Lucky you found me.

5

Je další díl!:) Prosím KOMENTUJTE!! Pak nevím, jestli se Vám to líbí!:)

Comment+ Vote(?) :)

Dia Xx

___________________________________________

"Nechtěla bys jít na večeři?" zeptal se ještě jednou, když jsem chvilku mlčela.

"Šla bych ráda, ale.." odmlčela jsem se.

"No tak, je pátek a navíc musíš oslavit narození sourozence stejně jako já." usmíval se.

"Máš pravdu, to rozhodně stojí za oslavu." usmála jsem se na něj.

"Půjdu!" odpověděla jsem odhodlaně.

"V 8 večer čekej před domem." řekl mi a vložil papírek se svým číslem do mé kabelky, čehož jsem si všimla až doma. Doma jsem opravdu neměla co na práci. Svoje věci jsem měla uklizené, ledničku jsem měla taky plnou a tak jsem si dala to nejpříjemnější, co mě v tu chvíli napadlo.

Horkou vanu, ve které jsem usnula. Ani nevím, jak jsem se probudila. Nejspíš to bylo tím, že mi vystydla voda. S nechutí jsem vylezla ven. Když jsem zjistila, že je 7 hodin, začala jsem svůj maratón mezi pokojem a koupelnou. Nejprve jsem si vyfénovala vlasy, svojí hodně dlouho ofinu jsem sepla vzadu a přelakovala je. Pak jsem se namalovala.

Nikdy se moc nelíčím a nehodlala jsem měnit ani dnes večer. Přijde mi to úplně normální a hlavně přirozené. Ze skříně jsem vytáhla šaty, sukni a kalhoty. Po chvilce váhání jsem si oblékla světle modré šaty sahající těsně nad kolena. Bez ramínek a k nim jsem si obula černé lodičky a psaníčko do ruky. Do něj jsem si vložila peníze, mobil a klíčky od domu.

Před domem už stálo auto. Vystoupil z něj řidič, ten, který mě vezl domů včera. Pozdravila jsem ho. Věnoval mi úsměv a otevřel zadní dveře auta.

"Kam jedeme?" zeptala jsem se ho.

"Tam, kam mi nařídil Louis, abych Vás přivezl, slečno Christine." pověděl mile a zavřel dveře. Odjela jsem tedy s ním. Cesta netrvala dlouho. Zastavil auto a otevřel mi opět dveře. Vystoupila jsem a ten velmi milý pán mi nabídl rámě a vedl mě do nějakého domu.

Na chodbě svítilo pár světel, vyjeli jsme výtahem a pak mě uvedl dovnitř do obývaného prostoru. Poznala jsem to podle bot a vůně, která se linula z kuchyně. Vyvlékl mojí ruku ze svého rámě a odešel. Nebyla jsem sama ani vteřinu. Z jednoho z pokojů vyšel Louis. Na sobě měl bílé kalhoty a tmavě modrou košili.

"Jsem rád, že jsi přišla." řekl mi na přivítanou.

"Chtěl jsem jít původně do restaurace, ale dostal jsem strašnou přednášku od kluků. Moc tě chtějí poznat a seznámit se s tebou. Proto jsem tě přivedl sem. Doufám, že ti nevadí, že budeme večeřet tady." pověděl mi.

"Bude mi ctí je poznat." řekla jsem a sedli jsme si ke stolu.

"Vydrž, přivedu je. Nechal jsem je čekat vedle v pokoji." zasmál se nahlas a šel pro kluky. Už teď jsem si připadala jako v pohádce. Louisovi to neskutečně slušelo.

Já jsem byla lehce nervózní. Přece jen jsou slavná kapela. I když musím přiznat, že jak jsem se to dozvěděla, hned jsem si doma našla jejich písničky a koukla na pár fotek, abych o nich alespoň něco málo věděla.

Už byli slyšet a ve mně stoupal adrenalin. 'Hlavně v klidu. Jsou to jen normální kluci, možná vypadají o hodně lépe než většina jejich vrstevníků a zpívají tak, že holky omdlévají na povel, ale to je tak vše.' to jsem si v duchu řekla.