Lucky you found me.

29

Myslela jsem, že se z jeho pohledu zblázním. Když jsem poprvé Simona viděla v kavárně, už tam se mi jako chlap líbil. A pak si jeho máma vzala jeho tátu a tak jsme se k sobě dostali ještě blíž a teď jsme proti sobě stáli ještě blíž, než jsme si mohli představit.

"Christine, kde má Ian lahev?" ozval se táta a pomalými kroky se blížil k nám do kuchyně. Ucukla jsem s sebou a Simon byl na tom podobně.

"Je na poličce u televize," zakřičela jsem na něj, jen aby nepřišel. Protože ten trapas by asi nerozdýchal.

"Chris, jsi moc fajn a jsem rád, že jsi moje ségra zrovna ty," usmál se na mě Simon.

"Mezi námi nic být nemůže, už jen proto, že jsme teď sourozenci," dodala jsem a on jen přikývl.

"A navíc je tu Louis," pousmál se a dodělával jídlo.

"Jo, Louis," povzdechla jsem si. Bylo mi trochu líto, že tu není, ale zároveň jsem si užívala přítomnost Simona, který tu byl jen pro mě, protože naši rodiče měli momentálně na starosti Iana.

Najednou se stalo ale něco, co jsem nečekala. Simon se ke mně otočil a políbil mě. Jen jsem nevěřícně stála a koukala jsem na něj.

"Promiň, musel jsem to zkusit," řekl a raději odešel z kuchyně. Cože? Dělá si srandu, takhle mě nechat. Jsem v koncích. Nechci se rozhodnout mezi ním a Louisem. Nejsem si totiž jistá, koho bych si vybrala. I když, všechno hraje pro Louise.

To on tady byl, když tu nebyla máma a je tu se mnou pořád. Pokud nemusí jezdit po světě s kapelou. Nemohla jsem tu být. Potřebuju vypadnout a urovnat si to všechno. Teď je tu táta a on se o Iana postará. Vyběhla jsem do svého pokoje, kde jsem si vzala peníze.

"Potřebuju si něco zařídit, klidně se najezte a hlavně na mě nečekejte, nevím, kdy se vrátím," řekla jsem rychle, oblékla si bundu a vyběhla jsem před dům. Moc možností kam jít a hlavně komu to všechno říct jsem neměla.

Jít do baru? Nebo za Jay? Babičkou? To všechno připadalo v úvahu. Nakonec jsem se rozhodla pro bar. Jako vždycky i dneska za ním stála Mellisa.

"Ahoj, co ty tu?" zeptala se mě udiveně. Neviděla jsem jí několik měsíců.

"Potřebuju si pročistit hlavu," řekla jsem a objednala si pití. Popíjela jsem a pomalu se mi z hlavy začalo vytrácet všechno. Kluci, rodina, Ian, starosti a nastal pocit uvolnění a dobré nálady. Hlasitě jsem se začala smát, když jsem skoro spadla ze židle.

Louisův pohled:

Vrátili jsme se dřív, než jsem předpokládal. Chtěl jsem jít za Chris, ale vzpomněl jsem si, že říkala, že přijede táta s rodinou a tak jsem nechtěl rušit. Jelikož bylo něco málo po páté odpoledne, Niall nás přemluvil na jídlo, takže jsme šli společně do restaurace. O hodinu déle dostal Harry bláznivej nápad.

"Co takhle zajít do baru?"

"Zbláznil ses, je 6, kdo myslíš, že teď bude vysedávat v baru?" koukl na něj Liam.

"V tuhle hodinu nikoho nesbalíš," uchechtl se Zayn.

"Půjdeme jenom na koktejl, no tak, prosím," choval se jako dítě a dělal na nás svůj obvyklý kukuč s ďolíčky, jenom abychom na to přistoupili.

"Vyděrači," nevydržel jsem to a všichni jsme společně vyšli směr bar. Vybrali jsme si hned vedlejší, a tam bylo opravdu málo hostů. V boxech seděla skupinka kluků a zrovna sledovali fotbal. U dalšího se nacházel pár, který popíjel víno a plazil se po sobě nechutným způsobem a za barem byli vidět dva chlapy s vodkou a totálně opilá holka.

"Louisi, je dobře, že jdeš," řekla barmanka. Ani se nedivím, že mě zná.

"Prosím?" zeptal jsem se.

"Musíš ji odvést," podívala se směrem k holce, která spala na barové židličce s hlavou opřenou o bar.

"To si mě s někým pleteš," zasmál jsem se.

"Vy už spolu nechodíte s Chris?" pozvedla obočí.

"To jako," ukázal jsem na holku a pomalu jsem se k ní přiblížil. Opatrně jsem se jí podíval na ruku, kde měla náramek s mými iniciály.

"Chris, zlato," zašeptal jsem.

"Grace, no tak," pokračoval jsem, když to poprvé nezabralo.

"Co chceš, zrovna se bavím. Me-me-mell, nalej mi ještě jednu," poručila si.

Chytl jsem ji za ruku a donutil jsem ji, aby se na mě podívala.

"Už máš dost, jdeme domů," řekl jsem vážně. Jen se usmála, ale úplně mě ignorovala a sápala se rukou za bar, kde si za nepozornosti Mellisy vzala jednu lahev.

"Christine!" zařval jsem na ní, až se všichni otočili a i kluci nadskočili. Ona upustila lahev a vylekaně na mě koukala.

"Končíš, vezmu tě domů a to hned," jen zamrkala a zvedala se ze židle, načež se neudržela a padala. Naštěstí ji Liam chytil. Niall postavil židličku, která padala s ní.

"Jak dlouho tady je?" zeptal jsem se Mellisy.

"Skoro tři hodiny," vydechla a uklízela dál střepy. Podal jsem jí peníze a rozloučil se. Vzal jsem Chris do náruče a chystal se odejít.

"Jdeme s tebou," ujistil mě Liam a otevřel dveře. Kluci bez řečí šli za mnou. Harry si sedl za volant a všichni jsme se posadili do jeho auta. Chris mi usnula v náručí a já jsem jen přemýšlel, proč to udělala až teď.

Proč se opila zrovna dneska, když konečně nebyla sama, ale přijeli všichni z Francie. Nenacházel jsem ve svých myšlenkách logickou odpověď. Kluci na ni jen smutně koukali a Harry jel ke mně do bytu. Zastavil a já jsem opatrně vystoupil.

"Kdybys potřeboval, ozvi se," řekl Niall potom, kdy mně otevřel dveře od bytu.

"Děkuju," vydechl jsem a nesl Chris do mojí ložnice. Pomalu jsem ji vysvlékl a oblékl jsem ji do trička a tepláků, který nosím doma. Přikryl jsem jí peřinou a zavolal jsem jejímu otci s tím, že přespí u mě. O tom, že se opila, jsem mu neřekl.

Protože ani já jsem netušil, proč to udělala a chtěl jsem se to dozvědět od ní. Pomalu jsem začínal mít strach. Přece jen je mladá na to všechno a sama to nezvládá. Začal jsem si vyčítat to, že s ní nemůžu být častěji. Potřebuje oporu, někoho, kdo s ní bude stále. Co když nejsem ten pravý?...

---------

Další:)) .. Tohle je předposlední část téhle povídky!!:) ..

*Comment + Vote*