Vybraná pro draka... ✔️

24.kapitola

Vzbudila jsem se. Na křesle jsem měla připravené dlouhé šaty s volánem kolem ramen a přes dekolt. Byli tmavě modré a moc se mi líbili jednoduché hezké lehké. Sam pobíhala po komnatě spolu s Agnes a opět uklízely už, tak uklizený pokoj. Pomohli mi zapnout šaty a učesaly mě. Byla jsem hotová, a tak jsem šla na balkón čekat než přijede Sebastien, podle toho co jsem věděla měl přijet ráno.

Nemohla jsem se dočkat až ho obejmu, zdálo se mi to delší než týden. Najednou zazněli fanfáry ohlašující příjezd krále a Sebastiena. Rychle jsem vyběhla z pokoje rovnou k hlavní chodbě, už jsem scházela poslední schody, když jsem ho viděla vesele se na mě usmál a já se k němu spořádaně vydala, jenže než jsem se k němu dostala pověsila se mu na krk Monika, Sebastien se na ní nuceně usmál, ale nespustil ze mě oči. Pak jí něco pošeptal ona kývla, ale stejně ho táhla pryč, za nedlouho zmizeli za rohem.

Smutně jsem se otočila a vrátila se do pokoje. Ještě tam byla Sam a Agnes.,, Co se děje, vystřelila jsi jak neřízená střela a vrátila ses jako by ti uletěli včely." Pronesla Agnes starostlivě. ,, Mluvila jsi s ním?" zeptala se zvědavě Sam.,, To je právě to, vrhla se na něj Monika a ta ho jen tak nenechá.",, Koho kdo nenechá?" ozval se ode dveří Sebastien. Vůbec jsem ho neslyšela vejít. A Agnes se Sam zřejmě taky ne.

,, Princi." uklonili se a opustili pokoj. ,,Jak ses dokázal vymanit z Moničina objetí?",, Jo myslíš tohle, no na to mám jeden tajný trik." potutelně se usmál a přiblížil se ke mě. Udělala jsem také krok k němu a podívala jsem se mu do očí, a on se usmál. A pak už nás dělil jen kousek od toho než spojil naše rty, dala jsem mu ruce kolem krku a on ty své dal na má záda a jezdil s nimi nahoru a dolů.

Pak odstoupil a řekl.,, Chyběla jsi mi." ,, Ty mě víc." usmála jsem se. Pak jsem si, ale vzpomněla na to co jsem zjistila o svých rodičích a zvážněla jsem.,, Musím ti něco říct." odstoupila jsem a posadila jsem se na postel, on mě napodobil.,, Co se děje?" vzala jsem do ruky knihu s legendou a ukázala jsem jí Sebastienovi. Ten jí nechápavě vzal do rukou. ,, Víš o čem a o kom ta kniha je?" zeptala jsem se opatrně. ,,Jistě tohle zná každý. Je o dračím princi Benovi a zrzavé dívce Elizabeth. Princ byl zrádce a pro celou rodinu byl zklamáním. Měl si vzít jednu z vybraných dívek, ale vzal si tuhle."

,, Ano a ta Elizabeth je moje matka a dračí princ Ben je..." Sebastien mi skočil do řeči.,, Je tvůj otec, takže jsi dračí princezna? Děláš si ze mě jen srandu, že ano?" Smutně jsem zakroutila hlavou. ,,Jen nechápu jak to, že nemám toho draka co ty na těch zádech." On se usmál.  ,,To je jednoduché neprošla jsi obřadem, díky, kterému ho každý získá i já ho tak získal." Kývla jsem jako že chápu. ,,Můžu ho získat i teď? Projít tím obřadem v Osmnácti?" Zamyslel se. ,,Ano myslím, že ano pokud jsi královské krve tak je to možné nebo by jsi to získala po sňatku semnou například." Jen jsem se usmála byla to zajímavá představa. ,, Otevři tu knihu na stránce kde je jejich obrázek ze svatby." Sebastien nalistoval onu stránku a já vytáhla kresbu svých rodičů a položila jsem obrázek k ilustraci v knize.,, Vidíš? jsou to moji rodiče." Sebastien si to nějakou dobu prohlížel a pak se podíval na mě.,, Otec se to nesmí dozvědět."

,,Taky si myslím, ale nejspíš už je pozdě." řekla jsem a vzpomněla jsem si na včerejší rozhovor rádců.,, Jak to?" svraštěl obočí.,, Včera jsem šla do knihovny a slyšela jsem, jak se o tom baví dva rádci tvého otce. Myslím, že už mu to řekli hned jak přijel." řekla jsem strašně potichu.,, Neboj se my to nějak vymyslíme." uklidňoval mě.,, Já nevím, tvůj otec opravdu lpí na pravidlech a určitě nebude chtít, aby si jeho syn, vzal dceru zrádce."

,, Ty jsi dcera statečného muže, kvůli lásce se vzdal koruny, rodiny a riskoval svůj život, aby s ní mohl být. Tvého otce si vážím byl opravdu silný a statečný." pak se ušklíbl a přitáhl si mě do objetí. ,,To je moc hezké." pošeptala jsem. ,,Ne ty jsi moc hezká." pošeptal mi do vlasů. Pak se zvedl a šel na balkón. Rychle jsem šla za ním. Všimla jsem si jak se na mě opatrně podíval pak se pořádně rozhlédl po zahradě a začal si sundavat košili. Otočil se ke mě čelem a usmál se.,, Můžeme?" zeptal se.,, Ano prosím."

Seskočil z balkónu, ale na zem nedopadl, ještě během letu se proměnil v draka. Jednou mávl křídly a byl na úrovni balkónu, sedla jsem mu na krk a pohladila ho.

Pak se potichu a opatrně vznesl a letěl vstříc velkým horám a blyštivému jezeru. Pod námi se střídala vesnička za vesničkou. Slunce mě hřálo na tvářích a moje dlouhé šaty vláli ve větru. Odletěli jsme ke krásnému jezeru kde Sebastien přistál. Zatím se neproměnil jen si lehl do vysoké trávy. Seskočila jsem a podívala jsem se mu do očí, už jsem z nich uměla vyčíst jak se cítí, teď vypadal šťastně. Posadila jsem se naproti němu a usmála jsem se.

,, Zůstaň tak chvilku, abych si na tebe zvykla." zvedl hlavu a položil mi ji na klín. Hladila jsem ho po hlavě a on zavřel oči. Kdyby jen bylo možné tuhle chvíli zastavit nechci se vracet do paláce. Najednou se Sebastien zvedl a proměnil se. Posadil se vedle mě a já si položila hlavu na jeho rameno. ,,Líbí se ti tady?" zeptal se a ukázal na jezero. ,,Ano je to tu krásné vůbec se mi nechce vracet do paláce."

Řekla jsem smutně.,, Taky bych tu nejradši zůstal, jen s tebou. Všechno by pak bylo jednodušší." povzdechl si a položil svou hlavu na tu mou. ,,Všechno by bylo jednodušší kdybych nebyl dračí princ." neviděla jsem mu do obličeje a i přesto jsem slyšela z jeho hlasu ten vztek a zoufalství. Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí.,, Žádný kdyby, žijme přítomností je to tak, jak to je a nic na tom nezměníme prostě musíme jít dál. Jednou najdeme tu správnou cestu sice nevím jestli bude ta moje stejná jako ta tvá, ale vím, že se to vyřeší."

,, Ty jsi prostě princezna bojovnice. Mohla by jsi pronášet proslovy, vážně ti to jde. A doufám, že se naše cesty nerozdělí a víš proč?" podíval se mi upřeně do očí.,, Ne proč?",, Protože jsem se do tebe zamiloval a nechci, aby jsi mi zmizela ze života." usmála jsem se a chytla jeho obličej do dlaní. ,,Taky jsem se do tebe zamilovala a slibuju, že pokud ty sám nebudeš chtít, abych zmizela, tak se mě nezbavíš." Zasmál se a já ho objal kolem krku. On mě vzal kolem pasu a posadil si mě na klín pak mi jen pošeptal.,, Nikdy nebudu chtít aby jsi zmizela."