Vybraná pro draka... ✔️

10.kapitola

,,Tak jak to šlo?" zeptal se Sebastien, když za námi zavíral dveře.,, No myslím, že jsou teď všechny křesílka poslintaný a nejvíc to Moničino. myslela jsem, že umřu nudou.",, No tady za dveřmi to taky nebylo moc zajímavý abych ti řekl pravdu."

Jen co to Sebastien dořekl Sandra zalapala po dechu a naklonila se ke mě.,, Jakto, že ti tyká?" usmála jsdm se a řekla jsem.,, Protože je to můj dobrý přítel a nechci aby mě oslovoval jinak." Sandru to překvapilo, ale nic neřekla.,, Sandro představuji ti Sebastiena a Sebastiene představuji ti princeznu Sandru." představila jsem je a Sebastien se Sandře uklonil.,, To je dobré Tháliini přátelé jsou i moji přátelé." Sebastien se usmál.

Konečně jsme se vydali do knihovny stráže nám otevřeli dveře a já ztratila slova i dech. Byla obrovská tolik knih to nemohl jeden člověk za svůj život snad ani přečíst. Najednou do mě Sandra drkla a řekla.,, Zavři pusu, když se něčemu divíš." samým rozjařením jsem si ani nevšimla, že mám otevřená ústa. Rychle jsem je zaklapla a šla jsem hlouběji do knihovny procházela jsem jedenu řadu knih vedle druhé až jsem našla oddělení se smyšlenými příběhy.

Přejížděla jsem po hřbetech knich až jsem narazila na zajímavý název. ,,Vlčí princezna." přečetla jsem název na hlas a pak jsem knihu vytáhla. Byla krásně vázaná měla stříbrně vyvedený jak název tak i jméno autora. Měla vínový podklad na kterém byla taky stříbrně nakreslená silueta dívky v dlouhých rozevtátých šatech.  Nadchla mě a proto jsem si jí okamžitě přivlastnila a šla jsem si s ní sednout na křeslo vedle Sandry, která už četla. Sebastien si také našel něco ke čtení a posadil se na zem což jsem chápala taky bych si radši sedla na zem jenže v těhle šatech by to bylo nevhodné.

,, Co sis vybral. " pošeptala jsem abych nevyrušila Sandru. Sebastien na mě otočil název knihy a stálo tam 'Temná léta'. Věděla jsem, že je to něco historického a to mi stačilo nijak mě tahle kniha neznajímala.,, A co máš ty?" zeptal se naoplátku. Taky jsem na něj otočila knihu aby si to taky mohl přečíst.,, Jé tu znám myslím, že jí četla matka určitě se ti bude líbit."

Tím náš rozhovor skončil a následující hodinu jsme si četli. Pak se Sebastien zvedl odnesl knihu a, když se vrátil oznámil nám, že nás čeká hodina historie. Obě jsme se zvedli a vydali jsme se ven z knihovny ani jsem si neuvědomila, že stále držím knihu v ruce. Připomněl mi to až Sebastien, když mi vzal knihu z rukou a položil jí na nedaleký stolek se slovy.,, Nesmí se vynášet knihy ven z knihovny." naposled jsem se na knihu toužebně podívala než se zabouchly dveře. Doufala jsem, že jí najdu po hodině historie na stejném místě.

Zase jsme seděli v salonku a povídali jsme si, když se rozrazili dveře a vešel zavalitý starý muž s pleškou a červeným nosem. Měl v rukou hnědé desky a jednu knihu. Začal vyprávět představil se jako. Rádce Williams. Mluvil o historii naší země o všech možných válkách. Když vešla do salonku královna. Z hodiny etikety a také ze zdvořilosti jsme věděli, že si musíme stoupnout dokud nám Královna nedovolí se posadit.

,, Posaďte se slečny jen jsem přišla oznámit panu rádci, že se hodina ruší, protože ho potřebuje král v pracovně." rádce se uklonil a odešel.
Zahlédla jsem Moniku jak se narovnala, aby udělala dobrý dojem. Sandra a já jsme se jen zavťeli v křeslech a pozorovali jsme královnu. Všimla jsem si, že by se nejspíš chtěla posadit, ale všechny křesílka byla obsazená proto jsem se zvedla a nabídla jsem královně své místo.,, Posaďte se Vaše Veličenstvo."

Usmála jsem se na ní a doufala, že neodmítne. Ona se na mě mile usmála a poděkovala.,, Děkuji moc ráda." Posadila se do křesla a já jsem se posadila na zem. Vpomněla jsem si na Sebastiena, který seděl na zemi v knihovně a usmála jsem se pro sebe. Pak jsem se podívala na Moniku a ta vypada opravdu nasupeně, že jí tohle nenapadlo.

,, Tak jak vám šla první hodina etikety?" nikdo se neměl ke slovu a tak jsem začala.,, Myslím, že dobře madam je velmi chytrá a bystrá žena jen její hlas je malinko uspávací." nečekala jsem, že se královna zasměje, ale ona to udělala. A pak se naklonila blíž k nám.
,, Jsem stejného názoru." Na to už se začali smát i Monika se Sandrou.

,,A už víte něco o princi? Jak se jmenuje nebo jaký je? A pokud ne tak jak si ho představujete? Promiňte jsem jako malá." všechny jsme se elegantně zasmáli a Monika začala.,, No doufám, že bude bohatý a hezký." a tím zakončila do toho jsem se vložila já. Vždyť nezáleží na tom jestli je bohatý a hezký záleží na tom jak se chová, jaká je jeho osobnost jestli myslí na ostatní a jestli je...... moudrý a spravedlivý." doplnila mě Sandra.,, Ano přesně." řekla královna.,, Nesejde na zvnějšku, ale na tom jaký je."

Pak se zvedla a omluvila se, že musí už jít. Zavřeli se za ní dveře a zase jsme si posedali do křesel.,, To ze mě budete dělat hloupou i před princem?! To jste vážně hrdinky úplně jste mě ztrapnili před královnou!"vyjekla Monika naštvaně a odkráčela ven ze salonku a aby dodala svým slovům váhu práskla dveřmi.

,, My z ní hloupou neděláme ona jí ze sebe dělá sama." pronesla Sandra jako by nic.,, To máš pravdu. Když mě omluvíš ještě se někde musím před obědem stavit.",, Samozřejmě."
Vyšla jsem ze salonku a čekala jsem, že uvidím Sebastiena, ale nikde nebyl a tak jsem se otočila na jednoho strážného a řekla jsem mu kam jdu kdyby náhodou přišel Sebastien.

Vešla jsem do knihovny a zamířila jsem ke stolku kam Sebastien položil knihu, která se mi tak moc líbila. Když jsem k němu došla kniha tam neležela. Došla jsem i ke křesílkům a chtěla jsem lézt i po zemi pak mě, ale napadlo, že jí mohl někdo vrátit na její místo. Rychlím, ale stále ladným krokem jsem došla až k uličce kde kniha byla málem jsem vrazila do krále.

Rychle jem se ulkonila a řekla jsem se sklopeným zrakem k zemi.,, Vaše Velienstvo moc se omlouvám já.... "  Když jsem zvedla hlavu uviděla jsem v jeho rukách právě tu ztracenou knihu.,, Copak hledala jste tuhle knihu? Myslel jsem si, že jste si jí půjčila vy do princezny Moniky ani Sandry bych to neřekl.",, Ano tahle kniha mě zaujala a moc se mi líbí vystupování hlavní hrdinky jde si pevně za svým i, když jí to může stát život nebojí se riskovat..... pardon." všimla jsem si jak si mě král prohlíží a uvědomila jsem si, že asi mluvím hlouposti.

,, To je v pořádku také mám rád tyto smyšlené příběhy a legendy. Jenže teď už se k nim tolik nedostanu takže mě lahce překvapilo, že jedna z mých knih je venku, můj syn je totiž raději v sedle než v knihovně." zadumaně se usmál a prohlédl si knihu, kterou svíral v rukou.,, Chtěl bych vám jí věnovat princezno Thálie. Nechtěla jste žádné šperky ani nic cenného a proto vám chci dát tuhle knihu."

,, Ale to němůžu je to vaše kniha a nezasloužím si mít tak cennou věc.",, Nehádejte se semnou slečno je to můj dar pro vás.",, Dobře děkuji."král se samolibě usmál a odešel. Já se se svou knížkou vydala do své komnaty. Sebastiena jsem ještě neviděla.