Vybraná pro draka... ✔️

20.kapitola

Rychle jsem ho dojela.,, Čemu se smějes?" zeptala jsem se, když jsme zastavovali u louky. Seskočila jsem z koně a Sebastien mě chytil kolem pasu.,, Víš čemu jsem se smál? Tomu, že jen s tebou se cítím jako obyčejný člověk v tvé přítomnosti se nemusím přetvarovat a dělat, že jsem princem rád. Řekla jsi to úplně přesně."

,, Ty nejsi princem rád?" překvapeně jsem se na něj podívala.,, Ne. Nejsem princem rád, protože to nejsem já. Musím dělat jen to co se mi řekne. Musím se chovat dle etikety a to mě nebaví."Viděla jsem na něm, že ho to trápí.,,Sice nevím jaké to je být celý život vychovávaný v paláci, ale už jsem tu pár dní strávila a myslím, že ti rozumím."

Lehli jsme si do trávy a pozorovali jsme mraky.,, Thálie?" Řekl najednou a posadil se.,, Ano?" napodobila jsem jeho pohyb.,, Pojď sem prosím." natáhl ke mě ruku a přitáhl si mě k sobě. Teď jsem seděla obkročmo na jeho klíně.,, Myslím, že tě miluju. " pošeptal jako by to mohl někdo slyšet. Po zádech mi přejel příjemný pocit, když jsem slyšela tyhle slova z jeho úst.,,Taky myslím, že tě miluji." usmála jsem se a natáhla se pro polibek.

Sebastien mi zajel rukou do vlasů a přitáhl si mě k sobě.Jeho rty byli měkké a sladké chutnali jako skořice. Vzpomněla jsem si na skořicove rolky, které jsem chtěla aby ochutnal a usmála jsem se do polibku.,,Princezno Thálie myslím, že porušujete pravidla. " řekl.,,Pokud vám to vadí princi Sebastiene tak já přestanu." Odpověděla jsem.,, To ne prosím." žadonil.

Odtáhla jsem se od něj a podívala jsem se mu do jeho tmavých očí.,, Copak je?" měl ruce na mých zádech a zkoumavě si mě prohlížel.,, Jen, chtěla bych se tě na něco zeptat." nejistě jsem se usmála.,, Na cokoliv už ti nikdy nebudu nic tajit."
,, Jaké to je být drakem. Co cítíš, když jsi tam nahoře?" vyhrkla jsem na něj bezmyšlenkovitě. Sebastien chvíli koukal překvapeně, ale hned se usmál.

Slezla jsme z něj aby se mohl postavit.,,Je to úžasné cítíš, každý poryv větru, každý svůj sval, každý kousek svého těla. Je to úžasné." rozhazoval rukama do, všech stran.
Ohromeně jsem na něj koukala.,, Chtěla by jsi vidět draka?"nechápavě jsem se na něj podívala.,, Co?" přišel zpět ke mě a vzal mě za obě ruce.,, Ptám se tě jestli by jsi mě chtěla vidět jako draka?"

,, Ano, ale jsi zraněný. Nech to na jndy."
,, To je dobré." svlékl si košili a mě se naskytl pohled na jeho krásně vypracovanou hruď.,, Počkat jak to, že to zranění skoro zmizelo?!" sáhla jsem na místo kde měl popáleninu.,, Pokud je drak zraněn dračím ohněm tak se to zahojí rychle.",, Bolí tě to?" položila jsme naprosto hloupou otázku.,, Ano bolí to, ale víc bolí to hojení."

Hodil košili na zem a otočil se. Teď jsem viděla jeho záda na, kterých byla krasba draka.,, To je nádhera." vydechla jsem.,, Co? Myslíš to na zádech? S tím se každý drak narodí. Tedy pokud je z královského rodu."

Pak už se začal měnit zafoukal silný vítr a už tu nestál Sebastien, ale krásný černý drak. Pomalu jsem se k němu přibližovala až jsem stála opravdu kousek od něj. Prohlédla jsem si ho a uvědomila jsem si, že je to ten drak s tou krásnou siluetou. Sklonil ke mě hlavu a já se jí dotkla. Nejdřív jsem se bála, ale pak jsem uviděla jeho oči. A poznala jsem v nich Sebastiena.,, Jsi nádherný." řekla jsem tiše. Trochu poodstoupil jako by nebyl zvyklý na lidskou přítomnost.

Hladila jsem ho po hlavě cítila jsem, každou jeho černou šupinu. Pak sklonil hlavu. Nejdřív jsem nevěděla co po mě chce, ale pak mi to došlo chtěl abych se mu posadila za krk. Rozepla jsem si plášť a nechala jsem ho ležet na zemi. Sedla jsem si a on se vznešeně začal zvedat k nebi. Seděla jsem za jeho hlavou obkročmo na jeho krku. Vítr mi cuchal vlasy a já jsem opravdu cítila to co říkal, každý svůj sval a konečky mých prstů do mě probudil nový život.

Když jsem se koukla dolů uviděla jsem vše jako na dlani měla jsem výhled dál než šlo vidět ze země. Viděla jsem dračí hory a část hranice, ale k té jsme se nepřibližovali. Viděla jsem i palác, který byl obrovský až teď jsem ho viděla celý. Pak jsem se položila na záda a pozorovala jsem oblohu nad námi. Když jsem se zpět posadila všimla jsem si jak na mě otočil hlavu a tak jsem se usmála.

Pak jsem i roztáhla ruce a užívala jsem si ten chladný vítr. Po nějaké chvíli jsme se snesli opět na zem. Seskočila jsem na zem a než jsem se otočila stál vedle mě Sebastien. Objal mě ze zadu a do ucha mi pošeptal.,, Tak jak se ti to líbilo?" pousmála jsem se.,, Byl to úžasné a dechberoucí.,, Děkuji."

,, Není zač má princezno. Jen mi slib, že to neřekneš těm dvoum vím, že u Sandry je to v pořádku, ale stejně nechci aby říkali, že jsem k nim nefér.",, Nemusíš se bát budu mlčet."
Chvíli jsme tam jen tak stáli já v Sebastienovo objetí. V tu chvíli jsem to zase byla já to volná holka a voják Sebastien. Jen já a on bylo to krásné.
Pak už jsme nasedli na koně a vyjeli jsme zpět do paláce.

,, Smím tě doprovodit k tvé komnatě?" zeptal se mě při vstupu do paláce.,,Budu moc ráda." nenabídl mi rámě rovnou mi dal ruku okolo pasu a  vedl mě nahoru.Cestou pronesl pár vtipných hlášek a oba jsme se smáli tak, že nás musel slyšet celý palác.

,, Tak jsme tady." zastavili jsme před mou komnatou.,, Děkuji za hezký výlet.",, Nemáš zač doufám, že to brzy zopakujem.",, Taky doufam." usmála jsem se na něj. A otočila jsem se na dveře. ,, Thálie? " zašeptal. Otočila jsem se zpět k němu.,, Ano.",, Chci aby jsi věděla, že jsi úžasná a, že se mi líbíš taková jaká jsi. Doufám že taková zůstaneš."pak si mě přitáhl a políbil mě tak jemně jako by se bál, že se rozzsypu. Poddala jsem se jeho polibku a zajela jsem mu rukou do vlasů. A pomalu jsem ho vtáhla do komnaty. Když jsem nohou zabouchla dveře odtáhl se...