Lucky you found me.

26

"Louisi, co tady děláš?" skočila jsem mu do náruče a políbila jsem ho.

"To se neptej mě, ale tvojí babičky." usmál se na mě a dal mi ještě pusu na tvář.

"No, chtěla jsem, abys šla na tátovu svatbu, ale když jsem viděla, že jsi z toho smutná, volala jsem Mie, aby mi pomohla tě rozveselit. A ona mi poslala tenhle poklad." pousmála se babi a dál usrkávala čaj.

"No nejsem skvělá?" dodala ještě.

"Jsi. Děkuju." promnula jsem si oči a potom jsem šla do koupelny, abych se alespoň trochu upravila. Uslyšela jsem cvaknutí dveří a tak jsem vyběhla, protože jsem si myslela, že Louis odešel. On však stál opřený o stolek a čekal.

"Kam šla ba.." zastavil mě jeho prst na mých ústech.

"Do salónu. Říkala, že je zpátky tak za 2 hodiny. A taky říkala, že tě mám dostat do nálady." zašeptal a políbil mě na krk.

"Louisi, to neříkala." zachvěla jsem se.

"Ne, ale situace to nabízí." políbil mě na rty.

"V cizím pokoji, v cizím městě." nepřestával mě hladit po vlasech.

"Není to dokonalý začátek našeho vztahu?" podíval se mi zpříma do očí.

"Ale zamkni a nech klíček v zámku." poručila jsem mu. Sklouzl se po podlaze a vmžiku bylo zamčeno. Ďábelsky se pousmál a znovu se ke mně vrátil. Rozvázal mi kalhoty od pyžama a jednou rukou mi vklouzl pod tričko. Zasmála jsem se.

"Máš ledový ruce, Lou."

"Neboj, za chvilku ti bude teplo." dodal a opatrně mě položil na postel. Líbali jsme několik minut a potom jsem mu sundala svetr. Měl pod nimi ještě tričko a kšandy. Panebože, a ty děsně upnutý kalhoty. Proč mi to jenom dělá?

Odepla jsem mu kšandy a potom jsem mu povolila knoflík u kalhot. On se taky docela činil, jelikož jsem na sobě už neměla tričko a kalhoty ležely na zemi. Jak mě líbal na krku, nemohla jsem nic dělat. Úplně jsem se rozplývala.

"Louisi, pomoc mi, prosím." řekla jsem tichým a rozklepaným hlasem. Svlékl se strašně rychle a už byl zase u mě.

Podíval se na mě, protože jsme to oba chtěli, nebyla žádná překážka. Pořád jsme se líbali a on jen tak mimochodem do mě pronikl. Byla jsem jako v sedmém nebi, když začal stupňovat svoje tempo. Naše společná romantická chvilka trvala dostatečně dlouho. Chvilku jsem se vzpamatovávala a Louis byl na tom podobně.

"Zlato, máš radost, že jsem tady?" zeptal se mě po chvilce.

"Ani nevíš, jakou. A budu ještě šťastnější, když dneska půjdeš se mnou na tu svatbu. Nechci tam být sama." udělala jsem na něj psí očka a on se zasmál a přikývl.

"Půjdu se připravit." políbila jsem se ho a zahalila jsem se do deky. Vzala jsem si vak se šatami, který visel na skříni, a odešla jsem do koupelny. Zanedlouho jsem slyšela, jak se babička dobývá do pokoje. Pousmála jsem se nad tím a dál jsem se líčila a upravovala se.

Když jsem byla hotova, vyšla jsem ven. Babička i Lou byli taky oblečení, takže jsme mohli opustit penzion a vydat se na svatbu. Přišli jsme do kostela, kde jsem se měla usadit na tátovu stranu. Nechtěla jsem dělat problémy a tak jsem si jako poslušná dcera sedla.

Ale vyžádala jsem si, aby mohl být vedle mě můj přítel. Potom začal obřad.

Poprvé jsem viděla nevěstu, tedy Sydney. Upřímně jsem dostala vztek, protože máma je daleko hezčí než ona a navíc, cože? Její břicho v šatech bylo hezky zakulacené. Táta se činil hodně rychle. To je možná důvod, proč si jí bere.

Přišlo mi to líto a nefér vůči Ianovi a zase jsem měla chuť mu nakopat. Koukala jsem jak po ní tak i po hostech. Nikoho s tátových známých jsem tu nenašla.

Byl tu jen jeho bratr s rodinou a babička. Na druhou stranu lavic jsem se podívala jen ze zvědavosti. Můj pohled se zastavil na klukovi, kterého jsem včera potkala v kavárně.

Pousmál se na mě a já raději odvrátila zrak k Louisovi. Jeho úsměv byl daleko krásnější. Skončil celý obřad a já jsem, stejně jako ostatní pozvaní, šla novomanželům popřát.

Když jsem procházela okolo toho kluka, uslyšela jsem, jak Sydney oslovuje mami...

--

Prosím vyjádřete svůj názor:')

*Comment+Like*

xxDia