Lucky you found me.

17

"Chris, není ti zima?" zeptal se ihned Louis. Pokývala jsem, že není a pokračovali jsme v chůzi přes ulice dál. Louis je strašně krásnej kluk, což jsem si ještě víc uvědomila, když na něj zasvítila záře měsíce. Koukala jsem na něj delší dobu, čehož si všiml.

"Co? Mám něco na hlavě?" zasmál se.

"Ne, jen, to je jedno." pousmála jsem se na něj a odvrátila pohled jinam. Už mě nebavilo klapání lodiček a tak jsem si je zula. Když to uviděl Lou, hned mě vzal do náruče.

"Louisi, jsem těžká." křičela jsem, ale moc mi to nepomohlo.

"Nekřič, něco ti chci ukázat a přes kameny bys k tomu jen těžko došla." zašeptal. Opravdu tam, kam mě nesl, byla kamenitá cesta.

"Skoč mi na záda, to je pohodlnější." zastavil se a postavil mě do trávy. Vyhrnula jsem si trochu šaty a vylezla mu na záda. Chytil mě za nohy a pokračovali jsme dál.

"Louisi, kam nás vedeš?" ptala jsem se trochu nervózně, když jsem mu svítila mobilem na cestu, aby nezakopl a alespoň něco viděl.

"Tak a jsme tady." pousmál se a pustil mě na zem. Stáli jsme na nějaké příjezdové cestě a nikde nic nebylo.

"Ale kde je ten zázrak? Nikde nic nevidím." podívala jsem se na něj nechápavě.

"To je právě to, že tu nic není. Jen my dva." pousmál se a přistoupil ke mně blíž.

"Víš, jak jsem se opil, když jsi odešla s tím doktorem. Nevěděl jsem, jak ti říct, že se mi líbíš. Je to pořád těžký, vyslovit to, protože jsi moje kamarádka. Od mamky znám dokonale tvůj život, tvoje zájmy, rodinu a byla jsi jako moje sestra do doby, než si přišla s tím, že půjdeš na večeři s doktorem z nemocnice, Strašně jsem mu záviděl. Ten večer jsem si uvědomil, že jsi víc než jen kamarádka." přiblížil se ještě blíž ke mně. Slyšela jsem jen tlukot jeho srdce.

"Louisi, máš přítelkyni." bylo jediné, na co jsem se zmohla, než mě políbil. Bože, ten pocit. Bylo to dokonalý. Nikdo nás nerušil, nebáli jsme se, že nás nikdo uvidí nebo vyruší. Louis nebyl opilý jako předtím a i já jsem věděla, že to chci.

Musela jsem se usmát a on to zaregistroval. Odtáhl se ode mě a objal mě. Nevím, co bylo lepší, ale cítila jsem se jako v pohádce.

"Měli bychom se vrátit, než nás budou kluci hledat. Není tady signál." přerušil ten dokonalý moment Louis. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Lituje toho? Bojí se? Chtěl to jen zkusit? Nechápala jsem jeho gesto a trochu mě to zarazilo. Podívala jsem se na něj a chtělo se mi brečet. Jestli si se mnou jen hraje, nikdy mu to neodpustím.

"Chris, jsi připravená na cestu zpátky?" zeptal se mě.

"Raději půjdu po svých." řekla jsem rozhozeně a nazula jsem si boty. Louis mě následoval a celou dobu mlčel.

"Sakra." zanadávala jsem, když mi zůstal podpatek mezi jedním kmenem a já jsem si z toho sedla.

"Můj kotník." zaúpěla jsem bolestí. Louis na něj posvítil.

"To není dobrý. Zkus si stoupnout." řekl mi. Postavila jsem se na jednu nohu a on mě opět vzal do náruče a nesl mě na nejbližší lavičku. To už volali kluci, kde jsme. Louis jim to vysvětlil a zanedlouho už stála jejich dodávka poblíž místa, kde jsme seděli. Ani jeden z nás jsme nepromluvili. Přišel Paul a starostlivě se mi podíval na nohu.

"Myslím, že je to jen zvrknuté, odvezu tě do nemocnice." zvedl mě a odnesl mě do dodávky. Seděla jsem vepředu a kluci nás zasypávali otázkami.

"Jen jsme se šli projít a Chris blbě šlápla, to je celý." řekl jim Louis a já jsem přikývla. Paul je vysadil před domem a jel se mnou do nemocnice. Tam mi to zrentgenovali a potvrdili, že je to doopravdy jen podvrtnutí.

"Slečno, nechte nožku v klidu tak den až dva. Ledovat a pak přijďte na kontrolu." řekl mi sympatický postarší lékař. Poděkovala jsem a Paul mě opět odnesl do auta. Než jsme dojeli před dům kluků, usnula jsem.

****

V domě z pohledu Louise:

Hlavně Harry se mě pořád ptal, kde jsme byli, a co jsme vyváděli. I když nerad, odpálkoval jsem ho a on se nejspíš naštval, protože odešel k sobě do pokoje. Už tu byl se mnou jen Niall, který si dělal něco k jídlu. Liam se Zaynem to zabalili hned po příjezdu, prý jsou unavení.

Až přijede Paul, mám dát Liamovi vědět, jak je na tom Christine. Pěkně jsem to podělal. Měl jsem jí hned říct, že se mi líbí a že jsem se do ní zamiloval. Chodil jsem tak dlouho okolo horké kaše, až jsem se spálil.

Říct jí to hned, když jsme se líbali, nemuselo se to stát a ona teď mohla spát v mojí posteli a ne sedět v nemocnici a čekat, co se jí stalo.

"Brácho, posloucháš mě?" šťouchl do mě Niall.

"Promiň, jsem trochu mimo, co jsi říkal?" zeptal jsem se našeho blonďáčka.

"Říkal jsem, abys šel otevřít, protože přijelo auto. Musím jít na záchod." řekl mi ještě jednou a já jsem okamžitě běžel ke dveřím. Byl to Paul a nesl v náručí Chris, která spala. Vypadala jako princezna.

"Kam jí mám položit?" zašeptal Paul. Šel jsem po schodech a on mě následoval. Otevřel jsem svůj pokoj, který byl momentálně její, a odhrnul jsem peřinu. Paul jí opatrně položil a přikryl. Vyšli jsme spolu ven, abychom jí nevzbudili. Hned jsem se ho ptal, co má s kotníkem. Řekl mi, že to bude v pohodě.

"Louisi, jedu domů. Kdyby se něco dělo, zavolej mi." pověděl mi ještě u vchodových dveří. Doprovodil jsem ho a pak jsem zamknul.

"Tak co? Kde je Chris?" potkal jsem ještě Nialla, který si to už taky mířil nahoru.

"Bude v pohodě." řekl jsem mu. Popřáli jsme si dobrou noc a já to šel ještě oznámit Liamovi, jak jsem mu slíbil.

"Lou, spi ve svým pokoji. Potom, co jsi mi řekl, že se stalo, jí nech samotnou. Myslím, že to pro ní bude lepší. Ráno jí potom řekni, co k ní opravdu cítíš. Nechci, aby byla nešťastná. Mám jí hrozně rád a ona je fajn holka." poplácal mě po rameni.

Odcházel jsem s úsměvem na tváři z Liamova pokoje, když jsem si všiml, že u pokoje Chris se právě zavírají dveře...

------

Další díl:') Doufám, že se bude líbit:) Jinak! Dopsala jsem něco málo k DRUHÉ SÉRII Diary a famous star! Už je to i na mým profilu:) Budu ráda, když si to přečtete a okomentujete:)*

*40reads+6+vote+5+comment*- Please:')*.*

xxDia