27.

787 21 0
                                    

Palmer Baldwin:    

O dva týdny později


Přišla jsem do školy jako každý jiný den, svlékla svůj kabát a sundala šálu, kterou jsem měla kolem krku, vzala jsem si učebnici dějepisu a pokračovala chodbou, už od té doby co jsem se probudila mi je zle od žaludku a mírně se mi točí hlava.  

,,Ahoj." Objevila se v rohu Zara s úsměvem, od toho strašidelného večírku jsme se opravdu začaly bavit ještě víc než předtím. Mia se stále snaží se mi nějak omluvit, ale zatím se mi daří jí úspěšně ignorovat. ,,Ahoj." Mávla jsem. 

Zatáhla mě na toalety. Nikdo tu pravděpodobně nebyl, ani se nedivím, bylo ještě brzo. 

,,Co se děje?" Zeptala jsem se a schodila batoh z ramene na zem vedle mých nohou. Podívala jsem se do zrcadla a málem upadla z toho co jsem viděla, můj obličej byl pokryt bílou barvou a kruhy pod mýma očima byli více něž vyčnívající. Myslela jsem, že jsem se na ten make-up dnes vyjímečně soustředila. ,,Nic moc, vypadáš nějak bledě, je ti dobře?" Nahodila starostlivou tvář a ovinula kolem mě paže. Přikývla jsem: ,,Ale jo, jen mi je trochu nevolno, ale to se spraví." Uchechtla jsem se a začala lovit v batohu mojí taštičku poslední záchrany. Zary pohled byl zkoumavý  a nedůvěřivý. Poté přestoupila k zrcadlu a poupravovala své zrzavé kadeře, měla pěkné vlasy, ale na zrzavo bych nikdy nešla. ,,Měla jsi zůstat doma." Spustila. ,,Píšeme písemku z angliny, potřebuji si to opravit." Mrkla jsem s úsměvem. ,,Mami." Dodala jsem a zasmála se. Opět jsem doupravila svůj make-up a uklidila potřebné věcičky  zpět do tašky. 

Z chodby se k nám začali dostávat zkreslené hlasy studentů, povzdechla jsem si a projela si rukama vlasy. Dveře se otevřeli a do místnosti vstoupila Mia, její kaštanové vlasy byly ve vysokém ohonu, na sobě měla bílé triko s dlouhým rukávem a žluté šaty. Věnovala mi překvapený pohled. Sebrala jsem tašku ze země a chtěla opustit místnost. Zara prošla jako první, od té hádky se s Miou prostě nesnesou. 

,,Palm počkej." Zastavila mě rukou, její výraz byl zklamaný. Nadzvedla jsem obočí a skřížila ruce na prsou. ,,Prosím bav se semnou." Zakňučela, skoro jsem se začala smát. ,,To ty jsi pohřbila naše přátelství." Znovu jsem chtěla projít. ,,Nevěděla jsem, že ho miluješ." řekla provinile, měla jsem chuť jí praštit, ale na to mi nebylo moc dobře. ,,Jak si to mohla nevědět, však nám o tom říkala, navíc jsi jí původně ani nechtěla na tom večírku, aby si on všímal jen tebe." Odplivla z úst Zara, které se vrátila zpět k nám. Neměla jsem co dodat, Zara řekla vše za mě. Pokrčila jsem rameny a konečně společně s ní prošla. 

,,Už máš vybraný nějaký seminář?" Zeptala se po chvíli mlčení, když jsme mířili k našim třídám. Zakroutila jsem hlavou: ,,Ne, ale myslela jsem, že bychom na něj mohly chodit spolu." Můj hlas sršel nezájmem, ale to bylo jen tou nevolností. Její oči zajiskřili. Zastavily jsme se před mou třídou: ,,Tak si něco vyberem, drž se. Hodně stěstí." Objala mě a zmizela o třídu dál. S úsměvem jsem pokroutila hlavou a vešla do třídy. Posadila jsem se vedle Mattieho do lavice. Tázavě se na mě podíval: ,,Nesedneš si k Mie." Měla jsem chuť praštit i jeho, obrátila jsem oči v sloup: ,,Nestarej se a buď rád, že s tebou někdo konečně sedí." Ušklíbla jsem se na něho a vytáhla si učebnici. 

Hluboce se zasmál. 


***


Po škole mě Zara hodila domů autem, byla jsem celá bledá a hrozně unavená. Mamka mě přivítala s otázkami co mi je. 

,,Není mi jen dobře mami, půjdu si lehnout." Zvlnila jsem pro ní rty a šla pomalu na schody. ,,Donesu ti čaj zlatíčko." Uslyšela jsem za sebou, ale neměla jsem chuť reagovat, proto jsem došla do svého pokoje a ihned do koupelny, kde jsem se vyzvracela. Na malou chvíli se mi ulevilo, padla jsem do postele a zakryla si rukama hlavu, panebože.

,,Tady." mamka přinesla čaj se starostlivým úsměvem. ,,Dnes příjde Ryan na večeři, prý tě rád uvidí." Usmála se. Přikývla jsem a taktéž se na ní usmála a nemotorně se vysvlékla ze svého svetru. Zavřela jsem oči a usnula.

*

,,Palm." Smích, pootevřela jsem víčka a uviděla nad sebou rozesmátého Ryana, okamžitě jsem se posadila. ,,Mamka mi říkala, že se necítíš dobře, jak ti je?" Pohladil mou páteř a podal mi teplý čaj, asi byl nově udělaný. ,,Jde to." Opravdu to bylo lepší, upila jsem trochu. ,,Dnes jsem měl opět menší potyčku s Jasonem." Vytřeštila jsem oči. ,,Prosím nech ho být, je to boxer, však nás už nezajímá." Pronesla jsem na můj vkus příliš klidně. ,,No jo." Rukou zabloudil do svých vlasů, znovu jsem si upila a pozorovala jeho tvář se zájmem. ,,On se mi omluvil a posílá i omluvy tobě. Chce se s tebou sejít," Jazyk mi uvízl přilepený k hornímu patru. ,,Ale zatrhl jsem to, strčil do mě a chtěl mi rozbít hubu, ale Fredo ho odtáhl." Zašklebila jsem se. Má ruka vystřelila k jeho rameno a uklidněně hladila: ,,To je dobrý Ryane, nepotřebujeme ho." Byla to pravda. ,,Jenže on byl už od mala mým kámošem." Jeho tón hlasu zněl raněně. Přitiskla jsem se k němu a objala ho. 



Box Is My Life; J.M.✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat