Vybraná pro draka... ✔️

17.kapitola

Seděla jsem v trávě s šaty rozloženými kolem sebe a s bosými nohami. Pozorovala jsem hvězdy a přemýšlela jsem o všem co jsme se Sebastienem řešili. Tedy s princem Sebastienem Kylem dragonem I.

Zamnou se ozvalo otevření dveří. Nenamáhala jsem se otočit, bylo mi jasný kdo to je. Došel až přede mě a pronesl.,, Promiň mi to já musel."
Vzhledla jsem k němu.,, Jasný ty jsi musel,  nemáš ani tušení jak jsi mi ublížil. Řekla jsem ti všechno i to co nikdo nevěděl a ty jsi mi neřekl nic lhal jsi mi. Myslíš si, že bych to někomu řekla? Co si myslíš, že bych udělala. Měl jsi tolik příležitostí."

Po tváři mi stekla další slza Sebastien se sehl ke mě a utřel mi jí.,, Vím, že jsem udělal chybu měl jsem ti to říct moc mě to mrzí Tháli.",, Nemáte právo mi tak říkat princi a vaše chyba mě opravdu bolí ani nevíte jak jsem pro vás trpěla." ukázala jsem mu své zničené nohy. A on vytřeštil oči.,, To jsem nevěděl a nic z tohohle jsem ani nechtěl prosil jsem otce aby to zrušil, ale nechtěl. Kvůli mě tě zranili vyhnanci...."

Bylo mi ho líto, ale nemohla jsem mu odpustit co udělal. Lhal mi nic mi neřekl. Proto jsem si zachovala kamenou tvář.,, Prosím odpusť mi to.",,Páni princ prosí, tak to jsem ještě nezažila."  seděla jsem na zemi naproti princi s naštvaným výrazem. Sebastien tam zkroušeně seděl a koukal na mě. Mlčeli jsme a já se neudržela a usmála jsem se, protože jsem si prohlédla jak vypadá černý oblek na míru s našitým erbem jeho rodu na kapse. A s šerpou vypadal opravdu vznešeně. Jemu se zase v očích tak zvláštně zablesklo a až teď jsem to pochopila.

To záblesknutí bylo jeho dračí já.,, Když mě omluvíš musím se vrátit zpět do sálu slíbil jsem tanec Monice. Ale radši bych tančil s tebou." postavil se a odešel. Seděla jsem na zahradě ještě další hodinu a pak jsem se rozhodla vrátit. Upravila jsem si šaty obula boty  a zkontrolovala si účes.

Když jsem se vrátila do sálu Sandra tančila se Sebastienovým bratrem a Monika táhla Sebastiena do prostřed parketu. Sice jsem na něj byla naštvaná, ale šla jsem mu na pomoc. Došla jsem k nim a řekla jsem Monice.,, Můžu si ho půjčit?" Monika se na mě otočila a kousavě mi řekla.,, Měla jsi ho ' půjčeného celý minulý týden já už dávno věděla že je to princ. V ten okamžik se do toho vložil Sebastien.,, Pokud by vám to nevadilo Moniko rád bych si zatančil teď s princeznou Tháli." Monika se na Sebastiena usmála a na mě vrhla nenávistný pohled.

Pak jsme začali tančit. Sebastien se nepřítomě usmál, ale já mu ten úsměv smyla z tváře během následujících několika vteřin.,, Nemysli si, že jsem ti odpustila jen jsem tě chtěla zachránit před Monikou." vypadal jako by mu uletěli včely.,,Dnes jsem na něco zapomněl. A to říct ti jak moc ti to sluší." usmál se a já ucítila jak mě palcem ruky, kterou měl na mých zádech pohladil.,, Děkuji."

To byla poslední slova co jsem mu řekla. Zbytek večera už Sebastien s nikým nestačil. Jen seděl po boku svého otce a popíjel víno já seděla u jiného stolu a také jsem pila víno až jsem narazila na úžasnou vůni linula se z kuchyně a tu vůni jsem znala. Otočila jsem se ke dveřím a všimla jsem si jak na mě mává Trisa. Podívala jsem se Sebastienovým směrem a ten momentálně pozoroval mě. Jeho otec na něj něco křičel a ukazoval při tom na mě a Moniku se Sandrou.

Usoudila jsem, že jim je jedno co dělám a tak jsem se zvedla a šla jsem za Trisou. Došla jsem k ní a ona mě objala pak mi strčila do pusy skořicovou rolku.,, Jaké jsou?" spolkla jsem zbytky rolky a zatleskala jsem.,, Úžasné ještě lepší než ode mě. Nechcete pomoct v kuchyni?" Trisa se na mě překvapeně podívala, ale pak mi vtiskla do ruky zástěru. Než jsem vyšla ze sálu podívala jsem se na Sebastiena ten nechápavě koukal a já si to užívala.

Vešla jsem do kuchyně a přivítalo mě milé sborové pozdravení Mirandy a Amandy. Nikdo jiný tu nebyl.,, Tohle je kuchyň pouze na dezerty a předkrmy takže nám můžeš pomoct jesli chceš princezno.,, Moc ráda." Amanda mi vrazila do ruky mísu s těstem a vařečkou a řekla.,,Michej." neodporovala jsem začala jsem prostě míchat.,, Neměla by jsi být na plese?" zeptala se Miranda.,, Ano měla, ale už mi je jedno co se semnou stane už vím co je princ zač a nemám v plánu se o něj snažit ublížil mi takovým způsobem jakým to ještě nikdo nedokázal." 

Nechápavě na mě koukali až jedna řekla.,, Ale vždyť jste se dnes poznali."
,, Ne tak úplně......" začala jsem jim vyprávět co se dělo a většinu těch hezkých chvíli až po to zjištění kým opravdu je.,, Tak to je zajímavé. Nevím co bych v tvé situaci dělala já. Nejspíš bych na něj asi taky byla naštvaná, ale když on je tak hezký asi bych nezvládla být naštvaná dlouho." řekla Miranda.,, No vidíte samy nevíte co by jste dělali jak to mám vědět ja? Ale víte co stejně k němu i přes to něco cítím jen nechci aby to měl tak jednoduché. Kdyby mi to řekl bylo by to jiné."

Po mých posledních slovech se ozvala rána. Podívali jsme se po sobě a Miranda se zvedla a vyběhla ven. Když se vrátila řekla, že tam nikdo nebyl, ale z jejího hlasu bylo slyšet, že svým slovům úplně nevěří. Ale nechala jsem to být.

Pak už bylo dost pozdě a nebylo co dělat. Takže jsem ve svých krásných šatech seděla na lavici v kuchyni a pozorovala jsem jak uklízí poslední zbytky věcí. Pak dali na talířek čokoládové sušenky a hned vedle sklenici s mlékem. A nakonec vytáhli ještě talířek se skořicovymi rolkami. A dali ho vedle skleničky jen na opačnou stranu než byli sušenky.

,, To je pro Sebastiena?" zeptala jsem se najednou ani jsem si neuvědomila, že jsem neřekla prince.,, Ano vždy mu to tady připravíme a jdeme spát občas se tady s ním potkáme, ale to se moc často nestává. Chtěla by jsi tu také nechat sklenici mléka?" zamyslela jsem se a po chvilce jsem řekla.,, Dnes ne, ale zítra by to bylo moc fajn.",, Dobře a máme ti k tomu dát i skořicovou rolku.,, Jistě pokud nějaké zbydou a příště vám ukážu čokoládové muffiny.",, Ju to zní moc dobře. Budem se těšit."

Po příchodu do pokoje se ke mě vrhli jak Sam tak Agnes a jako správné kamarádky se začali vyptávat. Posadila jsem se na postel a povyprávěla jim něco málo co se stalo
A když jsem jim řekla kdo je princ oboum spadla brada.,, Tak to je pak hodně věcí jasných." řekla najednou Agnes.,, Jak to myslíš?"
Zeptali jsme se téměř zároveň se Sam.

,,Vy jste si nevšimli jeho chůze, vyjadřování a dalšího? Třeba jak občas něco nedořekl a opravil se."
Zamyslela jsem se a všechno mi to došlo.,, Máš pravdu jen jsem tomu nepřikládala žádnou váhu."
,, No vidíš musíš si všímat i maličkostí. " řekla důležitě Agnes.

,, Chceš pomoct se svlékáním šatů?" zeptala se mě Sam.,, Pokud by to nevadilo ráda bych si je ještě nechala na sobě.",, Jak si přeješ." pochvilce odešli s tím, že musí něco zařídit.
V těch krásných šatech jsem chtěla strávit co nejdelší čas. Byla jsem bosa s rozpuštěnými vlasy a v krásných šatech. Ale stejně jsem se necítila tak jak jsem chtěla celý tento palác na mě působil nepřátelským dojmem. Z římsy na balkoně civěly dračí chrliči a  na zahradě stála obrovská socha draka, který nejspíš svíral dívku.

Stála jsem na balkóně a pozorovala jsem listy stromů třepotajicích se ve větru. Chladný večerní vítr mě lochtal na tváři a hodiny dobíjeli celou. V mé hlavě se hodnilo strašně nezodpovězených otázek, ale vzpomněla jsem si na matčina slova. Buď statečná a silná, pomáhej druhým a nic nevzdávej.,,Jak mám být silná a statečná, když mi lidi které mám ráda hází klacky pod nohy? Pověz mami jak?" koukala jsem k nebi a ptala jsem se maminky...

Tak už je tu už 17 kapitola doufám že se vám moje kniha zatím líbí. Moc děkuji za přečtení. Budu ráda za komentáře.
Vaše Elizabeth.