DIARY WITH SECRET MEMORIES

35. chapter x

O ROK A PŮL POZDĚJI

„Broučku, měla by si dojet, budou tu snad úplně všichni!“

„Ne, nemůžu, Mali. S Ashtonem máme dneska výročí, už jsme rok spolu. Zajdeme si jen někam na večeři, žádné party.“

„Ale, prosím! Jsme kamarádky taky skoro už rok! Pamatuješ si, jak jsem ti polila ty tvé nové, nádherné, svatební šaty ve výloze kávou? Měli bysme to oslavit!“

„Uuuh.. zeptám se Ashe a dám ti vědět.“ Zasmála se Zoe do telefonu a sledovala z okna mokrou cestu venku před jejím domem. I když to chtěla oslavit někde v klubu, moc dobře věděla, že nesmí hodně pít. Dostala Ashtonovu ledvinu a její tělo si na ni pořád zvyká. Kdyby se cokoliv podělalo, může umřít, jedna ledvina by jí nestačila. A proč sakra umírat, když už toho tolik přežila? Nezaslouží si zemřít.

Rok a půl .. už je to rok a půl a jí to přijde jako celá věčnost. Za tu dobu se toho tolik událo. Znovuotevření podniku, chození s Ashtonem, bydlení spolu s ním v Londýně .. a bohužel taky poslední vteřiny s Louisem.

Louis ..

Sakra, je to tak dlouho a i přesto, když si na něj vzpomene, vleje se do ní zloba a touha zároveň. Ale zakázala si ho. Jak zbaběle utekl, když se dozvěděl, že Zoe možná umře.

Je to srab.

Absolutní kretén a srab.

Milý deníčku,

Dneska je to přesně rok a půl co jsem tě našla schovaný v nemocničním stolku s krátkým dopískem.

S dopisem, který ve mě pukl něhou, rozhořčil mě vztekem a rozplakal smutkem. Můžu si troufnout říct, že to bylo horší než žiletka, i když je tato část dávno uzavřena a já slíbila, že už se o tom nezmíním.

Před půl rokem jsem ve vědomí ‚oslavovala‘ tvůj příchod do mého života a jeho odchod z něj.

Sakra, zase na něj myslím. Proč?

Je to možná tím, jak ho všude vidím. Jejich transparenty, plakáty, reklamy, koncerty .. prostě se ho asi nikdy nezbavím, že?

Vlastně nezbavím.

‚Dávám ti kousek sebe v tomto prázdném deníčku a věřím, že ho jednou zaplníš veselými vzpomínkami a dobrem. Vždy budu s tebou.‘ Tak zněl kousek dopisu, který mě naprosto rozplakal. Poté tam byl kousek, který mě tak navztekal a já hned po přečtení dopis roztrhala. Ale nikdy na ty slova nezapomenu.

Do dneška nevím, proč vlastně odešel. Ashton mi říkal, že tu semnou nechtěl být, že počítal s tím, že umřu, aby si mohl založit novou budoucnost.

Budoucnost beze mě. To zabolí, no ne?

Ano, bolí to. Ale míchá se to s pocitem úzkosti, žalu, naštvanosti, depresi, lítosti .. chybí mi, fakt chybí. Mám chuť ho pořádně obejmout, ale i zabít.

NIKDY V ŽIVOTĚ Ashtona nebudu milovat tak, jako Louise a on to ví. A proto se taky hrozně snaží, někdy mi ho až připomíná.

Což nevím, jestli je dobře nebo špatně. Ale je to sladké.

Ashtona mám ráda, ale jen ráda. Asi je divné chodit s člověkem, koho máte jen rádi, co? No, ale mu to nevadí a ani mě ne. I když už tolikrát chtěl zajít v našem ‚vztahu‘ dál, nedovoluju to. Ani přesto, že ho mám dokonce v sobě skrz jeho ledvinu, nedovolím mu být ‚ve mně‘ i jiným způsobem. Na to nejsem připravená a asi ani nikdy nebudu.