Lucky you found me.

11

Odpoledne jsem si oblékla šaty a vzala jsem Iana do kočárku s tím, že jedu do nemocnice, abych ještě viděla mamku před transplantací. Kluci museli jet na hodinu do studia. Vyjela jsem tedy odpoledne do nemocnice.

Tentokrát jsem to vzala pěšky a užila jsem si tak letní počasí, které se mockrát v roce neopakuje. Cestou jsem přemýšlela nad tím, co jsem zaslechla. Vím, že Louis miluje Eleanor, ale z jeho ochoty a toho, jak se ke mně chová, je cítit, že mu nejsem úplně lhostejná.

Dorazila jsem do nemocnice, kde jsem potkala Jay, která se už se chystala k odchodu domů. Věci už měla skoro sbalené a jen čekala na lékaře, až si bude moct vyzvednout holky. Chvilku jsme si povídaly a pak jí přivezli dvojčátka. Kočárek už měla připravený u dveří a tak jí nic nebránilo k odchodu.

"Těším se, až povyrostou a budou z nich s Ianem kamarádi." pousmála se Jay.

"Až se Mia uzdraví, zvu vás k nám." řekla mi a pak jsme se rozloučily. Na pokoj za mamkou mě pustili jen na pět minut, ale to mně stačilo.

"Mami, jsem tu s Ianem a počkáme tu až do té doby, než se probudíš." řekla jsem jí.

"Uvidíme se tedy brzy. Nemůžu se dočkat, až vás budu moct oba obejmout." pověděla mi nakonec. Přišla sestřička a dala jí narkózu. Vrátila jsem se zpět na chodbu. Nechtělo se mi celou dobu čekat uvnitř nemocnice, když je venku tak krásně. Vyjela jsem tedy do nemocničního parku a tam se uvelebila na jedné z laviček. Iana jsem si vzala k sobě a chovala ho.

Neplakal, což se mi hodilo. Po chvilce jsem usnula. Zdálo se mi o Louisovi. Byl to hodně naivní, ale krásný sen. Stáli jsme oba u oltáře a já řekla první "ano". Tím se ze mě stala paní Tomlinsonová, tedy doufám, protože když se měl vyjádřit a říct i on ano, probudila jsem se. Ian se dožadoval jídla a já jsem byla taky hladová. Zašla jsem do protějšího bistra, kde na mě čekalo příjemné překvapení. U jednoho ze stolů seděl Louis. Už od dveří se na mě smál.

"Ahoj Chris, sedneš si k nám?" zeptal se mě. Přisedla jsem si, ale netušila jsem, proč říkal k nám, když tam seděl sám. Došlo mi to okamžitě poté, kdy se vrátila z toalety Eleanor.

"Ahoj Chris, chci se ti omluvit za dopoledne. Přehnala jsem to a to, co jsem ti řekla, nebylo správné. Omlouvám se." řekla mi. Pousmála jsem se a přijala to. Nakrmila jsem Iana.

"Můžu si ho pochovat?" zeptala se Eleanor. Podala jsem jí ho a koukala, jak se na ní usmívá.

"Líbíš se mu." pohladil ji po zádech Louis. Byla jsem šťastná a smutná zároveň. Šťastná z toho, že znám Louise a jsem jeho kamarádka a smutná z toho, že je zadaný a má skvělou přítelkyni. Číšník mně donesl jídlo a i já jsem se mohla v klidu najíst.

Jelikož už bylo šest hodin, a Claire ještě nepsala, rozhodla jsem se jít domů. Rozloučila jsem se s nimi a odešla jsem. Niall už mě vyhlížel z okna, a tak otevřel dveře dřív, než jsem stačila zazvonit.

"Jak bylo Chris?" zeptal se mile.

"Dobře, mamka bude určitě v pohodě a potkala jsem Louise s Eleanor." pousmála jsem se.

"Nialle, budu od tebe něco potřebovat." řekla jsem mu.

"Pohlídal bys prosím přes noc Iana?" zeptala jsem se ho.

"Já ti ho klidně pohlídám." ozvalo se z kuchyně.

"Já a Harry se ti o něj postaráme." pousmál se Niall a já jsem ho objala.

"Vím, že chci po vás hodně, ale nechci ho brát přes noc do nemocnice." vysvětlila jsem mu.

"Neboj se, nám to nevadí. Ještě jsem ho neslyšel v noci plakat, tak to dneska snad neporuší." usmál se do kočárku Niall a začal si s ním hrát. Nechala jsem je tam a šla za Harrym do kuchyně, který vařil večeři.

"Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se ho.

"Liam je u Danielle, Zayn šel někam s kamarádem do baru a Louis je s El." řekl a sledoval moje chování.

"A vy jste nikam jít nechtěli?" koukla jsem se na něj.

"My jsme se těšili na vás dva." řekl Niall a u sebe už držel Iana. Jak ale spatřil jídlo, oči se mu rozzářily ještě víc.

"Jé, to už je večeře? Díky bohu, mám děsnej hlad." S Harrym jsme se na sebe koukli a zasmáli se. Odešla jsem a vykoupala Iana. Převlékla jsem ho do dupaček na spaní a pak ho nechala u mě na posteli. Sama jsem se taky převlékla. Sešla jsem opět schody a zamířila ke klukům.

"Kdy se vrátíš?" zeptal se Harry.

"Až bude mamka po operaci." řekla jsem mu a on mě objal.

"Jsme tu s Nialle pro tebe, a kdyby se něco dělo, zavolej mi." pousmál se. Kývla jsem, že jo, a už jsem odemykala svého minicoopera. V nemocnici se dlouho nic nedělo. Jen mi přicházely srandovní smsky od Nialla a Harryho typu:

"Učíme Iana prdět."

"Tvůj bráška mě kopnul a udělal mi modřinu." nebo "Už umí sexy úsměv, který zabírá na všechny holky."

Ti dva přesně věděli, jak docílit toho, abych se nenudila a jak mně zpříjemnit čekání. Přečetla jsem všechny časopisy dvakrát a pak to konečně přišlo. Otevřely se dveře a já uviděla mamku. Lékař se mnou ihned začal mluvit a ujistil mě, že bude v pořádku a že mám jet domů, protože mě za ní stejně ještě nepustí. Poslechla jsem ho tedy a s díky jsem odjela k domu kluků.

Měli už zhasnuto a tak jsem si odemkla sama. Potichu jsem vešla do svého pokoje. Na posteli ležel Harry a Niall stál u postýlky.

"Nialle, neplakat?" zašeptala jsem.

"Ne, je to andílek." pousmál se.

"Půjdu si lehnout k sobě, mám vzbudit Harryho?" ptal se. "Nech ho spát, lehnu si na druhou půlku postele." poplácala jsem ho zlehka po rameni.

"Děkuju." řekla jsem mu a dala mu pusu na tvář.

"Dobrou noc" zašeptal a zavřel za sebou dveře. Sundala jsem si kalhoty a vlezla jsem si pod peřinu, kterou okupoval z větší části Harry. Ten se pootočil a něco zamumlal. Otočila jsem se k němu zády. Někdo z kluků se vrátil domů a nepřišel sám.

"Louisi, víš, že tě strašně miluju?" ozvalo se za dveřmi mého pokoje.

"Já tebe taky zlato, ale musíme do jiného pokoje, tady spí Chris." řekl Louis a odběhli pryč. Nechtěla jsem, aby se to stalo, ale potichu jsem začala brečet do polštáře…

-----

Jak jsem slíbila:D Další díl máte:3 Myslíte si, že Chris a Louis budou spolu? Uzdraví se Christiina mamka? :3 Na pravý straně je fotka Chris:)

Prosím COMMENT !:) + Vote(?) :)

Dia Xx