I know I can't, but I love you

25.část

25.část

Stále jsem držela poslední pozitivní test, když jsem vyšla šokovaně z koupelny. Eleanor seděla na schodech a hrála si s telefonem. Ale když jsem vyšla, telefon uklidila a vstala. Přišla ke mě a rychle se koukla na test. Když viděla jeho výsledek, zalapala po dechu.

,,O bože, Bety.“ řekla a objala mě. Stále jsem byla v těžkém šoku.

,,Nemůžu být těhotná. Vždyť...je mi dvacet. Nechci být máma.“ říkala jsem a rychle třepala hlavou. Objímala mě a vedla mě do obýváku, kde mě posadila na gauč. Pohled jsem upírala před sebe do prázdna.

,,Bety!“ slyšela jsem vedle sebe Eleanor, ale nevnímala jsem jí. Bála jsem se.

,,Bety.“ zopakovala nejmíň po tisící Eleanor, chytila mě za ramena a otočila si mě k sobě.

,,Poslouchej mě. Bude to v pořádku. Ty to zvládneš.“

,,Ale ty to nechápeš. Já se bojím.“ zašeptala jsem.

,,A čeho?“

,,Toho, že nebudu dobrý rodič. Že budu jako moje matka. Že to nezvládnu. Že selžu.“ Objala mě.

,,Ale zvládneš. Budeš mít nás všechny, kteří ti budeme pomáhat. A hlavně budeš mít Louise.“ konejšila mě. Po tváři mi stekla slza.

,,Ale co když to Louis nebude chtít. Co když mu bude kariéra přednější. Už jednou to řekl, může to říct znovu. A já pak budu sama. Nebudu mít nikoho.“

Eleanor se nadechovala, že něco řekne, ale přerušilo jí vyzvánění mého telefonu. Koukla jsem se, kdo volá a uchechtla jsem se.

,,My o vlku...“ řekla jsem a přijmula hovor.

,,Ahoj zlato. Tak jak ti je?“ vybalil na mě hned Louis.

,,No, nic moc.“ nervózně jsem se zasmála.

,,Co se děje? Je tam Eleanor?“

,,Jo je, neboj se. Kdy přijdeš?“ snažila jsem se zamluvit otázku Co se děje?.

,,No nevím. Tak za hodinu bychom mohli skončit.“

,,Dobře. Hele, mohla bych dneska přespat u tebe?“ Na druhé straně bylo chvíli ticho.

,,Jasně. A děje se něco?“ zeptal se znovu.

,,Promiň, musím končit. Pozdravuj kluky. Pá.“

,,El, počk-“ začal, ale já rychle ukončila hovor.

,,Ehm, proč chceš spát dneska u něj?“ zeptala se se zdviženým obočím Eleanor.

,,Nevím, asi abych mu to mohla v klidu říct.“ pokrčila jsem rameny.

,,No, nemyslím si – “

,,Hele, nechceš se kouknout na nějaký film?“ skočila jsem jí do řeči. Povzdechla si, ale přikývla. Přešla jsem k televizi, kde jsem vytáhla velkou krabici, plnou dvd.

,,A co si pustíme?“ zeptala jsem se jí.

,,Máte třeba Ladíme? Nebo ne, počkej. Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic. Libovej film.“ řekla a s úsměvem se zabořila do gauče. ,,Byla jsem s Louisem na premiéře a mám s hercem fotku. Je tak sexy.“ řekla. Zasmála jsem se.

,,Teče ti po bradě slina.“ řekla jsem se smíchem. Otřela si bradu, i když tam nic neměla. Rozesmála jsem se ještě víc.

,,Haha, vtipný.“ řekla, ale taky se smála. Prohledávala jsem krabici, až jsem vytáhla to správné dvd. Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic. Na přebalu krabičky byla dvojice, kterou jsem odhadovala na Jeníčka a Mařenku. Mařenka, respektive herečka, byla dlouhovlasá brunetka, která byla vážně hezká. Ale hezčí byl ten herec, co hraje Jeníčka.

,,Hezkej co?“ ozvala se Eleanor a vytrhla mě tím ze zamyšlení.

,,Jojo. Ale Louis je hezčí.“ řekla jsem s úsměvem, ale Eleanor protočila oči.

,,Mysli si co chceš, ale s ním bych si dala říct.“ řekla a ukázala na herce. Znovu jsem se rozesmála. Strčila jsem dvd do přehrávače a zmáčkla Play. Posadila jsem se vedle Eleanor, zamotaná do deky a ruce jsem měla instinktivně položené na břichu.

Ze spánku mě probudilo hlasité bouchnutí dveří. Rychle jsem zvedla hlavu z Eleanořina ramene a posadila se rovně. V televizi už běžely titulky a Eleanor se smála.

,,Promiň.“ zašeptala jsem s úsměvem. Odmávla to rukou a nepřestávala se smát.

,,Čemu se směje?“ ozval se hlas za mnou.

,,Ahoj Harry. Taky tě ráda vidím.“ řekla sarkasticky Eleanor.

,,Jak ti je?“ zeptal se starostlivě Harry. Pokrčila jsem rameny. Už jsem nezvracela, ale žaludek jsem měla stále jako na vodě.

,,Kde je Louis? A ostatní?“ zeptala jsem se po pár vteřinách zběsilého rozhlížení se.

,,Donutil nás, abychom ještě jeli do krámu, pro nějaké jídlo pro tebe, takže teď tahají tašky z auta.“ vysvětloval.

,,A ty tam nejseš proč?“

,,Protože jsem Harry.“ řekl se smíchem.

,,Tak to mnohé vysvětluje.“

,,Ahooj!“ ozvalo se ze dveří.

,,Čau Nialle.“ pozdravila jsem hlasitého blonďáčka.

,,Zdravím, pozemšťané. Já přicházet v míru.“ řekl další hlas. Zayn. Zasmála jsem se.

,,Tak to je fajn. Vítej na planetě Zemi, cizinče.“ přizpůsobila jsem se mu. Usmál se.

,,Ahoj lidi. Mám hlad.“ postěžoval si Liam.

,,Ahoj. V lednici toho je spousta.“

A pak do dveří vešla poslední a nejdůležitější osoba mého života. Louis. Jakmile mě uviděl, usmál se, položil tašky na zem a přešel ke mě. Chytil mi obličej do dlaní a přitáhl si mě. Políbil mě něžně, ale naléhavě, jako by si za těch pár vteřin chtěl vynahradit ty hodiny, kdy nebyl u mě.

,,Ježiši, jste nechutný. Nechte si to na potom.“ ozval se Zayn.

,,A to jste neviděli to nejhorší.“ neodpustil si poznámku Harry.

,,Vážně? Kecáš.“ obvinil ho Zayn.

,,Ne, viděl jsem to na vlastní oči. Bohužel.“ řekl a pobavení z jeho hlasu přímo sálalo. Odtrhla jsem se od Louise.

,,Harolde, drž hubu! Nevím, kdo si to rozdával v koupelně s nějakou Emily, nebo jak se jmenovala.“ vrátila jsem mu to. Ostatní se rozesmáli a Harry zčervenal. Udělal na mě ksicht a já mu to vrátila vypláznutím jazyka.

,,Jsi v pořádku.“ zeptal se mě Louis, když jsem se pohledem vrátila k němu. Přikývla jsem.

,,Půjdu se převlíknout a vyrazíme, ano?“ řekla jsem mu a začala se vymotávat z deky. V pokoji jsem se převlékla do letních šatů, ačkoliv byl přelom září na říjen. K tomu jsem si vzala balerínky stejné barvy, tudíž modré, lehce se nalíčila a vlasy si spletla do rybího copu. Pak jsem sešla dolů, kde Louis už stál pod schody a netrpělivě na mě čekal. Když jsem k němu přišla, položil mi ruce na boky a přitáhl si mě k sobě.

,,Sluší ti to.“ zašeptal mi do ucha.

,,Ty taky nejsi k zahození.“ řekla jsem a lehce ho šťouchla do hrudi. Usmál se.

,,Můžeme?“ Přikývla jsem. Ruce přesunul k mé ruce, jemně mě za ně vzal a táhl mě z baráku.

,,Tak se mějte!“ zavolal do davu.

Okamžitě se ozvalo sborové ,,Ahoj.“

Sedla jsem si do černého Range Roveru na místo spolujezdce. Louis nastartoval, ale ještě na mě vrhl poslední pohled.

,,Tak už jeď.“ vybídla jsem ho.

On pokrčil rameny, vycouval z naší zahrady a rozjel se do temných ulic Londýna.