I know I can't, but I love you

40.část

40.část

,,To je roztomilý.“ zašvitořila mi u ucha Eleanor, když jsme o hodinu později stáli v krámku a já v ruce držela již hotový polštář. Bylo na něj všech sedm fotek a uprostřed bylo ozdobným písmem napsáno Always in my heart. Otočila jsem se na tu paní.

,,Děkuju. Je to moc krásný.“ řekla jsem a z kabelky vyndala peníze. ,,Ještě bych vás chtěla poprosit, aby jste o těch fotkách nikomu neříkala.“ Peníze jsem jí podala. Bylo to asi o polovinu víc, než o co si žádala. Vzala si peníze a vykulila oči.

,,Děkuju. Spolehněte se.“ řekla a jako na důkaz všechny fotky v počítači smazala. Usmála jsem se, vzala si tašku, ve které byl ten polštář a opustila krám.

,,Máme teda všechno?“ zeptala jsem se. Přikývla.

,,Zajdeme ještě na kávu?“ navrhla a já nadšeně souhlasila.

Zrovna jsme stáli ve frontě ve Starbucksu, když mi zabzučel telefon. Podívala jsem se a zjistila, že mi přišla zpráva od Louise. ‘Prosím, stav se u mě.‘ Zamračila jsem se.

,,Na.“ řekla El a vrazila mi kelímek do ruky.

,,Díky.“ řekla jsem a duchem jsem stále byla u esemesky.

,,Co je?“ Zřejmě si všimla, že jí nevnímám.

,,Napsal mi Louis. Mám za ním přijít.“

,,Máme to po cestě.“ pokrčila rameny El a upila si svého nízkotučného latté.

,,Jdeme.“ vybídla jsem jí a my vyšly z teplého obchodního centra, do chladného zimního dne.

,,Tak pa. Drž se.“ řekla El a objala mě.

,,Děkuju. A El, mohla bys si k sobě prosím vzít ten polštář. Nechci, aby ho Louis viděl nebo tak.“ Přikývla a vzala si k sobě tašku.

,,Uvidíme se zítra. Pozdravuj Louise.“ řekla nakonec a otočila se.

,,Jo, ahoj.“ zahučela jsem ještě a pak zašla do baráku a vyšla k Louisovým dveřím. Zaklepala jsem a pak se dveře s trhnutím otevřely.

,,El. Já jsem se o tebe tak strašně bál.“ řekl a pevně mě k sobě přitiskl.

,,Promiň. Nechtěla jsem vám přidělat starosti.“ zahučela jsem mu do ramene. Odtáhl se a vtiskl mi dlouhý polibek a zatáhl mě do bytu.

,,Kde jsi byla?“ zeptal se, když jsem ten polibek přerušila.

,,Můžeme to prosím neřešit?“ poprosila jsem a sedla si na gauč.

,,Proč?“

,,Jenom to nech, prosím.“ zopakovala jsem. Slyšela jsem, jak si povzdychl, ale dál to neřešil.

,,Jak se těšíš na zítra?“ zeptala jsem se. Zasmál se.

,,Upřímně, ani trochu. Zase o rok starší.“

,,No, ale ne že by ses podle toho choval.“ rýpla jsem si.

,,Tak to teda pěkně děkuju.“ řekl ironicky. Pokrčila jsem rameny. Posadil se vedle mě a omotal mi ruku kolem ramen.

,,Jsi v pořádku? Zdáš se být, tak nějak...mimo.“ Zakývala jsem hlavou.

,,Všechno v pořádku. Ale už musím jít.“ řekla jsem, omluvně se na něj podívala a zvedla.

,,Co? Proč?“

,,Harry na mě čeká doma.“

,,Harry?“ ujistil se. Přikývla jsem.