Box Is My Life; J.M.✔️

17.

Palmer Baldwin

Otevřela jsem oči a vyhoupla své ospalé tělo do sedu, zmateně jsem se rozhlédla než mi došlo, kde to vlastně jsem. 

Spala jsem u světoznámého boxera na gauči v jeho domě. No to ne, trapas a počkat, máma!

Rychlostí blesku jsem po slepu začala všude okolo sebe šmatat rukama snažíc se najít svůj mobil a spustit trochu toho světla, natáhla jsem se ke směru kde by měl být stůl a znovu šmátrala než jsem objevila něco chladného, podle tlačítek jsem probudila mobil k životu a rychle  si jej vzala do rukou, bylo divné, že jsem neměla zmeškané zprávy, přejetím prstem po displayi se odemkl a mně se naskytl pohled na konverzaci mezi mnou a mamkou, tu zprávu jsem rozhodně já nenapsala, takže jako jedinej Jason!

Alespoň si mamka nebude dělat starosti, rozsvítila jsem svítilnu a zvedla se z gauče, nevím jestli bych odsud měla odejít nebo ne, když se vrátím domů kolem jedné ráno, bylo by to divné a když tu zůstanu spát na gauči, tak budu akorát rozlámaná.

Šla jsem po hlasu, který se nesl z prvního patra. Zaváhala Jsem, ale nakonec jsem se rozhodla vyšlapat schodiště nahoru, pokračovala jsem po chodbě v pravo až jsem narazila na pootevřené dveře ze, kterých se linulo menší světélko jako kdyby od televize.

Zaklepala jsem a vypnula svítilnu. Ocitla jsem se v ložnici a pohled se mi naskytl na spícího Jasona.

Chystala jsem se odsud vypadnout, abych ho nevzbudila, ale pozdě: ,,Oh, Palmer, ty jsi vzhůru?"ozval se jeho chraplající hlas, zaklela jsem hluboko ve své mysli a zpět se otočila: ,,promiň já tě nechtěla probudit. Jen bych asi měla odejít." Pokrčila jsem rameny a zapřela se o futra: ,,to je blbost, Teď?" Odmlčel se: ,,v jednu ráno?"  Měl pravdu, znělo to blbě.

,,Pojď sem, prosím." Pousmál se a posadil se. Opřel se o pelest postele, nejistými kroky jsem došla k jeho posteli a usadila se na jejím kraji.

,,Nerad bych tě vyděsil, ale chci tě více poznat." Znělo to mile, ale cítila jsem v tom nějakou zradu: ,,Jistě." Přikývla jsem: ,,S Kyllie se rozvádíme a je už konec mezi námi, naprostý." Ujasnil mi a já nechápavá proč mi to říká znovu přikývla: ,,Řeknu to narovinu," uchechtl se nervózně: ,,Chodili jsme spolu dva měsíce, poté jsme si udělali takovou menší smlouvu, že si jí vezmu pokud mi dá dítě, naše dítě. Moje dítě. Ačkoliv se to zdá divné miluji malé děti a snil jsem vždy o tom, že budu dobrým otcem pro mé drobečky." Uchechtl se, ale při jeho slovech a tom pohledu mé srdce nateklo láskou, kterou jsem nepociťovala k němu, ale k dětem a k jeho slovům: ,,To je opravdu hezké, ale proč smlouvu?" Nadzvedla jsem obočí: ,,Bál jsem se, že to nedodrží, pořád mi omýlela o hlavu jak potřebuje dělat modeling."   Zatvářil se sklesle: ,,navíc mě podváděla," přiznal.   Bylo mi ho líto, opravdu.

,,A ty, dost se mi líbíš. A dítě s tebou by bylo úplně nejvíc dokonalé, napadlo mě smlouvu nabídnout i tobě s tím, že dostaneš Každý měsíc svou výplatu, protože chodíš ještě do školy." Šokovaně jsem na něho vyvalila oči a postavila se: ,,c-cože?! Však chodím do školy, je mi osmnáct." Vyjela jsem. Také se  postavil: ,,já vím, ale ta nabídka šťastného života tady stále je." Nabídl a zašmátral v nočním stolku, toto byla nějaká jeho uchýlka nebo co?  ,,Přečti si to, máš čas na rozmyšlenou jak jen dlouho budeš chtít, můžeš se zeptat na cokoliv. Můžeme chodit do kina, na večeře a dokonce si k sobě vybudovat i nějaký ten vztah, jen mi prosím slib, že si to promyslíš." Měla jsem nabídku od toho nejvíce sexy muže na světě a já to nemám chuť přijmout: ,,hele to asi ne." Odstrčila jsem jeho ruku s papírami: ,,prosím." Zaškemral.

Po chvilce jsem přikývla: ,,slibuji, že o tom popřemýšlím." Což byl předem prohraný boj, věděla Jsem, že ne.

Šťastně přikývl  a zavedl mě do pokoje pro hosty, kde jsem ulehla na postel a šla spát.