5.

1.1K 30 0
                                    

Palmer Baldwin

Seděla jsem na dřevěné lavičce připevněné železnými tyčemi k zemi na vlakovém nástupišti. Vzdala jsem vzpřímené sezení a proto jsem se ohla a zapřela se loktem o koleno a na dlaň položila svou bradu, můj zrak zabloudil k informační tabuli, kde stalo, že vlak nabral dalších deset minut zpoždění, odfrkla jsem si a imaginární kamínek odšoupla nohou směrem vpřed. Čekala jsem tu zbytečnou půl hodinu. Můj mobil byl téměř vybitý na pěti procentech, takže mi byl k ničemu.

*

Podívala jsem se po kolejové dráze a uviděla mohutný řítící se vlak mým směrem, hučel a pískal při zastavování, poté se vyrojilo hejno lidí a já se mezitím postavila, rozhlížela jsem se všude kolem až někdo narazil na mé tělo a silně mě k sobě přimáčkl, nezmínila jsem se o své známosti, kterou mám přes pět měsíců, jmenoval se; Eliot, byl vysoký s havraními vlasy a krásným úsměvem.

,,Ahoj Eliote!" Přitiskla jsem se k němu s pištěním na což se dunivě zasmál: ,,Ahoj zlato." Přitiskl pusu na vrh mé hlavy, usmála jsem se a byla šťastná, že ho konečně vidím, stýskalo se mi.

Vyrazili jsme z nádraží a vedli nezáživnou konverzaci o tom, jaké jsou vlaky zklamání, poté vyprávěl jak se cítil u svých prarodičů, kterým jel vypomáhat.

,,Co by jsi chtěla dneska dělat?" Zastavil se v pohybu a rukou mě otočil směrem k sobě: ,,Nevím, nechám to na tobě." Usmála jsem se s pokrčením ramen. ,,Dobře." Zazubil se a vedl mě do města, měl stále v rukou tašku s věcma, takže jsem se divila, že jí nechtěl doma odložit. Zastavili jsme se před květinářstvím a mně došlo co se chystá udělat: ,,ne, neutrácej za mě." Vztáhla jsem dlaň na jeho předloktí, zazubil se znovu: ,,nedělám to z povinnosti,  jen ti dokazují jak moc tě miluju." Neubránila jsem se obrovskému úsměvu, místo polibku, který jsem se mu chystala dát se rozhodl odstoupit a vejít dovnitř. Po chvilce přišel s jednou kytkou rudé růže, přijala jsem jí s nadšeností a polibky: ,,jedna, protože byla poslední." Řekl sklesle, věděl, že tento typ květin zbožňuji.  ,,i jedna je dost." Pousmála jsem se a znovu přitiskla své rty na ty jeho.

Box Is My Life; J.M.✔️Where stories live. Discover now