I know I can't, but I love you

19.část

19.část

,,Ahoj Louisi. Poslyš, za pár hodin odlítám domů. Nechápu proč jsi mi za ten měsíc nezavolal, nezvedal telefony, prostě mě ignoroval, když nepočítám tu nesmyslnou esemesku. Ale to je teď jedno. Prostě, zítra se vracím, tak bych byla ráda, kdyby jsi pro mě přijel na letiště a pak bychom mohli někam zajít. No, až tu zprávu dostaneš tak mi prosím zavolej. Budu se těšit. Pa.“ Ukončila jsem nahrávání vzkazu do jeho hlasové schránky a odhodila telefon na gauč. Za chvíli odlítám a on mi za celý měsíc ani jednou nezavolal. Pouze mi napsal esemesku, ve které bylo napsaný ‘Mrzí mě to.‘ Co si z toho mám vzít. Naprosto jsem tu esemesku nechápala a okamžitě mu volala, bombardovala jsem ho zprávama, ale on se neozval. Jediný člověk, který se mi ozval byla Perrie. Prý mě má pozdravovat od všech a že mají všichni strašně nabitý program. Koncerty, interview. Ale je vidět, na koho je spolehnutí. Zašla jsem do pokoje a sbalila si poslední věci. Letadlo mi letí v jednu ráno a v deset už musím být na letišti. Koukla jsem se na hodiny. Je půl sedmý. Dobalila jsem to, dala si rychlou sprchu a ve čtvrt na deset jsem opustila svůj pronajatý byt a nastoupila do taxíku, který na mě před barákem čekal.

,,Na letiště prosím.“ řekla jsem taxikáři a on se beze slov rozjel. Zkontrolovala jsem si hlasovou schránku v telefonu, jestli se mi Louis neozval, když jsem byla třeba ve sprše. Nic. Povzdechla jsem si a nechápala jsem proč tohle dělá. Nejdřív nechtěl, abych odletěla. Vylil si srdíčko a teď se vůbec neozval. Pochybovala jsem o tom, že by trucoval.

Dojela jsem na letiště, zaplatila taxikářovi a zamířila k pasové kontrole. Bylo za pět minut půl desátý.

,,Váš pas prosím.“ řekl ten maník a já začala lovit v kabelce.

,,Musí tady někde být.“ řekla jsem nervózně, protože už to bylo dobrých pět minut, co jsem hrabala v kabelce a nenašla pas. Musela jsem ho nechat v bytě.

,,Sakra.“ vykřikla jsem a rozhodila ruce. ,,Zapomněla jsem ho v bytě.“

,,Tak to se obávám, že se pro něj budete muset vrátit. Kde bydlíte?“ řekl mi a zvedl sluchátko. Nadiktovala jsem mu adresu a on mi zavolal taxíka s tím, že se bude snažit jet co nejrychleji, abych to stihla. A jakmile jsem dojela před barák, z auta jsem přímo vyletěla a utíkala do bytu. Samozřejmě. Ležel na stole. Seběhla jsem zpátky do taxíku a o půl hodiny později jsem seděla v letadle, těšíc se na svoje přátele a rodinu.

Když jsem přistála na letišti v Londýně, bylo půl šestý ráno. Louis se neozval a ani nikdo jiný, takže jsem předpokládala, že budu muset jet taxíkem. A proto to, co jsem uviděla mě příjemně překvapilo.

,,Pezz!!“ vykřikla jsem a rozeběhla se jí do náruče. Pevně jsem jí stiskla a nasála její květinovou vůni, kterou jsem dlouhý měsíc neviděla.

,,Ahoj Bety. Ráda tě zase vidím.“ zahuhňala mi do vlasů, jelikož byla o hlavu vyšší. Ale jenom díky botám na vysokých jehlách.

,,Ah, chyběla jsi mi.“ řekla jsem a odtáhla se. Očima jsem neustála přejížděla přes letiště, jestli někde neuvidím schované kluky nebo tak. Ale nikde nikdo.

,,Děje se něco? Jseš nějaká nervózní.“ Prohrábla jsem si vlasy.

,,Ne, to je asi z toho letu.“ řekla jsem a sehla se pro kufr. Ale Perrie stála na místě a pochybovačně zvedla obočí.

,,A to ti mám jako věřit.“ řekla s lehkým úsměvem.

,,Fajn. Já jenom, kde jsou kluci. Třeba Harry. Nebo Louis. A nebo Anne.“

,,No, takže Anne s Robinem odjeli na dovolenou do Turecka, mám pocit. A kluci měli včera koncert, takže dospávají. Ale budou na tebe čekat doma.“ říkala, zatímco mě táhla přes letiště. Za náma se táhl její bodyguard.

,,Dobře. A neříkal něco Louis?“ zeptala jsem se jí po chvíli mlčení, zatímco bodyguard nakládal můj kufr do velkého kufru na konci luxusní limuzíny. Ale ona místo odpovědi sklopila oči na zem a začala si pohrávat s pramínky vlasů.

,,Pezz, co se děje?“

,,Ahooj!!“ zakřičel někdo. Vylekaně jsem se otočila za zdrojem zvuku a zjistila jsem, že to jsou tři dívky, v mém věku. Nejspíš zbytek Little Mix.

,,Ty musíš být Elizabeth. Tolik jsme toho o tobě slyšely, ale nikdy jsme neměli možnost setkat se s tebou.“ řekla snědá dívka s kudrnatými černými vlasy.

,,A víme dokonce i to, že máš zálusk na Louise.“ řekla se smíchem jiná dívka. Šokovaně jsem otevřela pusu a otočila se na Perrie, která se na tu dívku mračila.

,,Fakt díky Jes. Díky moc.“ řekla sarkasticky. Ona jenom pokrčila rameny a dál se smála.

,,Já jsem Jade.“ řekla dívka s modrými ombre vlasy. ,,A tohle je Leigh-Anne.“ pokynula rukou na snědou dívku.

,,A já jsem Jesy.“ řekla smějící se dívka. Usmála jsem se.

,,Ráda vás poznávám.“

,,Tak jo.“ tleskla Perrie. ,,Pojedeme. Hádám, že jseš unavená.“

,,Jo to teda jsem.“ řekla Leigh-Anne a zívla. Když si všimla našeho pohledu, něco jí došlo. ,,To nebylo na mě, že jo.“ konstatovala. Perrie stiskla rty a přikývla.

,,Fajn, ale i tak jsem unavená, když mě někdo vytáhne z postele v půl pátý. Jako bychom se nemohli seznámit za normálního dne.“ řekla a nastoupila. Hned za ní tam vlezla Jesy a Jade.

,,Až po tobě.“ pokynula mi Perrie a já si sedla vedle Jade. Jakmile nastoupila Pezz, řidič se rozjel. Nejspíš měl předem určený cíl cesty, protože se na nic nevyptával. Letmo jsem zkontrolovala telefon. Nic. Ten Louis mě fakt štve.

,,Bety, vstávej. Už jsme tady.“ šeptala mi do ucha Perrie. Na jejím rameni jsem měla položenou hlavu a jakmile do mě jemně šťouchla, prudce jsem jí zvedla.

,,Ježiš, omlouvám se.“ řekla jsem a přejela si po tváři, jestli tam náhodou nemám sliny. ,,Kolik je?“ zeptala jsem se rozespalým hlasem. Koukla se na hodinky.

,,Je čtvrt na sedm. Před chvílí mi napsal Zayn, že sem přijedou tak okolo devátý. Takže se můžeš vysprchovat, převlíknout a možná se i chvíli prospat.“ řekla a otevírala dveře.

,,Počkej, kde to vůbec jsme.“ zeptala jsem se jakmile jsem spatřila velký, kanárkově žlutý dům. ,,Tohle není u mě doma.“ zasmála jsem se. Zakroutila hlavou.

,,Ne, tohle je u mě doma.“ řekla se smíchem. Z auta už jsme byli všichni a ostatní holky už si to šinuly k baráku.

,,Tak jdeš? Nebo budeš stát celou dobu tady?“ zeptala se Perrie. Otočila jsem se a za mnou stál řidič s mým kufrem. Převzala jsem si ho a následovala Perrie.

Vevnitř to bylo vážně luxusní. Kožené sedačky, nerezová kuchyně, lustry, visící z vysokých stropů, dřevěné schody.

,,Páni. Máš to tady vážně hezký.“ uznala jsem.

,,No vlastně, tady jsem nejčastěji se Zaynem. Takže to je spíš náš společný dům.“

,,No tak teda, máte to tady vážně hezký.“ Rozesmála se.

,,Díky. Pojď, ukážu ti kde se můžeš v klidu chvíli prospat.“ řekla a vedla mě po dřevěném schodišti do druhého patra. Tam otevřela hned první dveře.

,,Tady se můžeš převlíct a odpočinout si. Naproti máš koupelnu. Ale radši se zamkni. Holky si rády dělaj srandu.“ řekla hlasitým hlasem do chodby.

,,Ale neřikej, že ty ne!“ ozvalo se z vedlejšího pokoje. Asi Jesy. Protočila oči.

,,Fajn, tak tě nechám o samotě. Kdybys něco potřebovala, budu dole v obýváku.“ řekla a odešla. Hodila jsem si kufr na zem a vytáhla ještě čisté džínové šortky a zelené tílko, které jsem tam kvůli nízkým teplotám nevyužila. Ještě jsem si vytáhla toaletní tašku a zamířila do koupelny. Ujistila jsem se, že je zamčeno a pak se začala svlíkat. Po dlouhé cestě letadlem mi horká voda přišla to nejlepší na světě. Umyla jsem si vlasy, pak si je rozčesala a vyčistila zuby. Sebrala jsem si věci a šla zpátky do pokoje, kde jsem se zavrtala do měkkých peřin. A jakmile jsem zavřela oči, hned jsem usnula.