DIARY WITH SECRET MEMORIES

10. chapter

17.07. 2012

Je to tak těžké.

Zatraceně, je to tak hrozně těžké držet si ho od těla.

Ano, nakonec jsem večer usnula, ale pořád, jako by mi něco chybělo .. ten polibek.

Tak strašně jsem si přála ucítit jeho měkké rty na těch svých, byl to doslova MŮJ SEN. Ale pak se to zvrtlo a .. ani nevím, jestli bych měla brečet nebo se smát, že se to stalo.

Vždyť on je s Eleanor šťastný, sakra. Ale .. proč by mě jinak chtěl políbit? Nebo si to jen nalhávám? Sakra .. co když se mi to jen zdálo?

Ne, tohle nebyl sen .. tedy sna. Ve snu bych necítila tolik .. adrenalinu a .. nervozity. Ale co když?

Měla bych se ho na to zeptat? Co se stalo v noci .. a jestli to něco znamená?

Ne, ne .. zřejmě to neznamenalo nic.

Zoe odložila svůj sametový deník, pečlivě ho uschovala, zvedla se z postele a zajela si rukama do vlasů ve snaze je trošku rozčesat.

Pořád nechápala, co se to včera stalo. Možná to opravdu nebylo tak, jak to vypadalo.

„Zoe, snídaně!“ Uslyšela hlas Lottie s dolní místnosti, svázala své vlasy do culíku, oblékla si kraťásky a pomalým krokem sešla dolů, kde už všichni posedávali u stolu a u televize. Teda skoro všichni.

„Kde je Lee s Dani?“

„Dneska mají výročí. Prej si ho chtějí pořádně užít.“ Mrkl na ni Harry a rychle si pročesal své kudrnaté vlasy svýma dlouhýma prstama, na kterých se blýskali tlusté prsteny.

Zoe pozvedla koutky k úsměvu a sedla si ke stolu, kde už na ni čekali toasty se slaninou a vajíčkem. Po dnešním probděném ránu ji pořádně vyhládlo, proto měla svou porci během chvilky v sobě.

A až poté zaregistrovala Louise na hnědé, elegantní sedačce, na které seděl v turku a nevidomě přepínal kanály na televizi. Měl na sobě jeho oblíbené tričko na spaní se sobama a Zoe se sama pro sebe musela zasmát. Vůbec se nezměnil.

Po chvíli ji ale úsměv z tváře zmizel. Teď byl .. nějaký jiný, jak před pár hodinami. Přišel jí .. sklíčený, smutný ..

„Hej Zoe, těšíš se na dnešní táborák?“

„Táborák?“ Její udivený pohled, který směřoval na Harryho, snad vypovídal za vše.

„Vy jste jí to ještě nikdo neřekl?“ Rozhlédl se po místnosti. „No, takže je to asi na mě.“ Zasmál se. „Dneska jdeme spát do naší nouzové chatky.“

„Jaké že?“ Uculila se na něj a on jen pokračoval.

„Jednu takovou máme i u nás doma. Je to chatka, ve které jsme se v průběhu X-Factoru pořádně seznámily. A taky tam napsali plno písní. Bylo by pěkné vrátit se na chvíli do minulosti.“ Zoe polkla. Minulost – nenáviděla to slovo. Nechtěla se vracet vzpomínkami do minulosti, pohltilo by jí to ještě více. I když na ni kousek jejího podvědomí křičel, že právě tohle chce. Ne, to nemohla přijmout.

„Problém je, že máme jen 3 ložnice. A v jednom tě necháme samotnou a..“

„Já se vyspím na sedačce.“ Pohlédla na Louise, který ani nemrkl a právě vyslovil to, co ji zasáhlo u srdce. Ale proč vlastně? Myslela si, že s ním snad bude spát v jedné posteli?

„A co Danielle?“ Ignorovala Louise a vrátila se pohledem k Harrymu, který zakroutil hlavou.

„Má nějaké vystoupení, ráno odjela, ale zítra se vrátí.“

„Uh..“ Zoe polkla poslední sousto, pohlédla na Louise a poté se omluvně usmála.

„Promiňte, musím si odskočit.“

**

Zoe se přikryla ručně vyšívanou dečkou od Johan a jemně po ní přejela prsty. Vzpomněla si na to, jak ještě před chvílí všichni seděli venku u plápolajícího ohně a zpívali si písničky z „Take Me Home“ alba. Jenže .. nebyla šťastná. Louis se jí zdál až neuvěřitelně zamlklý, což u něj není zvykem, po chvilkách dokonce vypadalo, že je v úplně jiném světě. Bolelo jí z toho u srdce, protože nevěděla, co se s ním děje. A tak strašně by to chtěla vědět.

Ještě více přisunula barevnou dečku ke svému tělu a vsála do sebe její omamnou vůni. Voněla, jako on.

Tak sladce a vyzývavě a přitom nepřístupně.

Hlavou jí probleskl nápad a neváhala ani vteřinu a rozhodla se ho zrealizovat. Nechtěla se trápit, nechtěla se upíjet ve snech, které nebyly součástí jejího života.

Prostě to udělá.

Hbitě ze sebe shodila deku, postavila se a po tichu došla k dřevěným dveřím, které při otevření potichu zavrzali.

A uviděla ho tam. Seděl na sedačce a hleděl do prázdna. Zíral do temnoty.

Polkla, nadechla se a pomalu šla vpřed. Nevěděla, jestli dělá chybu nebo je to osud, ale jedno věděla – už ho nechce ztratit.