I know I can't, but I love you

39.část

39.část

Eleanor stáhla ruku a podívala se na mě vyděšeným výrazem.

,,Počkej, to nemyslíš vážně? Tím mu ublížíš ještě víc.“

,,Já vím, ale bude to takhle lepší. Když s ním zůstanu, nebudu se na něj moct ani podívat.“ Sklopila jsem pohled na moje ruce, svírající hrnek s kafem.

,,Ale vždyť má zítra narozeniny. Nech to alespoň na později. Až po svátcích.“ Povzdechla jsem si.

,,Ale nesměl by se to dozvědět. A vždyť znáš paparazzi.“

,,Chápu. No, dělej jak myslíš. Ale jenom abys věděla, jsem tu pro tebe. Přijď za mnou, když budeš chtít.“ Zvedla se.

,,Počkej, kam jdeš?“

,,Jdu si koupit kafe a už půjdu domů. Jestliže tam je pořád Harry, tak to abych se bála.“

,,Fajn.“ Dopila jsem zbytek kafe a vysoukala se ze sedačky. Venku jsem počkala na El a pak jsme se spolu vydali zasněženou ulicí.

,,Hele, už máš nakoupené dárky? Na zítřejší Louisovi narozeniny a pak na Vánoce.“ prohodila ke mě El. Vykulila jsem oči a plácla se do čela.

,,Doprdele. Já na dárky úplně zapomněla.“

,,To je v pohodě. Já taky nemám nakoupeno. Nechceš si udělat nákupní den?“ navrhla.

,,Dobře, ale mohli bychom jít ještě domů? Ty boty mě tlačej.“ Přikývla.

A tak jsme za čtvrt hodiny stály uprostřed naší předsíně. Pozorně jsem naslouchala zvukům, abych zjistila, jestli je někdo doma. Nic se neozývalo.

,,Halo!“ zopakovala jsem. Najednou se z kuchyně někdo přihnal.

,,El!“ vykřikl někdo a prudce mě objal. Kudrliny mi lezly do očí a bylo mi jasné, kdo to je.

,,Harry.“ vydechla jsem a podívala se na El, která stála co nejdál od nás a valila oči. Když si všimla mého pohledu, pokrčila rameny a napila se kafe z kelímku.

Opatrně jsem omotala svoje ruce kolem Harryho pasu.

,,Víš jak moc jsem se o tebe bál?“ zamumlal mi do vlasů.

,,Promiň. Byla jsem na tebe i na Louise naštvaná a potřebovala jsem si pročistit hlavu.“ vysvětlila jsem důvod mého zmizení. Vášnivou noc jsem nezmiňovala.

,,A kde jsi byla?“ Sakra, doufala jsem, že se na tohle nezeptá.

,,No, však víš. Potulovala jsem se a ...“ Nervózně jsem se zahihňala a pohledem kmitla k El.

,,A byla u mojí sestry.“ doplnila mě El.

,,U Tiny? Ale vždyť jsme jí včera volali.“ nechápavě se zamračil.

,,Jo, ale to bylo ..předtím. A nevíc jí El požádala, aby to nikomu neříkala. Že jo, El?“ 

Horlivě jsem přikyvovala. Harry pokrčil rameny a dál se tím nezabýval.

,,Dobře, ale už to nikdy prosím nedělej.“ řekl a otočil se do kuchyně. ,,Dáš si čaj?“

,,No vlastně, Harry. Jdu se El nakupovat. Dárky a tak.“

,,Jestli myslíš dárky na Vánoce, tak si nedělej starosti. Už jsem je nakoupil. I za tebe.“

,,Jo? Díky. Ale i tak. Louis má zítra narozeniny.“