Lucky you found me.

21

Uběhlo několik dní a mně konečně došlo, že to Louis myslí opravdu vážně. Kluci pochopili, že se mu líbím a že je to oboustranné, tak neměli žádné přihlouplé poznámky. Prostě se dál chovali jako by nic mezi námi nebylo. Jen si mě Louis teď víc hlídal.

Když viděl, že se třeba až moc bavím s Niallem nebo Harrym, ke kterým jsem měla nejblíže, přerušil nás nějakou zajímavou poznámkou typu:

Chris určitě nezajímají vaše stížnosti. Harry, posuň se prosím na té sedačce dál, až moc se lepíš apod.

Líbilo se mi to a vždycky jsem se pousmála. Kromě toho, že jsme začínali s Louisem náš vztah, pomalu ale jistě končil můj pobyt u kluků ve vile. Nechtěli si to přiznat, ale bylo to tak.

Většinu svých i Ianových věcí jsem měla už sbalených. Zbývala vlastně složit už jen postýlka a kočárek, jinak jsem byla připravena na návrat domů.

****

Nastal poslední večer a my jsme měli společnou večeři u nich na zahradě. Kluci si dali tak záležet a mělo to být překvapení, takže mě hned po obědě poslali s Ianem a Niallem na procházku. Proč právě s Niallem? Prý se bojí, aby vůbec nějaká večeře byla.

Vytáhla jsem Nialla na nákupy, což ho moc netěšilo, ale potřebovala jsem poradit a jelikož jsem při ruce neměla žádnou kamarádku, použila jsem k tomu svého oblíbeného blonďáčka. V obchodě ho to očividně nebavilo, ale snažil se.

Když přišel už se třetími šaty, které sotva zakrývaly zadek, dala jsem mu do ruky kočárek, ať hlídá a raději jsem vybírala sama.

Nakonec jsem zvolila sukni do pasu a košili.

"Sluší ti to. Půjdeme už prosím?" zeptal se Niall, když jsem ho nechala nakouknout do kabinky. Došlo mi, že už jsme tu asi hodinu a on má určitě hlad. Rychle jsem zaplatila a mohli jsme jít na svačinu. Niall mně kočárek nechtěl vrátit, tak jsem mu Iana nechala. Dělal na něj opičky a jemu se to líbilo.

Koupila jsem Niallovi pizzu a sobě jsem vzala o kousek dál alespoň kafe. Došli jsme do parku a tam si to Niall snědl.

"Achjo, co já budu bez tebe dělat." vydechl si a přitom do sebe hltal pizzu.

"Však ty si poradíš." usmála jsem se na něj a setřásla jsem mu drobky z nohy.

"Kdybys něco potřeboval, budu tady pro vás. Stačí jen zavolat." koukla jsem se na něj a jemu se výrazně rozzářily oči.

"Tak vyrazíme?" zeptal se, když dojedl. Jen jsem přikývla a on se opět chopil kočárku. Náhle začalo pršet, což jsme tak trochu čekali, ale i tak to nebylo moc příjemné. Byli jsme však ulici před vilou a tak jsme si popoběhli. Zjistila jsem, že můj nedávno zraněný kotník je naprosto v pořádku.

To znamenalo, že se budu moct věnovat po delší době zase nejen škole ale i atletice. Niall si taky popoběhl a já už jsem se smíchem otevírala hlavní vchodové dveře.

"Vy jste blázni mokří." zasmál se nám Harry.

"Chris, vždyť mi ještě nastydneš." políbil mě Louis a vytáhl Iana z kočárku. Ten byl na tom z nás nejlíp. Niall se bežel převlíct a já jsem se vydala do koupelny. Sprchovala jsem se a úplně jsem zapomněla na to, že jsem nezamkla.

Došlo mi to, až když jsem uslyšela zvuky. Sáhla jsem pro ručník a zabalila jsem se do něj. V koupelně stál Harry a za ním se cpal Zayn.

Zůstala jsem ve sprchovém koutě a čekala, až odejdou. Stála jsem tam deset minut a už mně byla zima.

Vůbec to nevypadalo na to, že by se chystali v nejbližší době odejít. Jako dalšího jsem uslyšela Louise. Teď jsem věděla, že můžu klidně vyjít ven. Přestože jsem se styděla i před ním, ale ne tak hodně. "Louisi." zvýšila jsem hlas, aby mě vůbec slyšel.

"Chris, ty jsi tady?" zlekl se. "Prosím, podal bys mi oblečení, který mám na pračce?" zeptala jsem se a doufala jsem, že to udělá.

Louisův pohled:

Hledal jsem Chris u ní v pokoji, ale nebyla tam. Napadlo mě, že bude nejspíš v koupelně, ale tady jsou kluci, tak co by tu dělala. Koukl jsem se na sebe do zrcadla a potom jsem chtěl odejít.

Ještě jsem stihl rozcuchat Harryho a mířil jsem pryč, když jsem uslyšel její hlas. Pohledem jsem přejel kluky, ale ti se tvářili stejně překvapeně jako já.

Naznačil jsem jim, ať si dají odchod a pro jistotu jsem zamkl. Na pračce opravdu leželo její oblečení.

Tričko a tepláky, které nosila po domě nejraději a krásné krajkové spodní prádlo. Měl jsem chuť se svlíknout a jít za ní, ale udržel jsem se. Chci, aby si o mě řekla první ona.

Ještě na moment jsem si k tomu všemu přivoněl a potom jsem jí je podal.

"Děkuju" šeptla.

Přes stěny od sprchového kouta jsem jí pozoroval. Viděl jsem, že už má na sobě prádlo a tak jsem se pomalu přiblížil ke dveřím od sprchy. Tomu pokušení, které je tak blízko, se jen těžko dalo odolat...

----------

Další díl:) Teď budu přidávat díl každý den, když to stihnu:) Děkuju za vaše komentáře ^^

Kdo ještě nečetl Prolog k druhé sérii DAFS, může si ho přečíst v My Story:)

*Comment+Vote* :)

xxDia