DIARY WITH SECRET MEMORIES

12. chapter x

17. 07. 2013

Nevěřím tomu, že se to opravdu stalo.

Myslela jsem si, že je to opět nějaký sen (upřímně, takové sny se mu zdají teď nějak moc často) a potom mi došlo, že to bylo tak skutečné .. že to sen být nemohl.

Když jsme mířili k tomu lesu, ke kterému jsme nakonec nedošli, vzpomněla jsem si na náš první piknik. Konal se u lesa, na velkém kopci s obrovským výhledem na město. Když jsem tam jen tak seděla na dece, poslouchala zpěv ptáků, kteří kroužili kolem nás, a vnímala Louisovu ruku, která mě pevně držela, nechtěla jsem, aby to někdy skončilo. Měla jsem k němu obrovské pouto, a co bylo nejhorší – nebylo ani trošku porušené, protože mi nikdy neublížil tak moc, aby se porušilo.

Všechno jsem si to způsobila sama a snažila se přesvědčit svou mysl, že na tom má podíl i Louis.

Vlastně ani nevím, proč jsem to dělala. Udělala jsem tolik věcí, které mě tak strašně mrzí.

Bohužel to nebyla jediná vzpomínka na takové místo.

Vlastně .. v den, kdy jsem se s Louisem rozešla jsem udělala ještě horší věc poblíž lesa. A jestli na to někdy přijde, zabije mě za to.

Byla jsem tak vynervovaná, naštvaná na sebe a zároveň smutná. Cítila jsem se, jako bych se měla každou chvílí zbláznit a vytrhat si vlasy. A proto jsem to udělala.

Možná si většina lidí myslí, že je to ubohé, ale vlastně .. opravdu .. mě to pomohlo. Zakryla jsem tím všechny své pocity. Pouhou bolestí.

Už nikdy bych to neudělala.

Jakmile Zoe uslyšela zabouchnutí vchodových dveří domu, rychle zabouchla svůj deník a pomalu přejela po jizvách na svém levém zápěstí, překryto několika stříbrnými náramky. Obkreslila každou, tenkou jizvičku a poté její ruce spočinuly na jejích rtech, přičemž zavřela oči.

Jemně si prsty přejížděla kousek po kousku svých rtů a představovala si dnešní brzké ráno a jeho rty. V tu chvíli ho tak chtěla a úplně zapomněla na Eleanor. Ví, že tohle už nikdy nesmí udělat. Nikdy.

Ale .. bylo to tak dokonalé. Odehnala svou myšlenku zpátky do temného kouta své mysli, otevřela dveře a vešla do kuchyně, kde nikdo nebyl.

„Kluci?“ Zakřičela, ale nikdo se na její volání neozval. Až po chvíli objevila načmáraný papírek a začala luštit slůvko po slůvku. Zayne, měl by ses naučit psát.

Šli jsme obstarat dřevo na dnešní táborák, do 11 jsme doma. Danielle přijede kolem půl 11. Nevíme, kdy se vzbudíš, takže ti to sem píšeme.

ZaynJ

PS: Mohli byste udělat nějaký dobrý oběd, určitě v tom lese už umírám hlady:D

Niall x

Zasmála se a posunula papírek doprostřed stolu. Tak jo, za půl hodiny tu bude Danielle. Alespoň se sebou něco udělá a trochu tu poklidí.

Vyběhla do svého pokoje, hodila své dlouhé, hnědé vlasy do obrovského drdolu, jemně se nalíčila, oblékla na sebe černé legíny a bílé tričko, na které ještě navlékla růžové a přehodila si přes krk dlouhý řetízek s křížem. Podívala se na sebe do zrcadla, usmála se a vešla do obývacího pokoje.

Když se rozhlédla, musela se zašklebit.

To je tak, když se pět kluků rozhodne hrát na hoňku uprostřed domu nebo po sobě házet .. banány.

S úšklebkem pohodila slupku od banánu do koše a začala uklízet. Tak a ať už to má z krku.

**

Impossible. Písnička, u které se rozbrečí snad každá citlivá duše. Což Zoe samozřejmě není a při této písničce se při mytí nádobí začala různě kroutit do rytmu a zpívat si. Zadívala se na hodiny a zasmála se. Všechno to stihla a Dani by tu měla každou chvílí být. Už jen to nádobí.

Ach, kdyby ji tu takto viděli kluci. A .. Louis.

Ucítila štiplavou bolest na ruce a vytáhla ji z vody, přičemž spatřila na ruce tlustou, krvavou čáru, ze které jim čím dál víc stékala krev do vody.

Zděsila se, zahodila nedoumytý nůž  zpátky do dřezu a zadívala se na řezanec.

Připomnělo jí to všechno. Hlavou se jí mihly všechny vzpomínky, které na ten minulý život měla. První polibek, dotek, její poprvé .. bolest, slzy, sláva, deprese .. a všechno to zakončil jeho úsměv ze slovy, které ji dokázali zhroutit na zem. „Miluju tě .. navždy.“

Ani si neuvědomila jak, ale během těch pár vteřin už ležela na zemi a z očí ji stékali slzy velké jak hrášek. Nemůže tu být. Nemůže být s ním, moc to bolí ..

„Zoe!“ Uslyšela známý hlas a zvedla své zaslzené oči k Danielle, která stála vyděšená u dveří a zírala na její zakrvácenou ruku. Jasný, a teď si bude myslet, že se řezala. Super.

„J – Já – Já ..“ Chtěla jí říct, že to nebylo tak, jak to vypadá, ale místo toho se rozbrečela.

Ucítila na sobě tělo Dani a pevně ji stiskla.

„Už to nikdy nedělej.“

„Já – Já to neudělala.“ Konečně ze sebe dostala a když se Dani zadívala na dřez a potom zpátky na ni, došlo jí to.

„Musím odsud pryč, Danielle. Musím zpátky do Londýna.“