Vybraná pro draka... ✔️

25.kapitola

Po návratu na můj balkón se Sebastien oblékl a vydal se za Sandou, protože jsem mu řekla, že s ním chce mluvit. Už byl čas oběda strávila jsem se Sebastienem celé dopoledne. Při vzpomínce na jezero a Sebastiena jsem se pro sebe usmála. I cestou na oběd jsem se usmívala. A myšlenkami jsem bloudila u Sebastiena. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem si nevšimla dívky s tácem plným talířů s nějakými zákusky.

Vrazila jsem do ní a dva talířky jí z tácu spadli.,, Bože moc se omlouvám ukaž pomůžu ti." ona se uklonila a začala se omlouvat.,,Je to má vinna princezno nedávala jsem pozor moc mě to mrzí nechtěla jsem..." zastavila jsem jí.,, To je v pořádku. Ukaž pomůžu ti." sehla jsem se na zem. Zbírala jsem střepy se zbytky zákusků.,,Ne to nemusíte já to uklidím."  bránila mi v úklidu.,, Ne já jsem do tebe vrazila já si to také uklidím a pokud by jsi z toho měla nějaký problém tak to sveď na mě nebo toho člověka pošli za mnou ano?" Sebarala jsem poslední střep a položila jsem ho do kýble který stál vedle nějaké divné kytky. Všimla jsem si ještě jednoho jenže jsem ho nějak nešikovně chytla pořezala jsem si dlaň.

Potichu jsem sykla bolestí tak aby to neslyšela ta dívka. Pozorovala mě s údivem.,,Moc vám děkuji princezno. Doufám, že se na mě nezlobíte." řekla roztřeseným hlasem.,, Proč bych se na tebe měla zlobit to já do tebe vrazila nedávala jsem pozor. Z ruky mi začala téct krev a tak jsem si z jejího tacu vzala jeden ubrousek a položila jsem si ho na zranění pak jsem už spěchala na oběd.

Přišla jsem jako poslední uklonila jsem se a rychle jsem si sedla na své místo. Všichni mě pozorovali ruku s ubrouskem jsem si dala pod stůl a začala jsem jíst.,,Co vás tak zdrželo princezno?" zeptal se král. Zastavila jsem se v pohybu napřímila jsem se a podívala jsem se na krále. Taková menší nehoda na chodbě, ale vše je v pořádku." odpověděla jsem diplomaticky.,, Dobře děkuji za upřímnou odpověď." jen jsem kývla hlavou. Pak jsem se podívala na Sebastiena ten mě pozoroval a šlo na něm vidět, že zadržuje smích. Ale pak nasadil podezřívavý pohled.

Chtěla jsem po něm něco hodit, ale nic nebylo v dohledu. Oběd dál pokračoval až jsme se dostali k dezertu. Ta dívka do, které jsem vrazila právě vešla do jídelny. Chvatně jsem se zvedla a došla jsem k ní.,,Ten můj si sněz já už nebudu." Otočila jsem se ke zbytku lidí a uklonila jsem se.

Když už jsem byla u dveří zastavila mě něčí ruka na rameni.,, Princezno ukažte mi prosím svou dlaň." ozval se Sebastienuv hlas. Otočila jsem se k němu čelem. A ukázala jsem mu tu nepořezanou ruku. On se usmál a vzal mou druhou ruku.,, Myslel jsem tuhle. Co se vám stalo?" podívala jsem se za jeho rameno a všimla jsem si, že na nás všichni zírají .,, Nehoda na chodbě to je dobré řeknu Sam nebo Agnes aby mi to ošetřili.",, Ne já ti to ostřím osobně." pak se uklonil a vydal se spolu semnou pryč.

Když jsem zahli za roh. Začali jsme se smát.,, Co to mělo být?" zeptala jsem se ho najednou.,, Měl jsem o tebe strach." řekl důležitě.,, Je to jen škrábnutí a myslím, že na tebe bude Monika i otec naštvaný.",, To mi je jedno. Co se tedy stalo?" zeptal se starostlivě. Když jsem zahli úplně někam kde jsem to neznala. Otevřel dveře a vešli jsme nejspíš do jeho komnaty. Měl tu plno knih a kresby draků na zdi.

Posadil mě na židli u stolu a donesl košík ve kterém byli kusy obvazové látky a nějaké divné lahvičky.,, Vrazila jsem do jedné služebné a jí spadli dva talíře a tak jsem jí pomáhala zbírat střepy nechtěla jsem, aby měla kvůli mě problém.",, Jak jinak dobrosrdečná Thálie." zakroutil hlavou a povzdechl si se smíchem.,,Vadí ti to? Jsem prostě taková a poslední slova mojí maminky byli pomáhej druhým buď hodná, statečná a silná." sledovala jsem jak mi na ránu lije nějakou vodu, která mě začala pálit. Pak mi jí začal omotávat látkou.,, Vůbec mi to nevadí naopak. Kdyby na tvém místě byla Monika tak by jí seřvala a chtěla by abych tu služebnou jako ty ostatní co vlastně nic neudělali zavřel nebo poslal pryč."

,, Tohle ona dělá?" on kývl.,, Čemu se divím u Moniky to není nic nového."
Sebastien byl hotov měla jsem závaznou ruku a on šel uklidit košík s těmi věcmi. Prohlížela jsem si dál jeho pokoj a všimla jsem si kresby na jeho nočním stolku přišla jsem k němu a vykulila jsem oči.,, To jsem já?!" překvapeně jsem na kresbu zírala byla dokonalá.,, To jsi kreslil ty?"

Otočila jsem se na něj s kresbou v ruce. On si přejel rukou po zátylku a nesměle kývl hlavou.,, Vím není to tak dokonalý jako kdyby jsi to nakreslila ty, ale snažil jsem se. Moc jsi mi tam chyběla a chtěl jsem tě mít na blízku tak..." nedořekl to, protože jsem mezi tím k němu došla a dala jsem mu prst na ústa.,,Ne je to dokonalé nikdo mě nikdy nekreslil a tobě se to opravdu povedlo a jsem ráda, že jsem ti chyběla, protože ty mě taky."

Stáhl mou ruku ze svých rtů a pomalu se ke mě přibližoval, když do místnosti vyletěl jeden dost upocený muž.,, Oh omlouvám se nechtěl jsem rušit, ale je to naléhavé." Sebastien ode mě rychle odstoupil a šel k tomu muži.,, Víte stalo se...." zarazil se a podíval s mým směrem.,, To je v pořádku ona to smí slyšet." Řekl klidně.,, Dobře váš otec vás chce vidět, protože v jedné části země vtrhli do vesnicí vyhnanci."

Sebastien se na mě omluvně podíval a následoval upoceného muže. Ještě chvilku jsem zůstala v jeho pokoji a zkoumala jsem kresby na jeho zdech. Po chvíli mi došlo, že bych měla jít. Když jsem se blížila do chodby kde mám komnatu zastavila mě Monika.

,, Jak si to udělala? Jak si udělala, že se do tebe ten hlupák Sebastien zamiloval. Já chci být královna ty si to nezasloužíš. Já mám všechno. Ty si myslíš, že když se zraníš tak si tě bude víc všímat to byl dobrej tah, ale jen tak ti to neprojde dávej si na mě pozor teď už se ti nebe žít tak lehce." nakonec se otočila a zmizela ve svém pokoji. Ještě nějakou chvíli jsem nechápavě koukala na místo kde před chvílí zmizela ve dveřích.

Vešla jsem do své komnaty a posadila jsem se jako vždy na balkón. Pozorovala jsem ptáky, jak letí vstříc nebi a dálkám. Přála jsem si být jednou z nich. Mohla bych být teď daleko odsud. Stále jsem, ale cítila jak mě tu něco drží. Věděla jsem, že je to Sebastien už jsem si neuměla představit jaké by to bylo nepotkat ho.