Vybraná pro draka... ✔️

14.kapitola

Probudilo mě sluníčko, které si vydobylo cestu skrz těžké a tlusté závěsy. Otevřela jsem oči a všimla jsem si shonu kolem mě. Agnes právě balila moje šaty, Sam chodila sem a tam a různě sbírala věci po komnatě a zatím si žádná nevšimla, že už jsem vzhůru. Proto jsem se posadila a rozhlédla. ,,Jé dobré ráno Thálie jaký byl ples?" všimla si Sam.,, Byl moc zajímavý a jistě jsem přišla na několik nových věcí. Třeba na to, že umím tančit jen se Sebastienem."

,, To je hezké škoda, že musíš za princem, Sebastien by se k tobě hodil víc." řekla najednou Sam a Agnes jí za to zpražila pohledem. A řekla. ,,No tak Sam! To bys neměla říkat!" já se usmála.,, To je v pořádku mě to nevadí. Kdy vyrážíme?" koukla jsem se ven a sluníčko mi vlepilo facku. Pro moje rozespalé oči to bylo moc světla najednou. ,,Hned po snídani, ale teď se pojď umýt a připravit."

,,Rozkaz." řekla jsem se smíchem. Agnes se podívala tak jako, že to není vtipné, ale já i Sam jsme se smáli, takže jí koutky úst zacukali a už se smála s námi.

Po koupeli mi oblékly cestovní šaty, byli dlouhé a měli jen dvě vrstvy a stříbrnou barvu a zase jsem k nim měla baleríny. Dole na snídani to bylo stejné jako, každý den seděli jsme v tichu a jedli, jen princ Benjamin si vyměňoval veselé pohledy se Sandrou. Monika se snídaně ani nedotkla byla dost zelená a nedivila jsem se, protože toho včera vypila trochu víc než je zdrávo.

,, Tak dnes se s vámi loučím. Doufám, že jste si pobyt zde užili. Dnes večer přijedete do dračího království kde se setkáte s princem, doufám, že budete dostatečně připravené i tam bude nadále probíhat vaše výuka etikety historie a tance. Ale nezoufejte, já i má rodina přijedeme na svatbu jedné z vás, takže se ještě s minimálně jednou z vás uvidím. Prozatím se s vámi loučím."

Pak vstal a odešel. My jsme se vydali do svých komnat, kde už jsem měla sbaleno. Do své brašny jsem dala všechny věci, které pro mě byli důležité obě knihy obrázek rodičů a svůj černý plášť. Pak jsem jí svěřila Sam a ta jí uklidila do jednoho obrovského koženého kufru. Pak mi udělali copánek na stranu a nechali mě se naposledy podívat z balkónu. Měla jsem výhled do zahrady, která byla zalitá ranním sluncem.

V hlavě jsem hledala možnosti charakteru toho dračího prince a doufala jsem, že bude aspoň trochu jako Sebastien. ,,Sebastien, vzpamatuj se máš být oddána princi! " v duchu jsem si nafackovala.

,,Thálie musíme jít." promluvil Sebastien za mými zády.,, Jo promiň už jdu jen jsem....přemýšlela." po těhle slovech jsem se k němu otočila. ,,Chci, aby jsi mi něco slíbil." Podívala jsem se mu do očí a doufala, že se do nich nedívám naposled.
,,Pokud to bude v mých silách." pokrčil rameny a čekal.,, Přeji si aby jsi mi byl na blízku i v dračím království myslím, že tam tě budu potřebovat opravdu hodně. Mám z prince strach nevím co mám čekat."

Sebastien se smutně podíval a přejel si rukou po zátylku.,, No já tak úplně nemůžu splnit tvoje přání." sklonil hlavu a koukal do země. ,,Co, proč? To je to proč jsi říkal, že na tebe budu naštvaná, že mi nebudeš moct být nablízku?" ,,Téměř. Všechno ti vysvětlím večer, teď už opravdu musíme jít." Otočil se a chtěl odejít jenže já ho chytla a otočila čelem k sobě. ,,Myslím, že tohle přání mi splnit můžeš a pokud by ses bál, že z toho budeš mít problém bude to na mě."

,,Dobře a co si přeješ." usmála jsem se a řekla. ,,Prosím tě o polibek, poslední polibek prosím." usmál se a dal mi ruce za krk přitáhl si mě k sobě a jeho měkké rty se spojili s mými. Také jsem mu dala ruce kolem krku a zajela mu s nimi až do vlasů. Po chvíli jsme odstoupili a oba jsme se usmívali. ,,Děkuji." řekla jsem a vydala se ven z komnaty.,, Není zač." Pronesl smutným hlasem. Už jsem se nestačila zeptat co mu je, protože přišla Sam. ,,Už jsme připraveni, můžeme vyjet."

,, Už jdeme." Podívala jsem se naposledy na Sebastiena a odešla jsem.

Už jsme jeli několik hodin Sebastien jel na koni vedle kočáru ve, kterém jsem seděla se svými služebnými.
Nudila jsem se, a tak jsem si vytáhla skicák a začala  kreslit, nakreslila jsem jak Sam, tak Agnes moc se jim jejich portréty líbili a tak jsem jim je věnovala. Pak, ale zase nastala nuda a tak mě napadlo, že bych se mohla projet na jednom volném koni. Nikdo nebyl proti, a tak jsem si sedla na koně.

Závodila jsem se Sebastienem. Moc jsem si to užila, sice Monika kroutila hlavou, ale mě to bylo jedno užívala jsem si svobody. Ale jen do té doby než jsme dojeli ke krvavé hranici.

Krvavá hranice
Popis:  místo kde sousedí země draků a země lidí. Místo mezi těmito zeměmi je několik metrů široký a tisíce kilometrů dlouhý pruh země. Který je sežehnutý dračím ohněm. Nic na něm neroste je zde neúrodná půda a žijí zde vyhnanci a zločinci z obou království. Přes tuto hranici vede jen jediná cesta, která je z obou stran chráněna stráží a ve středu této cesty sedí drak na vysokém pilíři a hlídá celou cestu.

Po příjezdu k ní jsem musela zpět do kočáru. Vyjížděli jsme na most opravdu velmi opatrně, ale jakmile jsme tam byli jeli jsme jak nejrychleji to šlo. Jenže to nestačilo. Asi v polovině mostu jsme prudce zastavili. Vykoukla jsem z okna, ale to jsem neměla dělat okamžitě mě někdo vytáhl ven a hodil semnou o zem.
,, Auuu!!" zařvala jsem. ,,Drž hubu princezničko! To ti nevadí, že tě prodali drakům!?" zírala jsem na něj a neměla slov. Byl zjizvený v obličeji na sobě měl otrhané oblečení a  v ruce meč. Hned po mě vytáhl i Sam a Agnes. Když jsem se postavila chtěla jsem pomoct i Agnes a Sam, ale on mě chytil a zařval.

,, Mám jednu z těch zrádkyň co s ní mám dělat!" všichni jeho spojenci se na něj otočili a řvali.,, Zabij jí! Zabij jí!" opakovali to ještě několikrát a mě někdo zasáhl šípem do paže. Celá ruka mě okamžitě začala brnět, ale nemohla jsem si ani stlačit ránu, protože mě držel ten muž. Takže ta scéna vypadala nějak takhle, já stála s šípem zaraženým v ruce v zajetí toho muže a u nohou mi leželi Sam a Agnes, nesměli se totiž zvednout. Všimla jsem si, že i Sandru a Moniku vytáhli ven.

,, Heej hoši podle mě by jsme je měli princi trochu označit, aby je nedostal v tak bezvadném stavu on si to nezaslouží!" Pak vzal nůž a řízl mě do boku, šaty se mi začali barvit do ruda.
Zkroutila jsem se bolestí.,, Hej nechte ji být!" uslyšela jsem Sebastienův hlas. Otočila jsem se za jeho hlasem a všimla si, že už naši vojáci převzali kontrolu, Sandra i Monika už byli v bezpečí.

Sebastien přiskočil a namířil na muže meč.,, Okamžitě jí pusť, už nemáš žádnou šanci jsi poslední. Jsme v přesile." muž se rozhlédl a pustil opatrně nůž na zem. Pak uvolnil stisk, jenže to bylo to jediné co mě ještě drželo vzpřímeně stát. Sesunula jsem se do Sebastienovi náruče a pak už nastala tma...