Lucky you found me.

2

Jsem tu i s novým dílem:):P Doufám, že se Vám bude líbit:)

Zanechte prosím koment!

Comment+ Vote(?) :) 

Dia Xx

___________________________________

Minulý díl:

"Už jsem tady." křičím a ještě zavírám dveře.

"Jay, mami, pochutnáte si." směju se a pak vidím, že Jay má také návštěvu. Ihned se zvedne a usměje se. Podám Jay sladkosti a mamce taky.

"Chris, tohle je můj syn Louis." řekne Jay a já nestačím zírat.

-------------------------------------------------------------------------

"Ahoj, jsem Louis." podal mi ruku.  

"Já jsem Christine." ihned jsem si s nim potřásla na seznámení.

  "Promiň, asi jsem ti zabral židli." řekl s úsměvem.  

"Klidně seď, stejně budu muset jít domů." odvětila jsem a on si sedl zpátky a věnoval se Jay . Řekla jsem mamině, že mám ještě něco dodělat do školy a tak půjdu domů.  

"Zítra přijdu brzy. Končíme už ve 12, tak odpoledne půjdu rovně sem." usmála jsem se.

  "Grace, nechceš si raději vyjít s kamarády? Pátek odpoledne, to se přeci mladí chodí bavit ven?" řekla šibalsky. Ví, že mě štve, když mě provokuje se jménem Grace. Sice se to snažím od ní brát, ale hrozně mi to štve.  

"Vím, měla ses jmenovat raději rovnou Grace a ne Chris." zasměje se a s ní i Jay a neudrží se ani Louis.

 "Mami, achjo." povzdechnu si a obejmu jí na rozloučenou. Na cestu dostanu ještě pusu na tvář.   "Jay, měj se krásně." mrknu na ní a lehce jí stisknu ruku.  

"Těšilo mě." usměju se ještě na Louise a odcházím. Při cestě domů ho pořád vidím před sebou. Opravdu hezký kluk a vypadá normálně.

  Přijela jsem domů a zvonil mi telefon. Ze zprávy, kterou jsem si přečetla, jsem zjistila, že táta je v Londýně a čeká na mě večer v restauraci. Rychle jsem udělala to, co jsem potřebovala a šla jsem si oblíknout černé pouzdrové šaty nad kolena. K nim jsem si obula krémové lodičky, psaníčko do ruky. Ještě náušnice, řetízek, náramek a můžu vyrazit.

  Na místo určení jsem dorazila s menším zpožděním. Táta seděl blízko vchodu. Pozdravili jsme se, on mi řekl něco v tom smyslu, že mi to sluší a společně jsme si objednali. Po večeři přišla řeč na mě. Řekla jsem mu to, co chtěl nejspíš slyšet. Pak začal vyprávět o Sydney jak je úžasná. Po chvilce jsem ho přerušila.  

"Tati, vím, že to bude znít divně, ale nechceš se vrátit do Anglie?" zeptala jsem se ho. "  

Chris, jsem ve Francii spokojený. Nic mi tam, až na tebe nechybí." řekl.  

"Tak proč si dneska přijel?" nedalo mi to a optala jsem se ho.  

"Chci tě pozvat na svatbu. Budu se ženit." řekl s nadšením.

  "Jsem ráda, že jsi šťastný." usmála jsem se na něj. Upřímně mně bylo na zvracení. Z něj. Nikdy bych si nemyslela, že nás táta opustí a teď chystá druhou svatbu. Nezajímá se ani o mámu, o jeho ještě nenarozené druhé dítě. Musela jsem se s ním rozloučit, protože jinak bych to určitě nevydržela a řekla mu něco, co by mě mohlo později mrzet.

  "Tati, moc mě to mrzí, ale musím domů. Ráno mám školu." řekla jsem mu po pár minutách ticha. Rozloučil se se mnou s tím, že se mi brzy zase ozve.  

Odešla jsem z restaurace a zamířila přímo do baru naproti. Pracuje tam moje dobrá kamarádka Melissa. Vešla jsem dovnitř a usedla na jednu z barových židliček.  

"Chris, jak se máš? A co si dáš?" optala se okamžitě. Objednala jsem si vinný střik. Za mnou se objevil nějaký nabušený chlápek a sedl si nedaleko. Lidé tancovali a křičeli čím dál víc. Vypila jsem si své pití.   "Děje se něco?" zeptala se Melissa, když se na chvíli zastavila.  

"To je na dlouho. Přijel táta." řekla jsem jí a dál si hrála se skleničkou. Vypila jsem ještě jednu a pak se rozhodla jít domů. Uvědomila jsem si však, že jsem tu autem a řekla to Melisse.  

"Když vydržíš ještě dvě hodiny, končím a odvezu tě domů." řekla mi. Souhlasila jsem. Vlastně se sveze se mnou. Bydlíme totiž ve stejné ulici. Nedlouho potom jsem si odskočila na záchod. Chtělo se mi křičet, ale nemohla jsem. Vyšla jsem zase zpět se smutným výrazem.  

"Promiň, ale to je moje místo." řekla jsem klukovi, který mi zabral židli za barem. Vstal a koukl na mě. Představil se jako Harry. Fajn, taky jsem se představila. Pořád si mě prohlížel. Po trapné minutě ticha jsem si zase sedla na místo. Objednala jsem si ještě jeden a snad poslední střik. Ten Harry někam zmizel a po chvíli přišel se dvěma kamarády.  

Jen jsem za sebou slyšela, jak říká: "První holka, který se ze mě dneska nepodlomily kolena." divil se. Otočila jsem se a chtěla říct, že hned tak se mi z kluků kolena nepodlamují, ale místo toho jsem ze sebe dostala jiné slovo.

  "Louisi?" "Chris?" dodal on…