Box Is My Life; J.M.✔️

38.

Palmer Baldwin

Oblékla jsem na sebe župan ležící na židli za psacím stolem a vklouzla do gumových bačkor. Vylezla jsem z pokoje a zamířila chodbou na schodiště a rovnou do kuchyně. Obývací pokoj byl prázdný za ostrůvkem jsem spatřila sedět Jasona s nagelovanými vlasy což nebylo tak časté vzhledem k jeho profesi.

Měl na sobě černé tričko s dlouhým rukávem a tmavé džíny. Prošla jsem kolem ostrůvku a natáhla se po připraveném ovocném čaji.

Jason vytáhl jedno obočí, jeho výraz byl nechápavý, ignorovala jsem ho a zamířila zpět do svého pokoje, musím se připravit do školy.

Na sprchu jsem neměla čas, tak jsem se pouze s jemností nalíčila a učesala si vlasy. Oblékla jsem na sebe volnější svetr vínové barvy a černé kalhoty.

Uchopila jsem popruh batohu a vyrazila dolů, kde stál Jason zapřený o zeď vedle hlavních dveří a zírající do svého mobilu, zatímco jeho palec klikal na display. Spozorněl, když jsem si sedla na zadek a obouvala se do svých conversek. Natáhl ruku, kterou jsem přijala a s jeho pomocí sw dostala zpět na nohy. Jeho vůně se vkradla do mého nosu, osobitá smíchaná s kolínskou. Pro dnešek se rozhodl pro tvrdé rysy, byl tvrdohlavý a určitě i dost naštvaný, že nedostal svůj přísun sexu včera v noci.

Zamířili jsme do garáže, usadila jsem se na sedadle pro spolujezdce zatímco Jason se přesunul k zadní části auta, cvakli dveře od kufru a o pár vteřin byl Jason vedle mě na sedadle. Stlačil tlačítko na menším ovladači a dveře začali vyjíždět nahoru.

,,Hodím tě do školy, pak pojedu na letiště," prohodil a probudil auto k životu.

Musela jsem se pozastavit nad jeho hrubým tónem, vážně byl tolik naštvaný, že jsem se s ním nevyspala?

,,Proč takhle brzy?" Nevydržela jsem to a zvědavě se zeptala. ,,Trenér," pokrčil rameny v mém periferním vidění, ani jednou se na mě dnes neusmál.

Auto zastavilo na parkovišti ne příliš blízko ke vstupu jako obvykle což mě překvapilo. Kývl hlavou dozádu a já si všimla zrzavých kadeří.

,,Jak dlouho tě tedy neuvidím?" Snažila jsem se neznít zklamaně. Pokrčil rameny, poté se jeho pohled usadil na mě a v jeho tváři se něco uvolnilo: ,,minimálně měsíc." Bylo poslední co řekl, povzdechla jsem si už to nešlo držet v sobě. Do očí se mi hrnuly slzy, můj emocionální stav tězce balancoval a proto jsem byla tolik přecitlivělá.

Dotkl se mého předloktí, trpělivě a klidně: ,,neboj, uteče to jako voda." Zašeptal uklidněně. V zrcátku jsem spatřila jak se Zara odtrhla od partičky kluků a míří k autu. ,,Dobře." Nahla jsem se a přitiskla rty k jeho tváři, rychle skoro nepostřehnutelně.

,,Ahoj Jasone." Trochu jsem se pousmála, aby toto nebylo tolik zakaboněné loučení, také pro mě zvlnil mírně rty: ,,Ahoj Palm." Konečně mi řekl tou sladkou přezdívkou.

Vystoupila jsem a zabouchla dveře, rozjel se pryč, stále jsem sledovala mizící auto za rohem.

,,Palm, co se děje?" Zeptala se zděšeně Zara vedle mě. Zamrkala jsem: ,,nic, to ty hormony." Pousmála jsem se. 

A za doprovodu s ní se vydala do budovy školy a na první hodinu. Zara si prohodila pár předmětů, abychom mohly na některé hodiny chodit spolu, ale nebyli to všechny. 

Usedla jsem do lavice a rozsvítila display mobilu k životu. Zkontrolovala jsem čas a zprávy, které nebyly. Odsunula se vedle mě židle, nikdo se chvíli neposadil a tak jsem donutila svou hlavu natočit do boku, nejprve jsem spatřila stříbrný náramek s nápisem best friends forever černý rukáv přitisknutý na kůži, pořádně jsem se podívala na osobu, která svírala prsty opěradlo židle, měla nervózní úsměv, rolák až ke krku. Nebyla namalovaná a její dlouhé, hnědé vlasy byly stažené do uvolněného drdolu, pár pramínků  jí spadalo přes obličej a rámovaly její obličej. 

,,Můžu?" Zeptala se tiše Mia, pouze jsem přikývla a opět se pohodlněji zapřela do školní židle.

Bylo mi trochu nepříjemné, že jsem opět seděla s Miou, nevěděla jsem co jí mám říct, vlastně jsem s ní asi ani mluvit nechtěla. Nemohla jsem se rozčilovat kvůli miminku. 

,,Nemohly bychom si konečně promluvit?" Zasýpala. Pokrčila jsem rameny, nemusela jsem odpovídat díky příchodu učitele.