Vybraná pro draka... ✔️

6.kapitola

Chvíli jsme šli tiše, až se na mě otočil a řekl.,, Jménem krále se vám omlouvám, že máte komnatu zde princezno, ale komnata vedle zbylých dvou princezen je momentálně zničená. Proto máte komnatu na druhé straně."

Překvapeně jsem zůstala na Sebastiena zírat. Jako by během těch 30 minut zapomněl na celou cestu sem.,, Co to s tebou je můžeš mi říkat Thálie nezměnila jsem se jsem stále ta stejná holka která ti spadla do náruče ze stromu a se kterou jsi jel na koni."
Sebastien se smutně usmál. Už zase. Prohrábl si své světle hnědé vlasy a pak řekl.,, Vy jste se nezměnila, ale vaše postavení ano. Nesluší se aby jsem vám říkal jménem jsem jen prostý voják a vy princezna."

V tu chvíli mi došlo, že díky tomuhle všemu jsem přišla a přítele o jediného přítele, kterého jsem zde na zámku měla.,, Hele je mi jedno co se sluší nebo ne chci, aby jsi mi říkal jménem a pokud se to někomu nebude líbit, tak mu to mile ráda vysvětlím. A přeji si, aby jsi mi byl pořád na blízku. Prosím." to prosím jsem dodala už klidněji. Sebastien se usmál a řekl.,, Jak si přejete... přeješ Thálie. Jen ti nemůžu být na blízku. Nezáleží to totiž na mě. Král rozhoduje, kde mám být."

V ten okamžik mi došlo, že už jsem přišla na svoje přání. Spiklenecky jsem se usmála a Sebastien jen nechápavě zvedl jedno obočí.,, To nech na mě."

Po našem rozhovoru mě dovedl k mé komnatě. Před dveřmi se uklonil a rozloučil se semnou. Otevřela jsem dveře své komnaty, kde už byli dvě dívky jedna viditelně starší než já a ta druhá přibližně v mém věku. Hned jak, mě uviděli zanechali práce a uklonili se mi. ,,To nemusíte." zareagovala jsem hned.,, Ne musíme vaše Výsosti. Bylo by nevhodné se neuklonit princezně." řekla ta starší a ta mladší jí to odkývala.,, Grrr, už zase to by bylo nevhodné jste princezna. Jsem princezna teprve 10 minut a už mě to štve. Takže se mi klanět nemusíte je vám to jasné?!" zvýšila jsem hlas, aby to vzali vážně.,, Jak si přejete princezno." řekli jednohlasně.

,, Děkuji." poděkovala jsem už tišším a klidnějším hlasem. ,,Máte připravenou koupel." řekli po chvíli. Pak přešli ke mě a začali mě svlékat.,, Co to děláte?" vyděsila jsem se.,, Pomáháme vám se svlékáním je to naše povinnost, proto jsme tu." chvíli jsem na ně koukala, ale pak jsem se s tím smířila a nechala jsem je dělat jejich práci. Jen na můj plášť jsem jim nedovolila sáhnout opatrně jsem si ho položila přes židli. Pak jsem se položila do horké vody a užívala jsem si jejich jemné mytí zad a nohou. Pak mi umyli i vlasy a byli hotové. Ta starší se jmenovala Agnes a ta mladší Samantha. Agnes nechápala, že jsem za celý svůj dosavadní život měla jen jednou na nohou jakékoliv boty.

Poté co jsem se usušila oblékli mě jen do lehké košilky. Pak mě nechali sedět na posteli a odešli z pokoje. Za chvilku se vrátili, ale nebyli sami v závěsu za nimi přišel nějaký muž a žena. Oba měli plné ruce látek. Které pak odložili na stůl pod oknem.

,,Vaše Výsosti, jsem královský krejčí Karim a přišel jsem vám vzít míry na jakékoliv šaty, které si budete teď a v budoucnu přát. Takže pokud by jste přišla sem, abych si vás mohl změřit."
Překvapeně jsem na něj zírala. Byla jsem jen v jakési košilce, která byla dost průsvitná. Takže jsem se dost styděla.,, Ehmm princezno?" promluvil znovu krejčí. Probrala jsem se z tranzu a šla jsem k němu. Postavila jsem se na kulatý stupínek, který si přinesl a nechala jsem ho dělat svou práci. Ze začátku jsem se dost ošívala, ale pak jsem se uklidnila a nechala ho to dodělat.

Když skončil nechal mi jedny dlouhé tmavě zelené šaty na ramena, které se dali stáhnout podle pasu dané osoby. A zelené střevíčky. Pak se uklonil a odešel. I se svou společníci.

,, Honem oblékat za chvíli máte společnou večeři s královskou rodinou." tleskla Ágnes a začala mě návlékat do šatů. Když jsem měla šaty na sobě přišli na řadu střevíčky. Sice mi padli, ale po pár krocích se mi podlomila noha já si musela zanadávat, protože jsem se bála, že si zlomím nohu. Hned potom co jsem se na nich tak nějak naučila chodit mě posadili před zrcadlo a rozčesali mi vlasy. Nic moc mi s nimi nedělali jen mi přední prameny sepnuly vzadu sponkou se zelenou mašlí. Nanesli lehký make-up a už mě strkali ven ze dveří.

Nebýt Sebastiena tak zanechám na té mramorové podlaze svůj otisk. Byl v pravý čas na správném místě.,, Jsi v pořádku?" zeptal se vyděšeně, když mě pustil.,, Ano asi ano." Řekla jsem lehce otřesná pak jsem si zula boty. Vzala jsem je do ruky a kývla jsem na něj, že můžeme jít.,, Víš, že boty patří na nohy, že ano?" uchechtl se Sebastien.,, otočila jsem se na něj s rádoby naštvaným výrazem.,, Haha... Můžeme jít?",, Jak si přejete Výsosti." řekl s úšklebkem. Pak se vydal ke schodům. Následovala jsem ho, až ke dveřím do jídelny. Byli dvoukřídlé zdobené dřevěnými freskami.

Nazula jsem si boty a vešla jsem dovnitř, uklonila jsem se královské rodině a posadila se kousek od krále byla jsem tu první z nás tří. Hned jsem toho využila a otočila jsem se na krále.,, Vaše Veličenstvo už vím co si přeji." král se usmál a řekl.,, Tak co to bude šperky, boty či nějaké drahé šaty?" nechápavě jsem se na něj dívala. To si myslel, že jsem jako ostatní dívky? Tak to se spletl.,, Ani jedno z toho." řekla jsem do nastalého ticha.,, Tak to mě překvapujete slečno...Thálie ." doplnila jsem.,, A jaké je tedy vaše přání?" po místnosti se rozhostilo ticho všichni chtěli vědět co si budu přát.,, Já bych si přála jen, aby mi mohl být stále na blízku, jako stráž a společník voják jménem Sebastien." řekla jsem klidně a diplomaticky.

Král s královnou se na sebe podívali a jemně se usmáli jako bych jim udělala radost.,, Vaše přání budiž tedy splněno." tentokrát pokynul Sebastienovi ten přišel k nám a uklonil se. ,,Ano Vaše Veličenstvo. " řekl a čekal na rozkaz. ,,Odedneška budeš nablízku princezně Thálii. Budeš jí doprovázet dokud si nebude přát něco jiného. Je to jasné?" pronesl král. ,,Rozkaz." řekl Sebastien a zase se vzdálil.

Pak se král naklonil blíž ke mě a tišeji řekl.,, Jen aby jste věděla slečno Thálie, máte velmi neobvyklé přání. Dívky, které sem přijedou si většinou přejí něco drahého, ale vy? Vy jste výjimkou. A smím-li se zeptat proč si přejete právě toto, když můžete mít cokoliv jiného?"

Usmála jsem se, protože odpověď byla úplně jasná. Takže jsem s klidem odpověděla. ,, Protože přátelství je pro mě cennější než jakékoli šperky a boty." královna se na mě láskyplně usmála. A král udělal, jako by se mi poklonil. Nechápala jsem proč si tolik váží mého rozhodnutí pro mě to byla samozřejmá věc. Protože bez přátel bych se necítila dobře.

Chvíli po skončení našeho rozhovoru vešli dvě zbylé princezny. Černovláska měla stejný střih šatů akorát v růžové barvě a blondýnka stejně tak, jen je měla tmavě modré. Obě se uklonili a dosedli vedle mě. Za celou dobu promluvili jen jednou a to, když se jich král zeptal na jména. Černovláska se jmenuje Monika a blondýnka se jmenuje Sandra.

Po večeři jsme se mohli vrátit do komnaty, zastavit v knihovně nebo v zahradě. Já si zvolila zahradu, protože mi chyběl můj domeček v lese a zahrada mi aspoň trochu připomínala můj ztracený domov. Sebastien mi byl podle rozkazu stále nablízku.