Stopařka

23.kapitola

Užijte si další část, která je dneska o něco delší...to víte válím se doma na zahradě xD A jak trávíte prázdniny, vy? :)

Držela jsem se zpátky abych se nenechala ovlivnit nervozitou ostatních mezitím, co policistka Tornerová omdlela a udržela si svou chladnou hlavu, protože míjely vteřiny z vteřin byly minuty a minuty ubíhaly. Byla tu stále ta možnost, že každou chvíli nkdo vtrhne do kanceláře a objeví nás. Pro jistotu jsme i policistu podřimujícího na židli před dveřmi vtáhli sem do této kanceláře. Právě teď si strážník Sam podřimoval v rohu místnosti.

„Co, když se neprobere? Uvědomte si, že stojíme v kanceláři šéfky městský policie. Víte jakej z toho bude malér?!"

„Meghan laskavě si zase sedni, každý z nás si tady uvědomujeme vážnost situace."

Já jen nečinně a klidně seděla poblíž ležící policistky i když Camův náhlý ledový tón vyrušil mou pozornost, jak usadil Meghan, která začínala strachem vyšilovat.

„Came nekřič na mě! Jen se tu snažím zhodnotit situaci, ale fajn. Jdu si sednout!"

Civěla jsem na koberec, jak bylo slyšet, když Meghan usedá na místo u zdi a naštvaně si něco mumlá. Všichni byli nervózní a nebylo to zrovna příjemné.

„Je tady volno?"

Vzhlédla jsem abych ned sebou uviděla stát Ethana, který se sesunul na místo vedle mne. Ani nečekal na svolení, jen se posadil do tureckého sedu, když jeho pohled přeskočil do spící tváře slečny Tornerové na mě. Až příliš dobře jsem cítila ten jeho pohled a zároveň mi někdo propaloval díru do hlavy. A ten někdo mohl být pouze Cam.

„Vážně si cením toho, že tohle děláš. Vím, že je to těžké, ale já i Britt ti poděkuje, až se vrátí."

Ethan mluvil tiše, natolik tiše abych jej mohla slyšet jen já a neušlo mi, že se přisunul blíže ke mně. Probleskl mnou reflex se odsunout pryč ale neudělala jsem to. Přikývla jsem. Tohle rozhodnutí nebylo těžké, ale až banálně jednoduché. Život člověka je cennější a pokus končím jako vědecký experiment...budiž.

„Chci se tě zeptat, jestli jsi od té poslední věci s Britt zjistila ještě....."

Ethan tvrdě polknul a já si sama dokončila větu. Chystala jsem se odpovědět a tím ani Ethana nepotěšit, ale zaregistrovala jsem blízký pohyb, který přerušil moje uvažování. Víčka slečny Tornerové se zachvěly a poté otevřely. Nijak se nedalo spěchat, ale nebyla jsem jediná, kdo si probuzení všiml. Nastalo čekání. Policistka Tornerová chvíli mrkala do stropu a potom si protřela rukama oči a rozhlédla se kolem. Nejdříve jí došlo, že leží na zemi a poté její zelené oči přistály na mě, rozšířily se šokem a pak její hlava spadla zpátky na zem.

„Doufala jsem, že se mi to pouze zdálo....mýlím se, že jo?"

Nikdo se nerozhodl odpovědět na otázku, i když odpověď visela ve vzduchu. Každý jeden na druhého zvláštně pokukoval, ale to bylo všechno, až já se odhodlala k odpovědi.

„Ne, je to všechno pravda slečno Tornerová...omdlela jste."

V tom momentu se z ležící pozice začala žena zvedat. Napětí plulo celou místností a nikdo z nás nevydal ani hlásku.

„Moment potřebuju si to ujasnit...opravdu se mi to všechno jen nezdálo?"

Z aury pochybností, která přímo obklopovala místo srdce podezřívavé policisty mi bylo jasné, že jakákoliv slova budou naprosto zbytečná. Místo toho jsem vyslala pohled k Meghan, která se hlavou opírala o Tylerovo rameno a trucovala. Přesto vycítila můj pohled a zakoulela očima.