I know I can't, but I love you

37.část

­37.část

 

,,Simone.“ vydechla naše šestice.
,,Zdravím. Stavil jsem se za vámi, abych vám pogratuloval ke skvělé show a vůbec k celé tour.“ vysvětloval a založil si ruce. ,,Ale jak vidím, máte na práci něco úplně jiného.“
Všichni jsme na něj koukali s vykulenýma očima a bez dechu. Pak přešel ke mě.
,,Slečno Whiteová, rád vidím, že jste se již plně zotavila z vašich zranění. Doufám, že už vše bude v pořádku.“ Mluvil naprosto klidným hlasem a to mě děsilo ještě víc, než jeho přítomnost. Naprázdno jsem polkla.
,,Co se stalo, chlapci? Nějaké neshody ohledně tady slečny Whiteové?“
,,Ne.“ řekl stručně Harry a hodil pohled po Louisovi. ,,Nevím co tady ten debil vyvádí.“ řekl a setřásl ze sebe Nialla a Liama.
,,Já? To on tady ubližuje El.“ řekl Louis a zase mi zvedl ruku, tentokrát před Simona.
,,Ježiši Louisi. Dej už pokoj. Chápu že se o mě bojíš, ale tohle je moje tělo, a i kdybych tady měla řezný rány, tobě to může bejt úplně jedno. Nikdo se neprosí o tvojí pomoc a to, že se se mnou jednou vyspíš na záchodcích neznamená, že ti patřim. Já nejsem tvoje kurva, o kterou se musíš starat. Umim se o sebe postarat sama.“ vmetla jsem mu do obličeje a naštvaně odpochodovala. Ale ještě jsem slyšela Simona.
,,Já ti říkal Louisi, že jí máš nechat být. Ona není zboží pro tebe.“ řekl moudře Simon a já měla chuť se otočit a vrazit mu jednu do toho jeho arogantního ksichtu. Udělala bych to, nebýt jeho goril, postávajících u dveří. Prodrala jsem se mezi nimi a šla jsem. Nevěděla jsem kam. Byla jsem naštvaná. Byla jsem naštvaná na Harryho, na Simona a na Louise. Ale hlavně na sebe, protože jsem před pár hodinami slíbila Eleanor, že Louisovi neublížím. A jsem si jistá, že tohle mu zrovna nijak nepolichotilo.
Koukala jsem se na špičky svých bot a mermomocí zadržovala slzy, když jsem do někoho narazila. Upadla bych, kdyby mě dvě silné ruce nezachytily a nezachránily mě od pádu. Vděčně jsem zvedla pohled a uviděla usmívající se tvář jednoho z těch předskokanů. Až moc se podobal Harrymu. Přinejmenším měl stejné vlasy.
,,Díky.“ řekla jsem, ale vyškubla jsem mu ruce. Usmál se.
,,Co že jsi tak naštvaná.“
,,Já nejsem naštvaná.“ zapírala jsem okamžitě. On si nesouhlasně mlaskl.
,,Ale no tak. Já nejsem ani Harry ani Louis, takže nemusíš předstírat, že jsi v pohodě, aby jsi jim ušetřila starosti. Já jsem taková zeď, do které se můžeš vyzpovídat beze strachu, že by se to někdo dozvěděl.“ řekl a nahodil oslnivý úsměv. Povzdechla jsem si.
,,Tak fajn. Měla jsem nehodu, díky které si nepamatuju nic před tím. Všichni mi říkali, že jsem předtím chodila s Louisem. Nejdřív jsem jim to nevěřila, ale pak jsem viděla tu fotku, a ta pusa, ty vzpomínky. Taky mě k němu něco táhlo, takže jsem jim věřila. Včera za mnou Louis v noci přišel. Povídal, že mě strašně miloval a že chce, abych si vzpomněla. A on pořád mlel. Už jsem to nevydržela, tak jsem ho políbila. Stalo se něco divnýho. Prostě se ve mě něco hnulo a od rána jsem si uvědomila, že ho miluju. Pak, dneska, jsem se s ním vyspala na pánských záchodech.“ Odmlčela jsem se, když jsem viděla jeho zděšený výraz. ,,Jo, vyspala. Ale bylo to takový divný. A od tý doby se přehnaně stará o to, abych se na nikoho jinýho ani nepodívala, nebo nedotkla. Pak to s tou rukou. On se prostě chová tak majetnicky. A to mě na něm sere. Já nechci být ničí majetek.“ ukončila jsem svůj monolog a dlouze vydechla. Vděčně jsem se podívala na toho kluka, který to všechno pozorně poslouchal. Proč mu to vůbec říkám, když ho ani neznám. Nevím jak se jmenuje.
Zrovna jsem se nadechovala, abych se ho zeptala, když jsem za sebou uslyšela hlasy a kroky.
,,Až jí najdu, tak jí normálně...“ slyšela jsem známý hlas. Harry.
,,Uklidni se, Harry.“ Klidný hlas Liama.
,,Doprdele.“ zaklela jsem a zběsile se rozhlédla kolem sebe. Uviděla jsem dveře s nápisem Úklid. Nic jinýho mi nezbylo. Takže jsem je rychle otevřela, skočila dovnitř a na poslední chvíli dovnitř zatáhla i toho kluka, který se náramně bavil. Zacpala jsem mu pusu, když jsem za dveřmi slyšela kroky a hlasy Liama a Harryho. Když hlasy pomalu utichly, sundala jsem ruku z jeho pusy a úlevně si vydechla.
,,Vypadáš vystresovaně.“ řekl soucitně.
,,Jo, to mi povídej. Co bych teď dala za kvalitní, dlouhou koupel a pak hodně dlouhý spánek.“ protočila jsem oči.
,,A co něco jinýho. Nechceš se jít někam napít?“
,,S tebou?“ uchechtla jsem se. ,,Jakže se to vůbec jmenuješ?“ řekla jsem a zvedla obočí.
,,Jo, promiň. Jsem George. Shelley.“ představil se a natáhl ke mě ruku. Uchopila jsem jí.
,,Elizabeth. Ale všichni mi říkají El.“ pokývla jsem hlavou.
,,Fajn. Tak El, co říkáš na to pití?“ zeptal se znovu.
,,Kolik že ti je? Nechci tě mít na svědomí.“ Uchechtl se.
,,Prosímtě, vsadím se, že jsem starší.“
,,Já jsem 7.9. 1993.“ řekla jsem a upřela na něj pohled.
,,Ha, 27.7. 1993! Jsem starší, takže to bych byl já, kdo by měl někoho na svědomí.“