I know I can't, but I love you

35.část

35.část

,,Já jsem V.I.P.“ zasmála jsem se.

,,Jo. To jseš.“ přikývla.

,,Lou, potřebujeme tě v maskérně.“ strčil do dveří hlavu nějaký kluk.

,,Hned jsem tam.“ řekla. ,,Joshi! Hned jsem tam.“ zopakovala, když zůstal stát na místě, s pohledem upřeným na mě.

,,Ahoj, já jsem Josh. Josh Devine. Bubeník.“ představil se a vešel do dveří celý.

,,A je to tu zase.“ rozhodila ruce Lou. Josh se na ní zamračil.

,,Já jsem Elizabeth Whiteová. V.I.P.“ řekla jsem se smíchem a ukázala mu kartičku.

,,Je z toho celá vypleskaná.“ řekla Lou. ,,Tak fajn Joshi. Jdeme.“ vystrčila ho ze dveří a zabouchla. Chvíli jsem tam ještě stála a prohlížela si lesklou kartičku a můj obličej zdobil široký úsměv. Dřív jsem byla nic. Neměla jsem nikoho, komu by na mě záleželo. Teď jsem sestra jednoho z nejslavnějších lidí, můj počet followerů na Twitteru se rapidně rychle zvedl a na krku se mi leskla kartička V.I.P. Můj život se hodně rychle změnil. A byla jsem za to ráda.

Vyšla jsem z místnosti a šla za zvukem hudby. Došla jsem až před pódium, kde se odehrávala zkouška předskokanů. Byli to nějací Union J, které jsem neznala, ale zdáli se být v pohodě a byli hezcí.

,,El!“ vykřikl někdo. Otočila jsem se a uviděla Eleanor.

,,El!“ Jakmile jsem to dořekla, zamračila jsem se a pak společně s Eleanor propukla v hlasitý smích. Dokonce se na nás otočilo pár lidí. Pevně jsem jí objala.

,,Co tu děláš?“ zeptala jsem se. Nakrčila obočí.

,,Jsem ‘přítelkyně‘ Louise Tomlinsona.“ řekla a naznačila ve vzduchu uvozovky. Plácla jsem se do čela.

,,Jo, zapomněla jsem.“ Tohle byla první věc, kterou mi hned připomněla, aby potom nevznikla nějaká nedorozumění.

,,Jo, těžká práce herečky.“ zasmála se. Přejela jsem jí pohledem. Měla na sobě bílé džíny a modré tričko. Krk jí zdobila stejná kartička jako mě.

,,V pohodě?“ vytrhla mě ze zkoumání Eleanor.

,,Hmm? Jo, úplně v pohodě. Naprosto se nic neděje.“ řekla jsem. Nejspíš jsem moc přehrávala, jak moc jsem v pohodě, protože mě prokoukla.

,,Děje se něco?“ naklonila hlavu na stranu.

,,Ne, co by se mělo dít? Jsem úplně v pohodě. Nedělej si starosti.“ odmávla jsem to rukou.

,,Dobře.“ povzdechla si. ,,Jdeme se na ně koukat?“ navrhla a kývla hlavou ke klukům, kteří se pomalu šinuli na pódium. Všimla jsem si, že Louis na nás upíral pronikavý pohled.

,,Jasně.“ souhlasila jsem s úsměvem a namířili si to do první řady.

Nejdřív jim tam nějakej týpek vysvětlovat, co a jak. Čím začnou, jak tam přijdou, co mají a nemají při vystoupení dělat a jak skončí. Zaslechla jsem ho, jak Harryho varoval, ať se moc nepřibližuje k otvorům vystřelující páru a oheň. Uchechtla jsem se.

A pak se začalo. Nebylo to nic velkolepého. Zpívali jenom na půl hlasu a šnečím tempem přecházeli po jevišti. Ale věděla jsem, že do dnešního koncertu dají všechno, protože je poslední z jejich tour. Projížděla jsem pohledem po každém z kluků a chvíli je sledovala a musela se smát. Pak se můj pohled zastavil na bubeníkovi, který se schovával ve stínu. Ale i tak jsem viděla jeho pohled směřující ke mě a široký úsměv. Váhavě jsem mu úsměv oplatila.