejedla, prospal si tu 2 dny, Ashtone.“

„Zoe, to nemůžeš ..“

„To není tvoje věc! Málem si vykrvácel, chápeš?! Co mám asi podle tebe dělat?!“ Zakřičela na něj a zvedla se.

„Já .. já musím jít. Vrátím se.“ Její hlas se změnil v unavený a křehký, pozvedla jemně tašku, která ležela na sedačce a popadla kabát z věšáku.

„Zoe.“ Zašeptal ještě, ale už zbytečně. Dveře se za ní zabouchly dříve, než domluvil.

**

„Dáš si džus?“

„Hmmm…“

„Zoe, sněz to. Už mám noční můry z toho, jak ti věčně kručí v břiše.“ Zoe povzdechla a zadívala se na vidličku špaget, kterou před ní ladně držel její přítel. Unaveně se rozhlédla po restauraci, ve které se nacházeli.

Byla to opět jedna z těch nóbl restaurací, kam mohli zavítat jen lidé, co na to opravdu měli. Uprostřed místnosti zahlédla elegantně oblečenou dívku s nootebookem, usrkávající kafe a divila se, proč si Louis vybral ji a ne třeba tuto dívku. Vždyť ona do tohoto světa nepatří.

Když se zadívala ven z okna, v duchu musela protočit oči. Nechápala, proč si ještě na ty lidi, postávající před restaurací, co znásilňují tlačítko na fotoaparátech, ještě nezvykla. Byly všude.

Nuceně se usmála na Louise, který jí pořád držel vidličku před tváří, popadla ji a znechuceně si ji strčila do pusy.

Louis se usmál, Zoe si pročísla vlasy a usrkla si latté.

„Ihned potom tě zavezu domů a půjdeš spát.“

„Ne, Loui. Slíbila jsem, že se vrátím do nemocnice.“

„Nepustím tě tam. Ještě chvíli tu takto budeš sedět a omdlíš. Zlato, prosím. Trápí mě se dívat, jak se ničíš.“ Zašeptal Louis a položil Zoe ruku na koleno.

Zoe si usrkla latté, nacpala si plnou pusu špaget a pomalu se začala zvedat.

„Už nemám hlad.“ Zabručela, když se na ni Louis od stolu nechápavě podíval a kývl. Pomalu vstal a pomohl jí obléct se do kabátu.

„Opravdu mě to mrzí.“ Zašeptal jí do ucha, když jí rovnal límeček na kabátu a ona kývla. Moc dobře věděla, co tím myslí. A taky věděla, že on nemůže za to, že ho pronásledují Paparazzi.

„Podám to k soudu, už jsem o tom mluvil se svým právníkem. Nemají právo mi narušovat soukromý život.“ Ještě rychle dodal a vydal se k pokladně.

„Počkej.“ Chytila ho Zoe jemně za ruku a přitáhla si ho k sobě, přičemž mu na rty vlepila jemný polibek. „Dneska platím já.“

„Ne, dneska platím já. Tvou povinností je zachumlat se do peřin a celý den prospat.“ Odmítl ji a bez dalších slov se vydal k pokladně. Zoe povzdychla a přehodila si kabelku přes rameno.

**

„Dneska jsem byla na twitteru.“ Unaveně zamumlala, když sledovala unikající cestu před nimi a ucítila, jak ji Louis pevněji stiskl koleno.

„Ale četla jsem si jen zprávy.“ Rychle prohodila a zadívala se na Louisovu ruku, která stisk povolila a zabočil k domu Zoe.

„A .. psala mi Eleanor.“ Vydechla, když zastavili před jejím domem a on se na ní zděšeně podíval.

„Tolikrát jsem se jí omluvil, vysvětlil jí to. Ona se s tím prostě nedokáže smířit?“ Pomalu napínal svaly Louis, Zoe ho pohladila po červené tváři a usmála se.

„Napsala mi, že nám to přeje a ať jsme šťastní.“ Usmála se a jeho výraz se změnil na nechápavý.

„Opravdu? Gemma před pár dny volala Harrymu a líčila mu, jak jí Eleanor brečela do telefonu.“ Zamumlal nechápavě a zakroutil hlavou.

„Proč volal Harrymu sestře a ne těm tvým?“

„Kdo ví.“ Zasmál se smutně Louis.

„Kdo by nebrečel, kdyby o tebe přišel.“ Zachichotala se Zoe a ucítila na svém čele čelo Louise, který se na ni pobaveně usmíval a díval se jí do očí.

„Slib mi, že ty mě už nikdy neopustíš.“ Zašeptal, přehodil jí pramínek vlasů za ucho a políbil. Rychle si přitáhla jeho rty k těm svým a začala ho zdlouhavě líbat. Její rty se otíraly o ty jeho měkké, jazyky spolu tančily neznámý tanec. Když se od sebe potichu odtáhli, Louis se uchechtl a pohladil Zoe po líci.

„To beru jako ano. A teď utíkej a vyspinkej se mi.“ Vložil ji poslední polibek na čelo a nechal jí vystoupit z auta. Jakmile uviděl, jak se potácí ke dveřím, vyskočil z auta a podepřel ji dřív, než spadla.

Chytil ji do náruče, nohou rozrazil dveře do domu a odnesl ji na světle modrý gauč, do pokoje zařízeného do modro-bílé.

„Dobrou, miluju tě. A přijedu si pro tebe.“ Zašeptal, ale Zoe jeho slova už neslyšela. Natolik ji popadla únava, že když ji Louis chytil do náruče, ihned v ní usla.

Louis se na ni naposledy zamilovaně zadíval, stáhl rolety a zabouchl dveře od domu. Když si sedl zpátky do svého auta, všiml si, že nevidí ani jednoho fotografa.

Divné, zřejmě jsme jim ujeli. Pomyslel si a hned také dostal nápad, jak toho využít.

Vycouval z příjezdové cesty a vydal se po silnici zpátky k městu.

Tedy, spíš zpátky do nemocnice.

DIARY WITH SECRET MEMORIESWhere stories live. Discover now