I know I can't, but I love you

26.část

26.část

Seděla jsem na Louise gauči, opět zamotaná do deky a s šálkem čaje v ruce. Louis mě celou dobu bedlivě pozoroval a snažil se vyčíst důvod mého náhlého chtění přespat u něj.

,,Ehm, jaký jsi měl den?“ přerušila jsem tok svých myšlenek a ticho.

,,Celkem fajn. Ale jsem strašně unavený.“ řekl a na důkaz se protáhl a zívl.

,,Tak půjdeme spát.“ navrhla jsem, ale v duchu jsem chtěla, abychom nešli. Chtěla jsem si s ním povídat. Zakroutil hlavou.

,,Ne, ne dokavaď mi řekneš co se stalo.“

,,A co by se mělo stát?“ zeptala jsem se a hrála hloupou. Ale prokoukl mě.

,,El, nehraj to na mě. Poznám na tobě, když se něco děje.“ říkal a díval se mi hluboko do očí.

,,Fajn.“ povzdechla jsem si a poposedla si k němu blíž. ,,Zjistila jsem důvod svojí nevolnosti.“ řekla jsem a čekala až mu to dojde. Ale nestalo se tak. Nechápavě na mě koukal.

,,A?“ naléhal. Povzdechla jsem si a protočila oči. Jak může být někdo tak sexy, tak tupej.

,,Tak jinak, Louisi. Ehm...vybalim to na tebe rovnou, takže doufám, že se tady nesložíš.“ Zhluboka jsem se nadechla. ,,Jsem těhotná, Louisi.“

Jeho reakce byla taková, že v šoku otevřel pusu a vykulil oči.

,,Cože? To..to je..skvělý.“ řekl s širokým úsměvem, natáhl se po mě a sevřel mě v pevném objetí.

,,Vážně?“ řekla jsem nevěřícně. Sice mi už dřív řekl, že jestli budu těhotná, tak tu bude pro mě, ale teď jsem čekala cokoliv, jenom ne tuhle reakci. Odtáhl si a prohlédl se mě.

,,Samozřejmě. Jenom musíme vymyslet, jak to řekneme veřejnosti. Mohli by z toho vzniknout problémy.“ A je to tu zase.

,,A to ty nechceš co.“ konstatovala jsem. Začala jsem se zvedat.

,,Víš Louisi, já tě vážně nechápu. Nejdřív se chováš jako nejlepší přítel ne světě a pak zase jako namyšlená hvězdička, který nejde o nic jinýho, než o kariéru.“ vyprskla jsem na něj a zamířila do jeho koupelny, kde jsem se následně zamkla a po dveřích se s pláčem svezla na podlahu.

,,El, otevři prosím.“ ozvalo se zaklepání za dveře.

,,Nechci, aby to dítě mělo za otce celebritu, který jde o to, aby vypadala co nejlíp.“ křičela jsem přes dveře.

,,Ale El, já to tak nemyslel. Víš jak umějí být naše fanynky šílený.“

,,Stejně nechápu, proč to chceš říkat veřejnosti.“ namítla jsem.

,,Zlato, myslíš, že jim to nedojde? Sestra mýho nejlepšího kamaráda, se kterou mě viděli odcházet z párty a prohlašovali o nás, že jsme pár. Myslíš, že si to nikdo nedomyslí? Je lepší jim to říct hned, než čekat až vzniknou pomluvy. Musíme se tomu postavit čelem.“ říkal a já i přes zavřené dveře viděla jeho odhodlaný výraz a ruce zaťaté v pěsti. Otřela jsem si slzy, pomalu vstala a odemkla dveře. Jakmile jsem je otevřela dokořán, ocitla jsem se v Louisově objetí.

,,Moc se omlouvám. Už nikdy nic takového neřeknu. Jsem strašně moc rád, že jsi těhotná. Budeš skvělá máma. A budu tu pro tebe. Budeme jedna malá šťastná rodinka. Miluju tě.“ šeptal mi do ucha, zatímco mě stále objímal.

Pak jsme si povídali. Jako opravdu povídali. Mluvili jsme o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Pak jsme se nasmáli u vymýšlení jmen pro dítě. Nakonec jsme se shodli, že holčička bude Elizabeth, po mě. A kluk Tommo. Vydupal si to Louis. A pak jsme spokojeně usnuli v objetí toho druhého.

*Louisův pohled*

,,Tlačte, paní Tomlinsonová.“ říkala jí už po miliontý doktorka.

,,Bože, vždyť tlačí nejmíň hodinu. A pořád nic.“ nevydržel jsem to a vykřikl jsem.

Znovu se tam podívala. Ale tentokrát se zatvářila úplně jinak. Šokovaně. Možná až vyděšeně.

,,Ale ne.“ vydechla.

,,Co je?“ řekl jsem a ucítil jsem, jak mi El stiskla ruku.

,,Je obráceně. Jestliže nechcete, aby se vaše dítě narodilo mrtvé, musíme provést císařský řez. Ale je velice nebezpečný.“ řekla doktorka a pohledem kmitala z mého obličeje na El. Zaváhal jsem. Chtěl jsem dítě, ale zároveň jsem nechtěl, aby se El něco stalo. Ale El byla rychlejší.

,,Udělejte to!“ vykřikla v bolestech.

,,Ale El...“ zašeptal jsem se slzami v očích.

,,HNED!“ zakřičela a neposlouchala mě. Doktorka se začala pohybovat po místnosti. Nejdříve El vpíchla něco na znecitlivění a pak řekla sestřičce, aby mě odvedla.

,,Co? Ne! Budu tady s ní.“ vytrhl jsem se jí a přiskočil k El, která mi rychle stiskla ruku.

,,Louisi, prosím jdi.“ zašeptala. Pohladil jsem jí po zpocených vlasech. Nadechl jsem se a přikývl. Opustil jsem porodní sál a šel si sednout do čekárny, kde na mě všichni čekali. Harry, Liam s Danielle, Zayn a Perrie, Niall a ještě Eleanor. Všichni netrpělivě čekali až se dozvědí něco nového, po jedenácti hodinách.

,,Tak co. Jak je na tom?“ vyhrkla Eleanor, která se stala Elizabetinou nejlepší kamarádkou.

Vyčerpaně a se slzami v očích jsem dosedl na nepohodlné židle.

,,Musí jí udělat císařský řez.“ řekl jsem bezvýrazně. Slyšel jsem, jak se sedm osob vedle mě šokovaně nadechlo.

,,Bože.“ řekla Pezz a zabořila hlavu do Zaynova ramene, který jí pohladil po zádech. Harry mě soucitně objal. Proč se tak všichni chovají? Jenom proto, že musí rodit jiným způsobem než ostatní, neznamená, že umře. Jasně, šest z deseti císařských řezů nedopadá dobře. Ale jaká je šance, že El bude mezi těmi šesti.

V neútulně zařízené čekárně jsem sklíčeně seděl dobrou hodinu a půl. Pak přišla sestra.

,,Pane Tomlinsone. Pojďte prosím se mnou.“ vybídla mě a já jí rychle následoval. Doslova jsem vpadl na porodní sál, kde ležela El se zakrváceným tělem. Rozhlédl jsem se, abych se podíval na svoje dítě. Ale nikde jsem ho neviděl. Nejspíš ho šly omýt a zabalit. Sestra taky vyklidila místnost. Rychle jsem doběhl k El a klekl si k ní. Vzal jsem jí za ruku, kterou mi stiskla, a políbil jí.

,,Je to holka, Loui. Máš dceru.“ zašeptala unaveně El. Do očí se mi nahrnula nová dávka slz.

,,Já mám dceru. Proboha. Elizabeth.“ řekl jsem její jméno. ,,Určitě bude krásná po tobě. Nádherná Elizabeth.“ začal jsem mumlat pátý přes devátý a slzy mi stékaly po tváři. Naklonil jsem se a lehce jí políbil na rty. Byla úplně bílá a zpocená. Nedivím se. Po třinácti hodinách.

Pohladil jsem jí po vlasech. Ona mi přejela rukou po tváři.

,,Jseš táta.“ zašeptala. Ale najednou se ozvalo dlouhé pípání přístroje vedle mojí hlavy.

,,Proboha! Sestro!!“ zakřičel jsem. Přístroj nepřestával pípat a doktorka nikde. El se začala dusit.

,,El, ne! Prosím ne! Ne, to nesmíš. El prosím.“ vzlykal jsem a zběsile se rozhlížel. ,,Sestro!“ zakřičel jsem znovu. ,,Neopouštěj mě El. Nesmíš mě opustit! Slyšíš mě. Máš tady dceru, mě. Prosím ne.“ vzlykal jsem stále. Svůj poslední pohled přesunula na mě.

,,Miluju tě, Louisi.“ vydechla naposled, než zavřela svoje krásné oči modré barvy, a s tím opustila můj život.