Lucky you found me.

27

Ve Francii jsem s Louisem a babičkou strávila ještě dva dny, čímž jsem udělala radost nejen tátovi, ale i jeho ženě Sydney. I když jsem na tátu pořád ještě trochu naštvaná, že se s mamkou rozvedli, musím uznat, že Sydney se k němu hodí a je to milá a sympatická paní.

Nikdy k ní nebudu cítit to, co k mojí vlastní mamce, ale i přesto si myslím, že si postupem času k sobě najdeme cestu. A navíc, teď když budu mít dalšího brášku, jak mi oznámili. Jo, tátovi se to na potřetí zase vydařilo a bude mít tedy dva kluky a navíc je tu ještě další syn, tedy Sydney syn, který s nimi bude ještě nějaký čas bydlet. Prý do doby, než si najde vlastní byt.

Bylo pondělí a my se rozhodli, že už opravdu poletíme domů. Volala jsem mamce domů, ale nebrala to. I když bylo už 10 hodin dopoledne. Nechala jsem to být a v klidu jsem si ještě na hodinku v letadle zdřímla. Sotva jsme dorazili domů, babička nás opustila a vydala se taxikem do svého domku.

Louis mě šel jako správný gentleman a přítel doprovodit až domů. Odemkla jsem hlavní dveře a vešla dovnitř. Následována Louisem jsem šla až do obýváku, kde na pohovce seděla Louisovo mamka a v náručí držela Iana.

"Mami, co tady děláš?" zeptal se s úsměvem Louis.

"Chris, je mi to tak strašně líto." vzhlédla ke mně Jay a setřela si slzy.

"Stalo se něco? Kde je máma?" dívala jsem se na ni už vyděšeně.

"Ona, ráno jela na kontrolu do nemocnice a tam i zůstala." řekla mi s rozklepaným hlasem.

"Jedu za ní." chystala jsem se k odchodu, když znovu promluvila.

"Zemřela. Volali mi to před hodinou." znovu vzlykla.

"Ne, to není pravda. Ona není, nemůže být..." začala jsem nekontrolovatelně brečet a přitom se mi podlomily nohy a já klesala na podlahu, kde mě ještě před dopadem zachytil Louis.

"Prosím, ře-řekni mi, že-že to ne-není pra-pravda." brečela jsem, zatímco mě Louis pevně tiskl k sobě a hladil mě po zádech i vlasech.

"Chris, bylo to nečekané. Lékaři říkali, že to byla mrtvice. Nedalo se s tím nic dělat." přistoupila ke mně Jay sedla si také na podlahu.

"Potřebuju jí ještě jednou, naposledy vidět, prosím, odvezte mě za ní." pořád jsem brečela a nevěděla jsem, co budu dělat. Louis mě opatrně zvedl a podpíral mě až do doby, než mě posadil do našeho auta. Jay vzala zatím Iana k nim do domu, kde mu bude nejlíp.

Po chvilce, která se mně zdála jako věčnost, jsme konečně zastavili před nemocnicí. Nemít u sebe Louisem, nezvládla bych to. To vím naprosto jistě. Sestřička mě dovedla na místo, kde ležela na posteli moje milovaná mamka.

Vypadala jako anděl, který jen na okamžik usnul. Sedla jsem si na židličku vedle její postele a stiskla jsem jí ruku. Kolikrát jsem už takhle seděla u její postele a doufala, že se každou chvíli probudí. Tehdy jsem měla ještě naději. Teď mi zůstali pouze vzpomínky na to všechno.

Zůstala jsem u ní bezmála hodinu. Potom jsem ucítila na rameni ruku a Louisův hlas.

"Musíme jít." zašeptal. Zvedla jsem se a dala jsem jí pusu na tvář.

"Sbohem mami. Miluju tě." řekla jsem a pustila jsem její ruku. To byl poslední kontakt s osobou, která pro mě byla vším.

****

Za pár dní proběhl pohřeb, kam přijel i táta a Sydney. Projev si vzala na starosti babička, protože já jsem na to neměla. Přišli sem všichni známí a byl tu i Louis a kluci. Vážila jsem si toho, jelikož kvůli tomu zrušili jeden z jejich rozhovorů v rádiu.

Všichni mi přáli, abych to zvládla, ale v té chvíli jsem je nedokázala vnímat. Byla jsem pořád v transu a jen jsem přikyvovala. Když bylo po všem a lidé se rozešli domů, bez jakýchkoliv slov jsem šla taky. Iana si vzal na starost táta a babička.

Chtěla jsem být sama a tak jsem odmítla i pomoc Louise. Doma jsem se pak zavřela a s otevřenými album jsem strávila celé odpoledne i večer. Usnula jsem v obýváku na zemi. Ráno jsem se však vzbudila už ve své posteli.

Důvodem byl Louis, který se na mě přišel podívat. Seděl na gauči a koukal na fotky, které byly všude okolo. Když mě uviděl, napřáhl ke mně ruce a já si sedla k němu. Políbil mě a řekl větu, která pro mě byla hodně zavazující.

"Spolu to zvládneme. Jsem tu pro tebe." to bylo něco, co jsem potřebovala slyšet...

------------

Promiňte, že jí dávám tak pozdě, ale doma to nemám tak růžový:)) Nazabijte mě za tohle, ale měl jsem to dávno takhle vymyšlený:)

*Comment+Vote*

xx Dia