17. chapter x

907 44 5
                                    

Wooow, strašně děkuju za komentáře a hvězdičky, takhle dlouho už mě nikdo nepotěšil! :') Další kapitola:3 Doufám, že se vám bude líbit:))

Louis rozrazil domovní dveře a vpadl do obývacího pokoje jako střela. Jakmile to udělal, zadíval se na něj jeden pár vyděšených očí a zamračil se.

„Proč si to udělala?“

„Co?“

„Proč si Zoe něco takového nabízela?! Seš normální? Nevíš, jak je citlivá?!“

„Louisi, bohužel ji neznám tak, jako ty. Navíc jsem se jí jen zeptala, nemusela to přijmout. A .. mělo to být překvapení.“

„Víš, co bylo překvapením?! Když jsem ji v jejím domě našel podřezanou!“ Louis popadl sklenici a plnou ránou ji hodil o zeď. Její kousky se rozletěly po dřevěné podlaze a uslyšel, jak Eleanor zalapala po dechu.

„Je .. je v pořádku?“

„Snad ano. Jak tě vůbec mohlo napadnout nechat si udělat svatební šaty? Budu mít turné, budu celý rok pryč! Ty musíš dodělat školu! Jak tě napadlo, že si tě chci vzít, sakra? Ublížíš osobě, kterou, miluju a myslíš, že udělám tohle?!“ Ta věta z něj vyletěla tak neskutečně rychle, že si ani neuvědomil, co právě řekl.

V pokoji nastalo ticho a Louis sledoval Eleanor, která pevněji stiskla polštář k tělu a očí se jí zalily slzami.

„Mi-miluješ?“ Ticho prolomil až její hlas a pláč.

Neuvědomil si, že to opravdu řekl nahlas. Neuvědomil si, co se stane, když to řekne. Chtěl vrátit čas.

Vždyť Eleanor přece taky miluje! Nebo .. už ne?

Už po druhé tento týden mu do očí vyhrkly slzy a jako zbabělec utekl z domu. První se Zoe dostal do osobních věcí, do kterých neměl právo strkat nos. Do jejího života, do kterého mu nic nebylo. Potom jí to řekl a právě teď dal zřejmě kopačky holce, se kterou si plánoval budoucnost, která slovo ‚Zoe‘ neobsahovala. Co to s ním je?

Hodil si přes hlavu kapuci a se zlomeným srdcem a slzami na tváři se rychlým krokem přesouval do centra Londýna.

Neměl tušení, kam to vlastně jde, neměl zájem o tom ani přemýšlet. Když však po nějakém čase stráveném na ulici zvedl hlavu a uviděl před sebou neznámý podnik, hned měl jasno.

22. 07. 2012

Já toho kreténa zabiju.

Měla bych se na to vykašlat a přestat si to psát, ale nemůžu. Nemůžu to nikomu říct, proto to musím napsat. Včera jsem nemohla, byla jsem tak strašně unavená a naštvaná a klepaly se mi ruce, ale sakra ..

ON SI ČETL MŮJ DENÍK!

Nevím, jestli mám brečet nebo se smát. Ví o mně úplně všechno. Ví, co jsem kdy udělala.

Nejradši bych si tu zasranou jehlu, kterou mám zabodnutou v ruce, vytáhla a umřela! Bylo by to mnohem lepší jak TOHLE. Jak to mohl udělat? Zachránil mě a potom si VŠECHNO PŘEČETL.

Nenávidím ho. Kdyby se tu teď objevil, rozbila bych mu hubu! I když pořád nemám sílu cokoliv udělat, kolem mě je plno věcí, co by to udělalo za mně .. hmm .. lampička.

Ihned poté, co včera ten zákeřnej podrazák vypadl, mě přišla zkontrolovat sestra, která mi ihned nasadila léky na uklidnění, protože viděla, jak jsem OPĚT na dně.

Doktor mluvil něco o psychiatrovi, ale k němu NIKDY nevkročím. Nejsem blázen. Mám jen zlomené srdce.

Včera tu byla i Danielle a Amy. Ani jedné jsem nic neřekla a přes mobil poděkovala klukům, kteří o mě měli starost, ale kvůli práci ke mně nemohli přijít. Což se zase dostáváme k NĚMU.

Poté, co včera opustil nemocnici, ho nikdo neviděl. Ani fanynky, což se divím, protože ty ví všechno. Je skoro 11 večer a neví se o něm vůbec nic. Je vlastně už skoro den nezvěstný. Mám o něj docela strach, ale pořád ho nenávidím. Kluci říkali, že tohle je u něj normální a mě se akorát ještě více potvrdilo, že ho neznám tak, jak bych měla.

Ale prostě se o něj bojím.

Ale nesnáším ho!

Zoe zaklapla svůj deník, obejmula ho a setřela nenápadné slzy, které ji stékali z očí. Jak ji mohl takhle zradit.

Nechtěla si to přiznat, ale dala by snad všechno za to, aby tu s ní Louis teď byl. I když ho nenávidí, pořád ho miluje. Mezi nenávistí a láskou je velmi tenká čára a ona o moc dobře ví. Jen si to nechtěla připustit.

Jako na zavolanou se rozletěly dveře do jejího pokoje a ona zalapala po dechu. Stál tam. Úplně zničený, neupravený a taky .. ožralý.

„Louisi?“ Nevěřila, že je to opravdu on. Jeho vlasy létaly na všechny strany, oči měl napuchlé a pod němi se rýsovali obrovské, modré kruhy. Jeho vždy upravené oblečení bylo špinavé, spletla by si ho s nějakým bezdomovcem, kdyby ho potkala jen tak na ulici. Takového ho neznala. Jen se usmál a pomalu se dopotácel na volnou postel vedle postele Zoe.

Zoe se zvedla, posunula přístroj, na který byla připojena a zvedla Louisovi bradu tak, aby mu viděla do očí.

Ztěžka oddechoval, v jeho dechu cítila silný závan alkoholu, ale snažila se to vydržet. Pohladila ho po tváři a rozplakala se. Tohle přece nechtěla. Je úplně namol!

„Zoeee .. já tě milujůůůů!“ Usmál se na ni Louis a ona jeho bradu pustila, schoulila se na svou postel do klubíčka a snažila se zadržet slzy.

„Nevíš, co mluvíš. A bolí to. Jak si se sem dostal?“ Zašeptala a pohlédla na něj s uslzenýma očima.

„Tam tudma. Dole nikdo neníííí.“ Rozpřáhl se a rozplácl přes celou postel. „Chci tu být s – škit – tebou – škit.“

„Louisi, co mi to děláš.“ Znovu zašeptala, přetáhla přes něj peřinu a zírala na nádheru, která ležela hned vedle ní a usínala.

Nemohla ho poslat domů a nevěděla, kam jinam by ho poslala. A nechtěla rušit kluky, proto ho jemně pohladila po vlasech, zhasla světlo, lehla si do své postele a se slzami na tvářích usnula.

DIARY WITH SECRET MEMORIESWhere stories live. Discover now