I know I can't, but I love you

38.část

38.část

 

Probudilo mě ranní světlo dopadající na mou nahou pokožku.
Pomalu jsem otevřela oči, ale hned je zase zavřela, protože mě bolely oči. A hlava.
,,Au, bože.“ zaskuhrala jsem.
,,Dobrý ráno.“ slyšela jsem vedle sebe.
,,Dobrý Lou–“ zarazila jsem se, když jsem vedle sebe neuviděla Louise, ale kudrnatýho kluka. Nejdřív jsem myslela, že je to Harry, ale pak mi začali docházet události včerejšího večera. Moje ruka, majetnický Louis, vodka v baru a pak... Tohle je George. A jakmile jsem si to uvědomila, s trhnutím jsem se posadila a odsunula se od něj.
,,Co je? Jsi v pořádku?“ zeptal se se zdviženým obočím.
,,Já..kde to jsem a co tu dělám?“
,,No, jsi u mě doma a spala jsi tady.“ pokrčil rameny a taky se posadil.
,,A jenom tady nebo..“ George se zasmál.
,,Jo tohle. Jo, spala jsi se mnou a tady.“ dodal s úsměvem.
,,O bože.“ vydechla jsem a složila si hlavu do dlaní. Ucítila jsem na rameni lehký dotek.

,,Co se ti stalo?“ zeptal se a přesunul se ke mě blíž. Odskočila jsem od něj. Rukou jsem si přidržovala deku na svém nahém těle.
,,Já..promiň mi to Georgi. Ale já...už..“ Nevěděla jsem, co mu říct. Koukal na mě celkem vyděšeně. Sehla jsem se, abych ze země sebrala svoje spodní prádlo a navlíkla si ho. Pak jsem odhodila deku a hledala zbytky svého oblečení. Tílko jsem našla pod postelí a džíny u dveří. Boty se válely u nohou postele. George mě celou dobu upřeně pozoroval. Rychle jsem se do všeho nasoukala a vyletěla z pokoje jako neřízená střela. Slyšela jsem za sebou kroky.
,,Počkej, kam jdeš? Nechceš zůstat na snídani? Nebo tak.“ Slyšela jsem v jeho hlase zoufalství? Nemohl se do mě tak rychle zamilovat, prostě nemohl. Už v kabátě jsem se k němu pomalu otočila.
,,Georgi, jseš vážně milej kluk, ale to co se stalo včera, bylo...jednorázový. Nic to pro mě neznamenalo a pro tebe by taky nemělo.“ řekla jsem a sledovala jak sklápí hlavu na zem. ,,Promiň.“ zašeptala jsem, objala ho a vyšla ze dveří. Pod nohama mi křupal čerstvě napadnutý sníh. Rukou jsem si pročísla vlasy, abych nevypadala tak hrozně a z kapsy vytáhla telefon. Byl vyplý. To jsem ho včera vypla já? Zapla jsem ho a hned na mě vyskákalo několik zmeškaných hovorů a zpráv. Zmeškané hovory byli od tří lidí. Buď Harry, nebo Louis a nebo El. Ani s jedním z kluků jsem nechtěla mluvit, takže jsem se rozhodla, že zavolám El. Vytočila jsem její číslo a čekala. Zvedla to okamžitě.
,,El? Kde kurva jsi?“ vykřikla hned do telefonu. Slyšela jsem tam šustění.
,,El, okamžitě přijď domů. Seš úplně blbá? Víš jak jsme se o tebe báli?“ Harryho hlas. Povzdechla jsem si.
,,Harry, dej mi Eleanor.“

,,Ale –“
,,Hned!“ Začínal mě srát. Znovu šustění.
,,El? Kde jsi?“ řekla znovu, ale normálním hlasem.
,,Jdi prosím dál od Harryho. Nechci, aby to slyšel.“ poprosila jsem. Slyšela jsem kroky a pak zavření dveří.
,,Jsem sama. Mluv.“
,,Nebudu ti to říkat po telefonu. Máš teď čas?“
,,Jo.“
,,Fajn, sejdeme se za půl hodiny ve Starbucksu. V tom kousek od tebe.“ dávala jsem jí jednoduché instrukce.
,,Dobře. Za půl hodiny jsem tam.“
,,A El!“
,,Jo?“

,,Nikomu to hlavně neříkej.“ poprosila jsem jí. Slyšela jsem, jak se obléká.
,,Neboj. Tak za půl hodiny.“ řekla a zavěsila.
Pospíchala jsem na domluvené místo a o půl hodiny jsem tam seděla, s hrnkem teplé kávy a vyhlížela El.
,,No konečně.“ vydechla jsem, když jsem viděla její hnědé vlasy, prodírající se davem k mému stolku. Zaplula na místo naproti mě a upřela na mě pohled.
,,Ty krávo! Můžeš mi vysvětlit, kde jsi byla? Víš jak jsme se o tebe celou noc báli? Že tě někdo znásilňuje, nebo hůř. Louis po tobě chtěl dokonce vyhlásit pátrání.“ Sice šeptala, ale na mojí hlavu to bylo i tak příliš. Pevně jsem zavřela oči.
,,Co je? Co ti je? Jsi v pořádku?“ ptala se a ten její nepříjemný tón už jí opustil.
,,Nejsem.“ zakroutila jsem hlavou.
,,Řekneš mi už konečně, co se stalo?“
,,Podvedla jsem Louise.“ vyhrkla jsem. Šokovaně vykulila oči a otevřela pusu.
,,J-já..Ty jsi co?“
,,Podvedla jsem Louise.“ zopakovala jsem.
,,S kým?“
,,S Georgem.“ řekla jsem po chvíli rozmýšlení.
,,S tím z Union J?!“ vyjekla. Přikývla jsem.
,,Ale já...včera se Louis choval tak majetnicky, tak jsem se naštvala a George byl v tu chvíli tak milej, tak mě pozval na panáka. Ale já to trochu přehnala a pak...jsem s ním skončila v posteli.“ vzlykla jsem. Bylo pro mě strašně potupný mluvit o tom.
Její ruka se natáhla přes stůl a dotkla se mojí.
,,El, je mi to líto. Ale musíš mu to říct.“ řekla smutně. Zakroutila jsem hlavou a první slza mi stekla po tváři.
,,Ale já nechci. Chovala jsem se jako kráva. Nechci ho ztratit.“
,,Ale El, on by se to stejně jednou dozvěděl.“

,,A co když ne? Jak by se to dozvěděl?“ vzlykla jsem.
,,El, teď jsi slavná. Možná o tom, už všichni ví.“ Zakroutila jsem hlavou.
,,Neví. Nikdo to nesmí vědět.“
,,Ale teď už to neovlivníš. Nejlíp uděláš, když mu to řekneš. Věř mi.“ řekla a dívala se na mě upřímnýma očima. Popotáhla jsem a zhluboka se nadechla.
,,Víš co udělám? Bude to nejlepší pro všechny. Odstěhuju se od Anne.“
,,A kam půjdeš?“
,,No to nevím. Ale chci si najít něco co nejdál od Londýna.“
,,Myslíš, že to pomůže?“ Přikývla jsem.
,,Musí. A když ne, tak ...“ Zarazila jsem se. Opravdu to chci udělat? Opravdu chci o všechno přijít? Jako mávnutím kouzelné hůlky? Ano, chci. Není jiná možnost. Po tomhle se na Louise ani na nikoho nebudu moct ani podívat.
,,Tak co?“ zeptala se nejistě Eleanor. Jako by nevěděla, jestli to opravdu chce vědět.
Zhluboka jsem se nadechla.
,,Tak se rozejdu s Louisem.“

další dííl!! všimla jsem si, jak jste k minulé části psali, že chcete, aby byla s Louisem :// nejspíš vás svým rozhodnutím sklame co? :DD ale uvidíte jak to dopadne...dočkej času jak husa klasu :DDDD I'm normal, of course! :DDD