Vybraná pro draka... ✔️

27.kapitola

,, Thálie? Jsi tam? " nechtěla jsem mu odpovědět, ale on poznal, že tam sedím.,, Moc mě mrzí jestli jsem udělal něco špatně, ale slibuji že teď už budu tady." jen jsem si povzdechla.,, Chci aby jsi věděla, že o tebe budu bojovat. Miluju tě Thálie."
Tak to mě dostalo. Vstala jsem a rychle jsem otevřela dveře. Sebastien, který se opíral zády o dveře mi doslova spadl k nohám.

,, Ty o mě budeš bojovat? Asi, tak jako si o mě bojoval v rozhovoru s otcem? Nemysli si, že jsem tě schválně poslouchala, ale byl to dost jednostranný boj, nezdá se ti?"
Pak jsem zabouchla dveře a lehla jsem si do postele.

,, Vstávej musíme tě připravit je důležitý den." budila mě něžně Sam.,, Už jsem vzhůru." zamumlala jsem a posadila se.,, Tak pojď máš připravenou koupel."

Naložila jsem se do horké vody a užívala jsem si ten pocit. Po osušení mi pomohli nasoukat se do šatů. Látka byla opravdu příjemná a krásná. Sedli mi úplně přesně vzadu byli na zavazování a měli krátké síťové rukávy. Sam mi udělala krásný drdol a nechala mi podél obličeje dva pramínky mých lehce zvlněných vlasů. Pak mu do drdolu zapíchala drobné červené kytičky a Agnes mě jemně namalovala.

Teď stojím před zrdcadlem a jediné co mi chybí jsou boty Agnes i Sam se usmívají.,, Budeš tam jistě ta nejkrásnější.",, To ano." obě se rozplývali. Pak mi dali vybrat boty. Rozhodla jsem se pro podpatky a doufala jsem, že se na nich nezabiju.

Jdu na snídani, která má být ještě normální hosté mají přijet až po ní. Vejdu do jídelny a všimnou si několika věcí u každého člověka se na chvíli zaseknu pohledem. Thomas artikuluje,, Sluší vám to." Sandra se usmívá. Král kývl hlavou na důkaz spokojenosti a překvapení. A Sebastien ze mě nespustil oči od chvíle kdy jsem vešla. Mile jsem se usmála a uklonila. Posadila jsem se na své místo a všimla jsem si, že jsou na stole sušenky a skořicové rolky.

Natáhla jsem se pro sušenku, ale než jsem se k ní dostala srazila jsem se Sebastienovou rukou. Vyhledala jsem jeho pohled a střela jsem se doslova se štěněčíma očima. Já ovšem odvrátila zrak a radši jsem si vzala kus chleba.
V tom se ke mě naklonila Sandra.,, Co jste si udělali? A moc ti to sluší." podívala jsem se na ní tím nejklidnejším výrazem a řekla jsem.,, Děkuji a nechme to na jindy."

Ona jen kývla a už si zase všímala svého. Monika se opět neukázala a tak jsem usoudila, že asi opravdu nelže. Jenže chvíli na to rozrazila dveře a vešla v těch nejděsivějších šatech dovnitř. Uklonila se usmála se na Sebastiena a já jen zakroutila očima. Pak se chtěla posadit vedle nás jenže její šaty byli obří potřebovala dvě židle.,, Princezno Thálie jak vidím tak už jste dojedla můžete prosím pustit princeznu Moniku sednout? Jistě vám bude vděčná." král se na Moniku usmál a já se podívala na sebastiena ten jen otevřel pusu, ale král na něj naznačil gestem ať je ticho.

Pak se stalo, ale něco co už se nedalo jen tak vydýchat.
,, Thálie?" otočila se na mě Monika.,,Ano?" snažila jsem se být milá.,, Přines mi talířek a ubrousek po tobě jíst nebudu." nejenže to nebylo v pořádku, z žádného úhlu pohledu, ale ani jinak to nebylo v pořádku všude kolem nás probíhalo plno služebních a ona řekla mě a ještě ani nepoprosila.

,, No tak slečno princezna Monika vás prosí." pronesl najednou král. Marně jsem hledala pomoc u Sebastiena ten radši koukal do svého prázdného talíře. Otočila jsem se vzala jsem první kolem jdoucí talíř a nějaký ubrousek a dost silně jsem to položila před Moniku. Divila jsem se, že se ten talířek nerozbil.,, Děkuji ti." pak jsem schválně prošla kolem Sebastiena a pošeptala jsem mu.,, Budeš bojovat jo?"

Když přijížděli hosté seděla jsem v zahradě a četla jsem si.,, Doufám, že je to dobrá kniha." ten hlas jsem znala byl to hlas královny z naší země. Zvedla jsem zrak a uviděla jsem ji i krále. Oba se na mě usmívali. Zabouchla jsem knihu a postavila jsem se. Chtěla jsem se uklonit, ale oni mě zastavili.,, Víme, že se to nesluší, ale chtěli bychom tě obejmout Thálie."

Ani na minutu jsem nezaváhala a objala jsem je byli jako nový rodiče.,, Chyběli jste my veličenstva.",, Ty nám taky." řekla královna. Oba se pak stejně jako já posadili na lavičku.,,Moc ti to sluší." prohlížel si mě král ,, Děkuji.",,Jsi moc podobná své matce."
,, To je.....počkat mé matce vy ste jí zala?" překvapeně jsem zírala na královnu.,, Tvá matka je moje sestra."
Nějakou dobu mi trvalo než mi došlo co právě řekla.

,, Takže vy jste má teta a vy můj strýc?" stále jsem to neprobírala.,, Ano zjistili jsme to po tvém odjezdu tvá matka i já jsme žili v podzámčí, protože naše matka byla komorná. Pak se tvá matka vydala hledat draka a já zůstala v podzámčí postupně jsem se dostávala blíž ke královské rodině až jsme si tady s Frederickem padli do oka. No a byla svadba o tvé matce jsem neměla 20 let zprávy až, když jsi mi řekla jak se jmenovala tvá matka a odkud pocházíš došlo mi že jsi dcerou mé sestry. Ode dneška jsme pro tebe teta Merry a strýc Frderick.

Samou radostí mi tekly slzy oba jsem je ještě jednou objala a pošeptala jsem.,,Já mám ještě rodinu." Podívala jsem se královně do obličeje a viděla jsem jisté rysy, které měla i má matka.,, Ano máš rodinu, která ti bude vždy nablízku.",, Řekli jste to už i Benovi? " bylo, divné princi a klukovi, kterého sotva znám říkat jménem.,, Ano tvůj bratranec už to ví. Teď se vzdalíme, ale určitě tě ještě vyhledáme." přikývla jsem a usmála se.

Když jsem je viděla odcházet nedívala jsem se na dva cizí lidi, ale na svou znovu nalezenou rodinu. Ještě jedna slza štěstí mi stekla po tváři. Byla to krásná chvíle.

Od dnešního dne mám zase rodinu.