19.

880 21 0
                                    

Palmer Baldwin

,,Sakra Palmer jak si to jako představuješ?" Vyjela na mě mamka již po několikáté. ,,Já nijak mami." Protočila jsem očima. Dříve jsem mývala špatný pocit z toho, když na mě rodiče byli pro nějaký důvod naštvaní, ale teď mě to spíše otravovalo, máma  si myslela, že vše se točí kolem ní dokonce i můj život. Neřvala by tady na mě, kdyby Ryan nebyl debil. ,,Je ti jenom osmnáct, Stále chodíš do školy!" Vykřikla dost naštvaně. Mámu jsem měla ráda, ale když šlo o mě byla dost přísná, ovšem jako každý dospívající jsem nenáviděla mámu za její řvaní na mě.  ,,Já to asi nevím." Protočila jsem očima, tohle nemělo smysl.

Zvedla jsem se z kuchyňské židle a zamířila rychlou chůzi do vstupní haly, mámin křik a kroky mě Samozřejmně následovaly: ,,Kam si jako myslíš, že jdeš? Za ním? Nedovolila jsem ti To, máš domácí vězení!" Zaječela někde zamnou, ale to už jsem měla nazuté obě boty a brala bundu z věšáku.  Neposlouchala jsem další otravné kecy a prostě bez dovolení odešla z bytu.

Máma bude pekelně zuřit, ale co.

Minula jsem Miin dům a přemýšlela jestli se nemám u ní zastavit, ale zavrhla jsem to při myšlence, že by si pro mě máma sem mohla dojít a udělat scénu.

Div jsem neběžela od svého domu, nevěděla jsem kam jdu, pouze jsem se šla vyvětrat na čerství vzduch, když v tom se rozezněl můj mobil v kapse. Myslela jsem si, že je to máma, ale přes mou zvědavost jsem se podívala na display.

Na obrazovce blikalo jméno Jasona. Zírala jsem na to jako na sluníčko v zimě, naplnila mě obava, že mu Ryan něco hrubého řekl a Jason teďka seřve mě.

Dívala jsem se jak mobil utichl a zhasl display, schovala jsem ho zpět do zadní kapsy a pokračovala městem.

Znovu se rozezněl a tentokrát jsem to nevydržela a vzala hovor.

,,Palm?" Byla to přezdívka, kterou mi nikdo nikdy neřekl: ,,Ano?" Odpověděla jsem stroze, to kvůli němu mám takovéto problémy: ,,Ryan se zřejmě dostal ke smlouvě." Jeho hlas zněl mírně naštvaně: ,,Ano, četla jsem si papíry v obýváku, když se objevil doma, neměl tam co dělat. Prý se pohádal s tvou sestrou a bez varování mi vytrhl papíry." Pověděla jsem popravdě: ,,jak jako pohádal?" Jeho tón hlasu nabral ostřejší způsob: ,,nevím." Pokrčila jsem rameny spíše sama pro sebe: ,,A co se ti vůbec hrabe ve věcech, jsi teď doma?" Stále zněl naštvaně, přemýšlela jsem jestli mu mám říct pravdu a nebo ho odbýt: ,,Nejsem, jsem venku." Zastavila jsem se v chůzi: ,,Kde přesně jsi? Dojedu pro tebe." Řekl prosícně.

Musela jsem mu říct kde jsem, protože má bunda byla z tenké vrstvy a chlad bojoval o nad vládu s mým teplem.

Po třiceti pěti minutách se konečně objevil, zvuk řvoucího motoru mě okamžitě upoutal, auto zajelo ke krajnici a stále vrčící stálo na místě, Jason vyklouzl ven a pospíšil si ke mně.

Zahleděl se mi do očí, měla jsem potřebu se mu omluvit: ,,omlouvám se, jestli Ryan něco vyvedl."  Nesnášela jsem pocit toho, že musím něco vyžehlit za svého bratra: ,,V pořádku, jen rozkopal nějaké věci před bránou, to si ale vyřeším s ním později." Opět zněl hrozivě.

Drapl mou ruku a vedl mě k jeho autu, nebránila jsem se, protože pokud by mě chtěl unést udělal by to už dávno.

,,Jsi celá zmrzlá," zašeptal u mého obličeje a otevřel dveře spolujezdce, usadila jsem se na měkké sedačce a byla vděčná za nával tepla, které se ke mě dostalo.

Box Is My Life; J.M.✔️Where stories live. Discover now