Lucky you found me.

8

Tak tu máte další dil:') Je trochu nudnější, ale doufám, že se vam bude líbit:)  

COMMENT! + VOTE(?)  

DiaLey Xx 

------------ 

Odemkl dveře a pozval mě dál.

"Kluci, jsem doma." zakřičel směrem ke schodům. Já jsem se rozpačitě rozhlížela okolo. Jednou jsem tu už byla, ale nikdy by mě nenapadlo, že se sem nastěhuju. Po schodech byl slyšet duchot a konečně se objevili.

"Vítej u nás Chris." zasmál se na mě Liam a všichni přikyvovali a mávali. V ruce jsem držela sedačku s Ianem, který tvrdě spinkal.

"Ten je krásnej." sklonil se k němu Harry a pohladil ho po nožičce.

"Doufáme, že se tě bude u nás líbit." mrkl na mě Zayn.

"Kluci, já vám strašně moc děkuju za tuhle nabídku, ale kdybych vám tu vadila, nebo cokoliv jiného jste proti mně měli, prosím řeknete mi to?" podívala jsem se na každého zvlášť.

"Řekneme." pověděl Liam.

"Konečně tu s námi bude bydlet holka." mnul si ruce Niall a pak dodal.

"Chris, umíš vařit?"

"Umím." řekla jsem mu s úsměvem. Vrhl se na mě, aby mě objal. Na poslední chvíli jsem podala sedačku s Ianem Louisovi, který ji postavil o kus dál na zem, aby se se mnou mohli přivítat všichni.

"Pojď se mnou, ukážu ti tvůj pokoj." pohladil mě po zádech Louis a vedl mě po schodech nahoru. Byla to obrovská místnost s velkou měkkou postelí. Skříň přes celou stěnu a na ní veliké zrcadlo. Okno s výhledem na zahradu se mi taky líbilo.

"Tohle bude od teď tvoje království." pousmál se na mě Louis. Na zdi u postele visela zasklená fotka jeho rodiny a na nočním stolku měl postavený rámeček, ve kterém měl fotku s nějakou holkou. Podle toho, jak jí u sebe držel, jsem usoudila, že je to jeho přítelkyně a není se čemu divit. Vypadala opravdu krásně.

"Louisi, tohle je tvoje ložnice?" zeptala jsem se po chvíli, když mi došlo, že to asi není pokoj pro hosty.

"Je, ale teď je tvoje." řekl odhodlaně.

"A kde budeš spát ty?"

"Vedle v pokoji, je o trochu menší, ale stejně hezký jako tenhle. Važ si toho, nikoho do něj obvykle nepouštím. Musí si to něčím zasloužit, aby mohli vstoupit." řekl a bral si fotku ze stolečku.

"A čím jsem si to zasloužila já?" nedalo mi to a musela jsem se zeptat.

"Tím, že jsi dovolila, abych tě sem přivedl." lehce se mi zaleskly oči.

"Nechám tě chvilku samotnou. Kdybys potřebovala, budu dole. S Paulem dáme dohromady postýlku." usmál se a odešel. Kufr jsem měla postavený v rohu, tak jsem se hned převlékla. Našla jsem volné kraťasy a k nim jsem si oblékla bílé tílko. Udělala jsem si drdol a rozhodla se, že zavolám Jay. Vyšla jsem na chodbu a hledala nějaký východ. Balkónové dveře se mi ukázaly na konci chodby a pak se ozvala v telefonu Jay. Na Louise jsem pěla jen samou chválu.

"Je to opravdu milý, hodný, starostlivý kluk. Musíš být na něj pyšná." řekla jsem jí úsměvem na tváři. Netušila jsem, že Harry stojí mezi dveřmi a poslouchá náš rozhovor.

"Brzy se ti ozvu Jay a zítra tě přijdeme určitě navštívit. Měj se hezky." ukončila jsem telefonát a vstala jsem z tureckého sedu, který jsem před pár minutami zaujmula. Otočila jsem a viděla, jak prudce kmitá záclona. Hned mi došlo, že vítr to neudělal, protože bylo bezvětří. Vešla jsem zpátky, ale nikdo tam nebyl. Uslyšela jsem jen pláč.

'Ježiši, vždyť tam je Ian. Teď tu není nikdo kromě mě, kdo by se o něj postaral.' blesklo mi hlavou a rozeběhla jsem se do pokoje. Nejprve jsem ho přebalila, převlékla a snažila se ho utišit, nic nepomáhalo. 'Jasně, má hlad. Christine, jestli budeš mít tak dlouhý vedení pořád, jednou tě to zabije.' řekla jsem si pro sebe. Vzala jsem si tašku přes rameno a malého do náruče. Opatrně jsem sešla schody a tam jsem viděla Louise, jak se snaží smontovat už sám stůl pro Iana. Byl do toho vážně zabraný.

"Ehm Louisi, promiň, že tě ruším."

"Ty nikdy nerušíš, co potřebuješ?" přerušil mě.

"Kde je kočárek?" zeptala jsem se a on ukázal směrem k obýváku. Položila jsem do něj Iana a vyjížděla před dům.

"Ty někam jdeš?" koukl se na mě trochu s utrápeným výrazem Louis.

"Jedu koupit něco k jídlu." řekla jsem mu.

"Můžeme si něco objednat, nikam nemusíš."

"Louisi, já nevím, ale pro mimina asi jídlo nedováží." zasmála jsem se a on taky.

"Tak na sebe dávejte pozor a brzy se vraťte." mrkl na mě a zavřel za námi dveře. Nasadila jsem si pilotky a mohla jsem vyrazit. Všichni se za mnou otáčeli, a když jsem projela okolo skupinky kluků, nejenže pískali, ale ještě si neodpustili pár komentářů. Naštvalo mě to, ale dělala jsem, jakože neslyším. Koupila jsem stravu pro ty úplně nejmenší děti, ještě jsem si zašla do Starbucksu pro kafe. Zhruba za hodinu jsem si to namířila zpátky ke klukům domů. Ty paka tam pořád ještě seděli na lavičce, a jelikož to byla jediná cesta, musela jsem tamtudy projít znovu.

"Ale, koukejte, kdo tu jde. Zase ta kočka. Chudák, tak mladá a už má na krku dítě. Tady si někdo nedával pozor." křičeli jeden přes druhého.

"Ani se nedivím tomu, kdo jí zbouchnul. Takovou kost bych chtěl mít taky v posteli." ozývalo se, když jsem byla asi 50 metrů od nich.

"Hej, kotě, nechceš si někdy vyrazit? A nemuseli bysme si jenom povídat." přiběhl jeden z nich ke mně a zastavil se před kočárkem, do kterého se i pomalu nakláněl.

"Vypadni od něj!" odtáhla jsem ho za triko a vrazila do něj vší silou. Ian se rozplakal a já jsem byla vzteky bez sebe. Zrychlila jsem krok a byla jsem ráda, že jsem viděla dům. Zazvonila jsem a přišel mi otevřít Niall s plnou pusou a opatlanýma rukama mi chtěl vzít kočárek a zavést ho dovnitř.

"Ne, já sama." řekla jsem mu podrážděně. Vjela jsem dovnitř, kočárek jsem nechala stát na chodbě a hledala jsem kuchyni.

"Tady." ukázal mi Zayn. Udělala jsem Ianovi mlíčko a krmila ho. Chodila jsem netrpělivě sem a tam po obýváku, kde na televizi koukali Harry, Liam a Zayn.

"Iane, no tak zlato, měl si hlad." snažila jsem se mu dát do pusinky láhev.

"Broučku, musíš jíst." řekla jsem se zvýšeným hlasem. Kluci se po sobě jen tak podívali.

"Chris, můžu to zkusit?" přistoupil ke mně Harry. Dívala jsem se na něj podrážděně, ale nakonec jsem svolila.

"Pojď si sednout k nám." pobídl mě Liam.

"Stalo se něco ve městě?" zeptal se opatrně Zayn.

"Jo, všichni jsou nadržený hovada. A hlavně ti kluci z lavičky. Myslela jsem, že jim rozbiju úsměvy." řekla jsem nasupeně.

"Udělali ti něco?" ozvalo se ode dveří, kde stál Louis.

"Nic, jen se ptali, kdo mě zbouchnul a na jiný věci. Nenávidím to." řekla jsem a otočila se k Harrymu.

"Vidíš, jak jsi šikovný chlapeček." culil se na Iana, když vypil celou lahvičku.

"Harry, děkuju." pousmála jsem se na něj.

"Vždycky, když budeš potřebovat." mrkl na mě a věnoval mi úsměv, ale jiný než před chvílí Ianovi.

"Chris, už mám postýlku, je u tebe v pokoji." řekl Louis a naznačoval, abych šla s ním. Položila jsem do ní Iana a Louis mě pevně objal.

"Příště jdu nakupovat s tebou. Nikdo nemá právo tě urážet." zašeptal a pořád mě pevně svíral ve své náruči....